Jak začít s dogdancingem

“V dnešní době už naštěstí většina majitelů psa ví, že nestačí mít psa na zahradě, nebo uvázaného u boudy, ale že je třeba psa zaměstnat. Pes potřebuje zaměstnat jak fyzicky, tak psychicky. Dogdancing je ideálním sportem na psychické vyžití psa. Pes se učí soustředění, přesnosti, spolupráce s člověkem, učí se učit. Společná aktivita s páníčkem také vede k prohloubení jejich společného vztahu.” To o tanci se psy tvrdí Alena Smolíková, která v dogdancingu slaví nemalé úspěchy a pyšní se nejen v této disciplíně mnoha tituly. Mimo jiné jste ji mohli vidět i v televizních soutěžích Talentmania a Česko Slovensko má talent, napsala také knihu Od psích triků k dogdancingu. 

Dogdancing je jednou z nejmladších kynologických disciplín, přesto se ale velmi rychle rozšířil po celém světě. Tanec se psem je sport, kdy pes provádí cviky pod vedením psovoda do rytmu hudby. To ovšem ale neznamená, že musíte mít nějaké taneční vlohy, i když je to jistě výhodou. Ujišťuje o tom i Alena Smolíková: “Pokud má člověk taneční vlohy, je to jistě výhoda, ale není to nutnost. Dogdancingové sestavy nemusí být nutně tančení. Téma sestavy si každý může zvolit dle svých schopností a uvážení. Pokud tedy neumím tančit, vymyslím si sestavu na takové téma, kde tančit není potřeba.” říká. 

Tento sport prakticky nemá hranice. Pesan může předvádět jakékoli cviky, které svede a neohrožují ho na zdraví. Větší roli než pohybové schopnosti tak hraje spíš vaše představivost a vynalézavost, ale i bez nich se dá obejít. “Mě osobně na dogdancingu nejvíce baví učení nových triků.” říká Alena. “Vždy se snažím vymyslet něco originálního, co ještě nikdo na soutěži nepředvedl. Líbí se mi, že dogdancing lze trénovat téměř kdekoliv. Pokud venku prší, můžeme trénovat v obýváku. Není potřeba docházet na kynologické cvičiště, ani nejsou potřeba žádné speciální výcvikové pomůcky.” Je tedy i finančně nenáročný.

Teď, když jste se ujistili, že k tomuto sportu nepotřebujete žádný zvláštní talent ani nadání, přichází na řadu otázka, jestli to bude bavit pesana? O tom si Alena myslí, že “pokud je pes jakkoliv motivovatelný (pamlsky, hračky), je předpoklad, že ho dogdancing bude bavit. Potom už záleží na psovodovi, jestli udělá tréninky pro psa zábavné.” Většina psů se ráda učí, odvádí je to od stereotypu běžného života a hlavně si i užívají čas strávený aktivně společně s vámi. 

Nezáleží ani na velikosti psa. Prostě jednoduše zvolíte takové cviky, aby pro něj i pro vás byly zvládnutelné. Mastifa třeba nebudete učit skákat vám na záda, pokud váží víc než vy a jorkšír vám zas ve stoje asi nepoloží tlapky na ramena. “V dogdancingu nejsou předepsané žádné prvky, záleží tedy na psovodovi, jaké cviky psa naučí a jaké v sestavě použije. Díky tomuto se dá sestava přizpůsobit možnostem a schopnostem psa a to činí z dogdancingu sport pro všechna plemena. Úspěšně soutěžit může jak newfoundlandský pes, tak čivava. Začít se může jak se štěnětem, tak starším psem.” hezky shrnuje Alena.

Pokud se rozhodnete s touto disciplínou začít, pro pokroky a hladší začátek je vhodné začít správně. “Nejdůležitější je neudělat ze začátku zbytečné chyby, kterých se pak člověk bude dlouho zbavovat. Doporučuji přečíst si nějakou knihu, instruktážní videa, případně si najít zkušeného trenéra, který poradí co a jak.” tvrdí Alena. Můžete se také obrátit na Dog Dancing Club Czech Republic, kde jistě najdete pomoc, mnoho užitečných rad a mimo jiné i seznam zkušených trenérů, kteří vám začátky mohou ulehčit. 

Tak co, zkusíte dogdancing i vy se svým parťákem?

FOTO KREDIT: Alena Smolíková