Rozhovor s veterinářkou: Jak poznat a řešit dehydrataci u psa

Jak se dehydratace u psa projevuje? 

Projevy dehydratace jsou různé a liší se dle závažnosti stavu. V počátcích si menší ztráty tekutin nemusíte jakožto majitel vůbec všimnout, příznaky totiž mohou být velice mírné – apatie, únava, zvíře nejeví zájem o jídlo, může mít zapadlé oči. Pokud má ještě energii, může být nervózní, chodit z místa na místo, vyhledávat zdroj vody, pohybovat se v okolí prázdné misky. Má sucho v tlamě, dásně jsou také suché a nejsou lesklé, případně může mít bělavý povlak na jazyku. 

Co se při nedostatku tekutin děje v psím organismu?

Omezená cirkulace tekutin může vést ke snížení krevního tlaku, zvýšení tepové frekvence, dále pak následkem toho k potížím s termoregulací a možnému zvýšení tělesné teploty. Velká skupina příznaků se pak odvíjí od poškození nervových buněk, což se může projevovat apatií, ospalostí, nezájmem zvířete, poleháváním, nevolností, zvracením, křečemi, komatem až smrtí. Další příznaky, kterých si majitel může všimnout, pak často souvisí s primárním onemocněním, které dehydrataci způsobuje, což může být např. závažný akutní vodnatý průjem či zvracení. 

Jak můžeme dehydrataci u psa diagnostikovat? Je možné problém určit doma nebo musíme k veterináři?

Dehydrataci mírnějších příznaků nemusíte, bohužel, na zvířeti vůbec nijak poznat. Z vyšetření, která zvládnete doma udělat, je možno provést test s návratem kožní řasy a kontrolu dásní psa. Je potřeba si ale uvědomit, že ty odhalí až dehydrataci vážnějších stupňů. V prvním případě uchopte kožní řasu psa na zadní straně krku či nad kohoutkem a zvedněte ji s citem tak, abyste zvířeti nezpůsobili diskomfort či bolest, do výšky cca 3 až 5 cm dle velikosti psa. Přirozeně by se tato kožní řasa měla vyrovnat téměř okamžitě, určitě během 2 vteřin. U dehydratovaného psa se kožní řasa do normy vrací pouze pomalu, někdy vůbec. U takto závažného odvodnění zvířete rozhodně doporučuji neprodleně navštívit veterinárního lékaře, zvíře podrobit příslušným vyšetřením a dehydrataci neprodleně řešit. 

Existuje ještě nějaký jiný způsob, jak dehydrataci rozpoznat?

Dalším jednoduchým testem je vyšetření sliznic v dutině ústní. Dotkněte se dásní psa, které by u zdravého psa měly být vlhké, na pohled růžové dle pigmentace a lesklé. U dehydratovaného psa jsou dásně suché. Stlačíte-li je, jejich barva se do původní růžové vrací za déle než 2 vteřiny. Dehydratovaný pes má také výrazně tmavě žlutou moč, případně nemočí vůbec, protože tělo tekutinami výrazně šetří. 

S čím se psí organismus během dehydratace potýká? 

Jakmile se v organismu začne snižovat množství tekutiny, tělo tzv. centralizuje krevní oběh, aby zachovalo základní životní funkce. Následkem toho dochází ke snížení krevního tlaku a zvýšení srdeční frekvence. Organismus se na úrovni ledvin samozřejmě snaží ztrátu tekutin kompenzovat sníženou produkcí moči, takže tekutiny v těle pokud možno zadržuje. Následkem toho je produkováno velmi malé množství tmavé, vysoce koncentrované, moči. Protože již tak menší množství tekutiny koluje především v centrálním krevním oběhu, může docházet k nedokrvení ledvin a jejich nevratnému poškození. Výrazné změny pak nastávají na úrovni centrální nervové soustavy, především mozku, kde dochází ke změně objemu buněk, které přestávají plnit své funkce a dochází k neurologickým projevům, které mohou v závažných a neřešených případech končit až úhynem jedince. 

Jaké následky může dehydratace mít, pokud se zavčasu neřeší? 

Dehydratace je velmi zrádná, protože její závažnost se u zvířete může měnit takřka z hodiny na hodinu, z minuty na minutu. V mírnějších fázích je vratným procesem, který zvíře s adekvátně započatou terapií snáší bez následků. Mezi ty dočasné může patřit několika denní únava, stranění se majitele, neochota poslouchat a plnit povely, nezájem o hru s jinými psy či hračkami, zvýšený příjem tekutin. V případě, že se však dehydratace neřeší, nebo dokonce prohlubuje, může skončit až nevratným selháním ledvin, poruchami vědomí, šokem a smrtí. 

Lze dehydratovanému psovi pomoci v domácím prostředí? 

Pozorujete-li na svém zvířeti některé z výše uvedených příznaků, lze zvíře začít napájet cíleně v domácím prostředí, následně je ale lepší kontaktovat svého veterinárního lékaře a potíže psa s ním konzultovat. Psa napájejte častěji po malých množstvích. Jestliže bude mít zvíře extrémní žízeň, nenechte ho vypít velké množství vody najednou. Pokud i před dehydratací zájem o tekutiny nejeví, do vody mu můžete přidat něco chutného, např. malé množství konzervy, rozdrobit pár piškotů, uvařit mu vývar a podobně.