Proč jsou ochranné sítě stejně důležité v přízemí jako v desátém patře
Nezáleží na tom, v jakém patře bydlíte. Parapety patří mezi oblíbená místa našich kočičích společníků. Neštěstí se tak může stát lehce kdekoli.
Osmapadesátiletý Chris našel v záchraně koček a péči o ně znovu smysl života poté, co mu zemřel syn. Pomáhá mu to vyrovnávat se s žalem a má se zase čemu věnovat.
Chris Arsenault přenechal celý svůj dům i zahradu opuštěným kočkám, krom malé ložnice, kde spí a jí. Vytvořil tak útočiště pro 300 kočičích bezdomovců, kde jim poskytuje kompletní péči. Celé dny tráví vynášením záchodků, vytíráním podlahy, doplňováním misek na vodu a pečením kuřat k večeři pro své čtyřnohé rezidenty. Den pro něj začíná v 7 hodin ráno a víkendy nezná.
Chris své nové poslání opravdu miluje a říká, že pokud je člověk pro něco opravdu nadšený, zvládne překonat jakékoli překážky. Třeba ubytovat 300 koček ve svém domě v Medfordu v New Yorku. Veškeré změny na domě si navrhl a zrealizoval sám, přičemž prioritou pro něj byla bezpečnost a hygiena koček. Tomu jsou uzpůsobeny veškeré povrchy jak uvnitř, tak na zahradě. Vše je lehce dostupné a omyvatelné.
Zatímco u nás spousta lidí bydlících v domě přenechá svým venkovním kočičím přátelům jako útočiště kotelnu, u Chrise je tomu naopak. Vybudoval si v ní místo pro sebe, kde má malou koupelnu a kuchyňku. Je neuvěřitelné, do jaké míry se někteří z nás dokážou vzdát svého pohodlí, aby pomáhali němým tvářím.
Pro otevření dveří svého domu kočkám, dnes útulku Happy Cat Sanctuary, se rozhodl v roce 2006, několik měsíců po synově smrtelné nehodě na motorce. Poté, co u železniční trati nalezl kolonii třiceti nemocných koťat. Věděl, že kdyby je tam nechal, zemřela by, a protože je od malička milovníkem zvířat, bylo mu jasné, co musí udělat.
Brzy si uvědomil, že po synově smrti má díky kočkám opět co dělat. V následujících letech tedy začal kontaktovat útulky a místní charitativní organizace a poskytovat svůj domov čím dál více kočkám, až se jejich počet dostal ke třem stovkám.
Celý projekt Chris financuje z vlastní kapsy a z darů veřejnosti. Provoz útulku ročně vyjde na víc jak 100 000 dolarů. Jen na veterině utratí přes 20 000 dolarů, i když jednodušší případy léčí sám. Říká ale, že poskytnutí domova opuštěným kočkám je mu samo o sobě odměnou a je na svou práci pyšný. Podle mě tedy opravdu má na co, nemyslíte?
Nezáleží na tom, v jakém patře bydlíte. Parapety patří mezi oblíbená místa našich kočičích společníků. Neštěstí se tak může stát lehce kdekoli.
https://krmivo-brit.cz/cs/breed-catalog/pincove-kniraci-plemena-molossoidni-a-svycarsti-salasnicti-psi/tibetska-doga Čas od času narazíte na příběh opuštěného psa, co se přidá k člověku při jeho větším či menším dobrodružství. Meře její dobrodružství...
O kočkách se často říká, že jsou velmi empatické a dokáží vycítit, jak se lidé cítí nebo že je něco bolí. Je jasné, že soužití s nimi zlepšuje kvalitu našeho života i naše zdraví. Dokáží ale naši kočičí společníci lidskou bolest cítit a reagovat na ni?
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
To, že je spousta pokojových květin pro kočky jedovatá, asi každý z nás ví. Napadlo vás ale někdy přemýšlet i o řezaných květinách, které si přinesete domů?
Je jasné, že o bílou srst je třeba se starat, aby nežloutla, nerezla nebo nehnědla. Napadlo vás ale někdy, že je možné zářivě bílý kožich podpořit i pomocí krmiva a doplňků stravy?
Evropská krátkosrstá kočka má obyčejný vzhled, a navíc ne tak ustálenou povahu jako jiná plemena. Proto není ve světě nijak extra oblíbená, až na Skandinávii, kde si popularitu drží.
Tenhle věčně živý a hravý společník je nejstarším psím plemenem ve střední Evropě. Mezi jeho předky se řadí i psi z doby kamenné. Je to mimořádně učenlivý pes a skvělý hlídač. Charakteristická je pro něj velmi bohatá srst odstávající od těla.
Pokud s vámi doma žije alespoň jeden kočičí společník, určitě jste se už někdy probudili s vrnícím tělem na svých nohou, břiše, zádech nebo dokonce hlavě. Jen málokterá kočka pohrdne teplem postele. Přemýšleli jste už ale někdy o tom, proč si kočky...
Aportování bylo považováno za chování výlučně psí, získané během 15 000 let domestikace. Vědci teď ale zjistili, že aportují i vlčí mláďata. Výsledky výzkumu naznačují, že tahle forma hry může být vrozená všem psím druhům.
Toto kočičí plemeno si jen tak s žádným jiným nespletete. Má nápadně tečkovanou tabby kresbu srsti a zvláštní pružnou a plynulou chůzi. Při pohledu na ni vás okamžitě napadne spojení s leopardem.
Víte, jak vlastně psovi teplotu změřit, nebo jaká je vůbec jeho přirozená teplota? Připravte se raději dřív, než to budete potřebovat, ať vás pak situace nezaskočí.