Osmapadesátiletý Chris našel v záchraně koček a péči o ně znovu smysl života poté, co mu zemřel syn. Pomáhá mu to vyrovnávat se s žalem a má se zase čemu věnovat.
Chris Arsenault přenechal celý svůj dům i zahradu opuštěným kočkám, krom malé ložnice, kde spí a jí. Vytvořil tak útočiště pro 300 kočičích bezdomovců, kde jim poskytuje kompletní péči. Celé dny tráví vynášením záchodků, vytíráním podlahy, doplňováním misek na vodu a pečením kuřat k večeři pro své čtyřnohé rezidenty. Den pro něj začíná v 7 hodin ráno a víkendy nezná.
Chris své nové poslání opravdu miluje a říká, že pokud je člověk pro něco opravdu nadšený, zvládne překonat jakékoli překážky. Třeba ubytovat 300 koček ve svém domě v Medfordu v New Yorku. Veškeré změny na domě si navrhl a zrealizoval sám, přičemž prioritou pro něj byla bezpečnost a hygiena koček. Tomu jsou uzpůsobeny veškeré povrchy jak uvnitř, tak na zahradě. Vše je lehce dostupné a omyvatelné.
Zatímco u nás spousta lidí bydlících v domě přenechá svým venkovním kočičím přátelům jako útočiště kotelnu, u Chrise je tomu naopak. Vybudoval si v ní místo pro sebe, kde má malou koupelnu a kuchyňku. Je neuvěřitelné, do jaké míry se někteří z nás dokážou vzdát svého pohodlí, aby pomáhali němým tvářím.
Pro otevření dveří svého domu kočkám, dnes útulku Happy Cat Sanctuary, se rozhodl v roce 2006, několik měsíců po synově smrtelné nehodě na motorce. Poté, co u železniční trati nalezl kolonii třiceti nemocných koťat. Věděl, že kdyby je tam nechal, zemřela by, a protože je od malička milovníkem zvířat, bylo mu jasné, co musí udělat.
Brzy si uvědomil, že po synově smrti má díky kočkám opět co dělat. V následujících letech tedy začal kontaktovat útulky a místní charitativní organizace a poskytovat svůj domov čím dál více kočkám, až se jejich počet dostal ke třem stovkám.
Celý projekt Chris financuje z vlastní kapsy a z darů veřejnosti. Provoz útulku ročně vyjde na víc jak 100 000 dolarů. Jen na veterině utratí přes 20 000 dolarů, i když jednodušší případy léčí sám. Říká ale, že poskytnutí domova opuštěným kočkám je mu samo o sobě odměnou a je na svou práci pyšný. Podle mě tedy opravdu má na co, nemyslíte?
https://krmivo-brit.cz/cs/breed-catalog/pincove-kniraci-plemena-molossoidni-a-svycarsti-salasnicti-psi/tibetska-doga Čas od času narazíte na příběh opuštěného psa, co se přidá k člověku při jeho větším či menším dobrodružství. Meře její dobrodružství...
O kočkách se často říká, že jsou velmi empatické a dokáží vycítit, jak se lidé cítí nebo že je něco bolí. Je jasné, že soužití s nimi zlepšuje kvalitu našeho života i naše zdraví. Dokáží ale naši kočičí společníci lidskou bolest cítit a reagovat na ni?
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
To, že je spousta pokojových květin pro kočky jedovatá, asi každý z nás ví. Napadlo vás ale někdy přemýšlet i o řezaných květinách, které si přinesete domů?
Je jasné, že o bílou srst je třeba se starat, aby nežloutla, nerezla nebo nehnědla. Napadlo vás ale někdy, že je možné zářivě bílý kožich podpořit i pomocí krmiva a doplňků stravy?
Evropská krátkosrstá kočka má obyčejný vzhled, a navíc ne tak ustálenou povahu jako jiná plemena. Proto není ve světě nijak extra oblíbená, až na Skandinávii, kde si popularitu drží.
Tenhle věčně živý a hravý společník je nejstarším psím plemenem ve střední Evropě. Mezi jeho předky se řadí i psi z doby kamenné. Je to mimořádně učenlivý pes a skvělý hlídač. Charakteristická je pro něj velmi bohatá srst odstávající od těla.
Pokud s vámi doma žije alespoň jeden kočičí společník, určitě jste se už někdy probudili s vrnícím tělem na svých nohou, břiše, zádech nebo dokonce hlavě. Jen málokterá kočka pohrdne teplem postele. Přemýšleli jste už ale někdy o tom, proč si kočky...
Aportování bylo považováno za chování výlučně psí, získané během 15 000 let domestikace. Vědci teď ale zjistili, že aportují i vlčí mláďata. Výsledky výzkumu naznačují, že tahle forma hry může být vrozená všem psím druhům.
Víte, jak vlastně psovi teplotu změřit, nebo jaká je vůbec jeho přirozená teplota? Připravte se raději dřív, než to budete potřebovat, ať vás pak situace nezaskočí.
Toto kočičí plemeno si jen tak s žádným jiným nespletete. Má nápadně tečkovanou tabby kresbu srsti a zvláštní pružnou a plynulou chůzi. Při pohledu na ni vás okamžitě napadne spojení s leopardem.
V Choceradech na Berounsku se na ploše jednoho a půl hektaru rozkládá Les psích duší. Tento unikátní projekt má posloužit přírodě i lidem, kterým odešel čtyřnohý člen rodiny.
