Výběr štěněte
Při výběru štěněte je potřeba brát ohled na několik zásadních věcí. Jsou tak samozřejmé, že nás paradoxně často ani nenapadnou.
Ernesta Hemingwaye jistě znáte jako držitele Pulitzerovy ceny, Nobelovy ceny za literaturu a jako autora světoznámých románů Stařec a moře nebo Komu zvoní hrana. Znáte ho ale i jako milovníka a obdivovatele koček?
Nejeden umělec se zamiloval do těchto stvoření a hledal v nich inspiraci pro svá díla. Mezi ně patřil i Ernest Hemingway. Právě on je autorem známého přísloví “Jedna kočka nevyhnutelně vede k další”. Choval jich vážně hodně (v některých obdobích prý až 60!) a obdivoval na nich především, stejně jako já, jejich nezávislost. Jeho kočky byste na při bližším pohledu poznali. Na předních tlapkách, a některé i na zadních, totiž měly místo pěti prstů šest nebo i více - byly polydaktylní. Dodnes můžete o víceprstých kočkách slyšet jako o Hemingwayových kočkách. Jinak se jim říká i mittens, anglicky palčáky. Šestý prst totiž připomínal právě palec.
První šestiprstou kočku jménem Snowball dostal Hemingway darem od námořního kapitána, který mu ji daroval jako kuriozitu. Říká se, že se tyto víceprsté kočky do Ameriky dostaly z Evropy v koloniální éře a jejich zvláštní odchylka jim prý měla pomoci držet rovnováhu na palubě lodi. Ale kdo ví, kolik je na tom pravdy. Námořníci si ale vždy na lodích kočky drželi, pro štěstí a na hubení myší. Věřili, že štěstí přináší především ty šestiprsté. Vzhledem k velkému počtu koček, které Hemingway choval, není divu, že se tato abnormalita v kolonii rychle rozšířila. Gen pro mnohoprstost teď mají všechny Hemingwayovy kočky, ale fyzicky se projeví jen asi u poloviny.
V Hemingwayově domě v Key West na Floridě, který je otevřený veřejnosti už od 60. let, můžete dodnes potkat potomky jeho koček, které žijí v rezidenci (sloužící i jako muzeum) a podle autorovy poslední vůle o ně musí být dobře pečováno. Pokud byste do Hemingweyova domova někdy zavítali, nezapomeňte se podívat i na jeho zahradu. Každá kočka, která vilu obývala, tam totiž má svůj pamětní kámen.
Je tradicí místním kočičím obyvatelkám dávat kuriózní jména po známých osobnostech nebo filmových postavách. Narazit tu tak můžete třeba na Charlie Chaplina, Pabla Picassa nebo Sophii Loren. O místní chov je pečováno zodpovědně. Většina koček je kastrovaných, ročně se tu proto narodí jen kolem dvou vrhů.
Návštěva to musí být jistě zajímavá. Už jen kvůli tomu velkému počtu kočiček, které tu potkáte. Byl jste tam někdo? Podělte se o své zážitky.
Při výběru štěněte je potřeba brát ohled na několik zásadních věcí. Jsou tak samozřejmé, že nás paradoxně často ani nenapadnou.
Kulajdina falešná březost mě přivedla na myšlenku adopce. Ne pro mě, ale pro ni. Poslední dobou je sama doma častěji než dřív. Nudí se a přemýšlí o nesmyslech. Veterinář mi řekl, že ji mám přivést na jiné myšlenky. Jenomže venku pořád pršelo a ve městě...
Před nějakým časem jsem narazila na článek o zajímavém výzkumu, který uskutečnila Friederike Rangeová z vídeňské Univerzity veterinární medicíny. Nebojte se, žádné zvířátko při něm netrpělo.
Posledně jsem vám doporučila stříhat pejska doma, pokud nerad navštěvuje psí salóny. To se ale snadno řekne, že. Abych vám práci na vizáži vašeho chlupáče usnadnila, přidávám k dobru ještě moje vlastní zkušenosti s domácím stříháním. Třeba se vám můj...
Chtěli byste vycestovat se psem na Island? Pokud ano, raději se na to pečlivě připravte.
Když po mně chtěl veterinář vzorek Kulajdiny moči poprvé, nevěřícně jsem na něj vykulila oči a v duchu si říkala, jestli bych se neměla poohlédnout po doktorovi, který není blázen. Všiml si mého výrazu a dal mi potřebné instrukce:
Léto se blíží a já už pomalu rozmýšlím, kam na dovolenou. Vybírám si samozřejmě místa, na kterých můžu strávit příjemný týden i se psem. Kulajda je maličká a nejsou s ní problémy (až na to, že si často a ráda hraje na alarm). I přesto pokaždé pečlivě...
Posledně jsem vám slíbila, že se tu rozepíšu o tom, co mi řekne veterinář ke Kulajdině falešné březosti. Návštěva ordinace už proběhla a já mám pro vás od doktora Šímy a od výživáře Kváše odpovědi na nejzásadnější otázky:
Nikdy jsem nechtěla malého bílého chundelatého psíka (dále jen MBCHP). Kulajda mi do jednoho z nich vyrostla zcela neplánovaně. Ještě jako poloslepé štěně měla hnědé fleky a tvářila se, že bude mít srst jako liška, leč vyrostla z ní ovečka.
Neuběhly ani dva týdny ode dne, kdy se Kulajda otrávila, a hned ji trápí další problém – falešná březost. Že něco není v pořádku, jsem si uvědomila asi před týdnem. Kulajda totiž začala být doslova posedlá polštářem mého přítele.
Psí hračky to mají děsně těžké. Vážně, nechtěla bych být v jejich kůži. Kulajda například musí všechny plyšáky a balónky za každou cenu zničit. Jednou jsem jí pořídila hračku...
Nedávno se mi dostal do ruky zajímavý článek o tom, jak psi vnímají emoce. Byl trošku složitě napsaný, tak jsem se rozhodla – pro vás i pro sebe – převést jeho obsah do čtivější podoby. Popisoval výsledky výzkumu maďarských vědců, kteří jako první...