Nekupujte, adoptujte
Pořád ještě se mi honí hlavou myšlenka pořídit si nového psa. Udělala jsem si celkem jasno v tom, jak si ho vybrat. Nemám teď na mysli vzhled ani povahu psa, ale jeho původ. Rozhodně totiž nechci podporovat množírny psů.
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne hlavou jediná a velmi intenzivní myšlenka: Katastrofa!
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne hlavou jediná a velmi intenzivní myšlenka: Katastrofa!
Kulajda na ježky vždycky dorážela, poskakovala kolem nich jako tajtrdlík, strkala do nich čumákem. Nikdy se nic nestalo. Ale minulý rok jsme v noci na sídlišti na kraji Prahy potkaly našeho osudového ježka. Podle mého osobního odhadu si vyšel na procházku asi tak s miliardou blech. Kulajda si jednou čuchla a pokračovaly jsme v cestě, ovšem i to bleším jednotkám stačilo k úspěšné invazi. Teprve doma, když jsem jí ve vaně myla zablácené tlapky, všimla jsem si, že má záda samou blechu. Byly jich snad stovky, vážně. Skákaly všude, některé se dostaly i z vany ven. Asi čtvrt hodiny jsem nad Kulajdou stála se sprchou, snažila se je utopit a pomalu panikařila. Umyla jsem ji šamponem, pořádně opláchla, další čtvrt hodinu kropila, jenomže těch bestií jako by neubývalo. Se spolubydlícím jsme vybírali z kožichu ty, které uvízly v mokrých chlupech. Zbytek se běžel zachránit na hlavu, která zůstala suchá. Nakonec jsme namočili i tu, ale potvory se držely u očí a obíhaly je dokola jako běžecký stadion. Nejhorší bylo čekání do rána, než otevře lékárna za rohem a já budu moct koupit nějaký rychlý a účinný prostředek proti takhle akutnímu zablešení. Zkrátka hororová noc.
Sice to byly blechy ježčí (Archeopsylla erinacei), které na člověka nejdou, ale na psa ano a rády. Navíc na hostitelích žijí v obzvlášť vysokých počtech. Nejvíc se jim daří právě na malých ježcích – na těch, o které máme tendenci pečovat. Mladí oslabení jedinci se blechám, klíšťatům a všemožným dalším parazitům hůř brání. Často jde o mláďata, kterým v létě uhynula matka dřív, než jim stihla předat dostatek protilátek obsažených v mateřském mléce. V blízkosti domů a silnic je větší pravděpodobnost, že kojící samici usmrtí auto, což zvyšuje počet zoufale zablešených adolescentů. Méně odolných ježků přibývá paradoxně i kvůli tomu, že jich tolik zachraňujeme. Vracíme přírodě slabší kusy, se kterými se už chtěla rozloučit. Ty se pak množí a předávají svoje geny dál, čímž snižují kvalitu genofondu celého druhu a ve výsledku je tím ježčí populace vlastně ohrožena.
Moje varování se netýká jen ježků, ale i ostatních divokých zvířat stahujících se k lidským obydlím. V Praze se mezi paneláky prohánějí i kuny, zajíci nebo srnky - o těch se pro vás podrobněji rozepíšu v článku věnovanému nechtěnému lovení zvířat. Sice nehostí tak velké bleší populace jako ježci, ale večer by vám jistě dovedli zkazit také. Své psy a kočky k nim raději nepouštějte. Kromě blech mají zejména ježci i červy, muší larvy a další parazity a choroby, takže mohou při dlouhodobém kontaktu ohrozit zdraví psa i jeho pána.
Pořád ještě se mi honí hlavou myšlenka pořídit si nového psa. Udělala jsem si celkem jasno v tom, jak si ho vybrat. Nemám teď na mysli vzhled ani povahu psa, ale jeho původ. Rozhodně totiž nechci podporovat množírny psů.
Při výběru štěněte je potřeba brát ohled na několik zásadních věcí. Jsou tak samozřejmé, že nás paradoxně často ani nenapadnou.
Kulajdina falešná březost mě přivedla na myšlenku adopce. Ne pro mě, ale pro ni. Poslední dobou je sama doma častěji než dřív. Nudí se a přemýšlí o nesmyslech. Veterinář mi řekl, že ji mám přivést na jiné myšlenky. Jenomže venku pořád pršelo a ve městě...
Před nějakým časem jsem narazila na článek o zajímavém výzkumu, který uskutečnila Friederike Rangeová z vídeňské Univerzity veterinární medicíny. Nebojte se, žádné zvířátko při něm netrpělo.
Posledně jsem vám doporučila stříhat pejska doma, pokud nerad navštěvuje psí salóny. To se ale snadno řekne, že. Abych vám práci na vizáži vašeho chlupáče usnadnila, přidávám k dobru ještě moje vlastní zkušenosti s domácím stříháním. Třeba se vám můj...
Chtěli byste vycestovat se psem na Island? Pokud ano, raději se na to pečlivě připravte.
Když po mně chtěl veterinář vzorek Kulajdiny moči poprvé, nevěřícně jsem na něj vykulila oči a v duchu si říkala, jestli bych se neměla poohlédnout po doktorovi, který není blázen. Všiml si mého výrazu a dal mi potřebné instrukce:
Léto se blíží a já už pomalu rozmýšlím, kam na dovolenou. Vybírám si samozřejmě místa, na kterých můžu strávit příjemný týden i se psem. Kulajda je maličká a nejsou s ní problémy (až na to, že si často a ráda hraje na alarm). I přesto pokaždé pečlivě...
Posledně jsem vám slíbila, že se tu rozepíšu o tom, co mi řekne veterinář ke Kulajdině falešné březosti. Návštěva ordinace už proběhla a já mám pro vás od doktora Šímy a od výživáře Kváše odpovědi na nejzásadnější otázky:
Nikdy jsem nechtěla malého bílého chundelatého psíka (dále jen MBCHP). Kulajda mi do jednoho z nich vyrostla zcela neplánovaně. Ještě jako poloslepé štěně měla hnědé fleky a tvářila se, že bude mít srst jako liška, leč vyrostla z ní ovečka.
Neuběhly ani dva týdny ode dne, kdy se Kulajda otrávila, a hned ji trápí další problém – falešná březost. Že něco není v pořádku, jsem si uvědomila asi před týdnem. Kulajda totiž začala být doslova posedlá polštářem mého přítele.
Psí hračky to mají děsně těžké. Vážně, nechtěla bych být v jejich kůži. Kulajda například musí všechny plyšáky a balónky za každou cenu zničit. Jednou jsem jí pořídila hračku...