Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne hlavou jediná a velmi intenzivní myšlenka: Katastrofa!
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne hlavou jediná a velmi intenzivní myšlenka: Katastrofa!
Kulajda na ježky vždycky dorážela, poskakovala kolem nich jako tajtrdlík, strkala do nich čumákem. Nikdy se nic nestalo. Ale minulý rok jsme v noci na sídlišti na kraji Prahy potkaly našeho osudového ježka. Podle mého osobního odhadu si vyšel na procházku asi tak s miliardou blech. Kulajda si jednou čuchla a pokračovaly jsme v cestě, ovšem i to bleším jednotkám stačilo k úspěšné invazi. Teprve doma, když jsem jí ve vaně myla zablácené tlapky, všimla jsem si, že má záda samou blechu. Byly jich snad stovky, vážně. Skákaly všude, některé se dostaly i z vany ven. Asi čtvrt hodiny jsem nad Kulajdou stála se sprchou, snažila se je utopit a pomalu panikařila. Umyla jsem ji šamponem, pořádně opláchla, další čtvrt hodinu kropila, jenomže těch bestií jako by neubývalo. Se spolubydlícím jsme vybírali z kožichu ty, které uvízly v mokrých chlupech. Zbytek se běžel zachránit na hlavu, která zůstala suchá. Nakonec jsme namočili i tu, ale potvory se držely u očí a obíhaly je dokola jako běžecký stadion. Nejhorší bylo čekání do rána, než otevře lékárna za rohem a já budu moct koupit nějaký rychlý a účinný prostředek proti takhle akutnímu zablešení. Zkrátka hororová noc.
Sice to byly blechy ježčí (Archeopsylla erinacei), které na člověka nejdou, ale na psa ano a rády. Navíc na hostitelích žijí v obzvlášť vysokých počtech. Nejvíc se jim daří právě na malých ježcích – na těch, o které máme tendenci pečovat. Mladí oslabení jedinci se blechám, klíšťatům a všemožným dalším parazitům hůř brání. Často jde o mláďata, kterým v létě uhynula matka dřív, než jim stihla předat dostatek protilátek obsažených v mateřském mléce. V blízkosti domů a silnic je větší pravděpodobnost, že kojící samici usmrtí auto, což zvyšuje počet zoufale zablešených adolescentů. Méně odolných ježků přibývá paradoxně i kvůli tomu, že jich tolik zachraňujeme. Vracíme přírodě slabší kusy, se kterými se už chtěla rozloučit. Ty se pak množí a předávají svoje geny dál, čímž snižují kvalitu genofondu celého druhu a ve výsledku je tím ježčí populace vlastně ohrožena.
Moje varování se netýká jen ježků, ale i ostatních divokých zvířat stahujících se k lidským obydlím. V Praze se mezi paneláky prohánějí i kuny, zajíci nebo srnky - o těch se pro vás podrobněji rozepíšu v článku věnovanému nechtěnému lovení zvířat. Sice nehostí tak velké bleší populace jako ježci, ale večer by vám jistě dovedli zkazit také. Své psy a kočky k nim raději nepouštějte. Kromě blech mají zejména ježci i červy, muší larvy a další parazity a choroby, takže mohou při dlouhodobém kontaktu ohrozit zdraví psa i jeho pána.
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne...
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
