Portréty oblíbených plemen doma i ve světě: Turecká angora

Toto plemeno, vděčící za své jméno hlavnímu městu Turecka Ankaře (původně Angoře), je jedno z těch nejstarších. Možná dokonce nejstarší polodlouhosrsté plemeno vůbec. Přesto se do centra pozornosti dostalo až celkem nedávno.

Turecké angory jsou půvabné kočky s inteligentním výrazem. Jsou to aktivní extroverti s vyloženě sociální povahou. Ačkoli nejpůvodnější a donedávna jedinou uznávanou barvou je čistě bílá, dnes jsou už chovány ve všech tzv. přírodních barvách. Znakem a pýchou koček tohoto plemene je polodlouhá srst na dotek jemná jako hedvábí.

O jejich původu vypovídá dostatečně jejich jméno. Do Evropy se z Turecka první exempláře dostaly zřejmě na počátku 17. století na lodích italských obchodníků. V té době měly turecké angory bílou srst a žluté nebo modré oči. Díky svému elegantnímu a hlavně exkluzivnímu vzhledu, který se výrazně lišil od dosud známých domácích krátkosrstých evropských koček, byly často dávány darem šlechtě. V tu dobu měly všechnu pozornost kočičího světa, především pak na francouzském dvoře.

Na konci 19. století pak začalo jejich křížení s jinými kočkami. Takto vzniklí jedinci měli ještě luxusnější a žádanější vzhled. Tito kříženci, předkové perských dlouhosrstých koček, tak přebrali angorám všechnu slávu. Dokonce chybělo málo, aby plemeno úplně vymřelo. Turci si svého plemene ale velmi vážili a pomocí chovného programu angory zachránili. Nějaký čas se ani nesměly vyvážet do zahraničí. V 50. letech se ale několika Američanům povedlo sehnat pár jedinců, kteří se stali základem chovu, jak ho známe dnes v Evropě a ve Spojených státech. Popularita angor pak začala opět stoupat.

A ještě že tak. Byla by škoda, kdyby tyto krásné a extrémně zvídavé kočky vymizely. Jejich majitelé jistě potvrdí, že stačí chvíle a naučí se otevírat dveře nebo kuchyňská dvířka či aportovat kuličky. Vše, co překročí práh domova, také musí být podrobeno jejich podrobné inspekci a musejí to schválit. Je jedno, jestli jde o obyčejný nákup nebo třeba o návštěvu.

Pokud se rozhodnete angory chovat, počítejte s tím, že vám zaberou dost času. Velmi si cení lidské společnosti a jsou také dost hravé. Dlouhé chvíle o samotě nesou velmi špatně. Vyžadují sice hodně pozornosti a lásky, oplatí vám to ale ve stejné míře. Jako lék na osamělost jsou ideální. Jsou to praví parťáci a skvělí společníci.

Máte doma tureckou angoru? Je na vás fixovaná a nechce se o vás ani dělit, jak to u tohoto plemene někdy bývá?

 

Související články

Kousnout může každý

Z médií často slýcháme, že pes napadl dospělého člověka či dítě. Bohužel se občas stává, že i dobře vycvičený pes kousne a většinou nerad. V souvislosti s tímto tématem je velmi důležité si uvědomit, že majitel psa nese zodpovědnost za jakékoliv jeho...

Psí kusy aneb kdy začít se cvičením – Díl 1

Psi jsou často velmi hravá a energická zvířata. My se pak během jejich života stáváme svědky nikdy nekončící show plné psích kusů. Jak je to ale s jejich výcvikem? Kdy začít a je to vůbec nutné? Na tyto a více dotazů jsme vyzpovídali odborníka na...

Psychologická typologie psů

Přemýšleli jste někdy nad tím, jestli je váš pes melancholik, cholerik, sangvinik nebo flegmatik? Stejně jako u lidí, i u psů existují různé typy povah. Psi se liší nejen rasou, velikostí, srstí a zbarvením, ale také svým temperamentem. Co z toho...

Armáda potkanů

Jsou malí, hbití, čistotní, velmi inteligentní a přátelští a patří mezi oblíbené hlodavce k chovu doma. Řeč je o potkanech. Ten, kdo měl nebo má doma potkana, ví, že s ním nudu rozhodně nezažil. Věděli jste ale, že potkani mohou být i nesmírně užiteční...

Škrabadla pro kočky?

Kočky jsou nezávislá a velmi svérázná stvoření. S lehkostí a svižností akrobatů dokáží pohybovat po podlaze i předmětech různé výšky. Vedle lezení milují taky škrábání všeho, co jim zrovna přijde pod packu. Proč ale kočky vlastně škrábou a k čemu nám...

Sluší nám to, i když je počasí pod psa

Venku prší a fouká studený vítr. Také znáte ty dny, kdy, když vykouknete z okna ven, nejraději byste si zalezli zpátky do pelechu? Ani psi nemají rádi počasí pod psa. To, že je na rozdíl od nás zahřívá kožich, neznamená, že nevnímají pocitovou teplotu...

Mýtus o sněhu a sklovině

Mezi pejskaři se často traduje, že není zdravé házet psovi sněhové kouličky, nechávat ho nabírat sníh do tlamy nebo kousat rampouchy. Prý by studená voda na zubech ohřívaných horkým dechem mohla způsobit poničení skloviny. Pro mě je to jen další mýtus,...

Hlodavec jako ideální parťák pro děti. Jak na to?

Chcete dítě naučit zodpovědnosti? Hledáte první chovatelský stupeň, který prokáže, zda je váš potomek připravený postarat se o živého tvora, a to s dostatečnou péčí? Hlodavec je sice ideální parťák pro děti, ale to neznamená, že není potřeba pečlivě se...

Se psem na běžky

Hned na úvod musím zdůraznit, že brát na běžky nedostatečně vycvičeného psa je nerozum. Pokud váš pes ještě nereaguje na přivolání a nedokáže se držet v patřičné vzdálenosti vedle vás i bez napnutého vodítka, znepříjemní sportovní zážitek nejen vám,...

Péče o tlapky v zimě

Jakmile napadne sníh, přijde na řadu odhrnování a posyp. To znamená, že městské psy začnou nohy zábst a pálit zároveň. Nadměrné solení cest pro ně není vůbec příjemné, posypová sůl je agresivní a dráždí kůži na polštářcích tlapek. Pejskaři by na to...

Psí spřežení

Jeden pes vám nestačí a hledáte záminku, která vám doma pomůže obhájit celou smečku? Pak máte dvě možnosti – buď se stát lovcem, nebo musherem – závodníkem se psím spřežením. O tom, co obnáší prohánět se krajinou s pomocí tažných psů, nám vyprávěl...

Cesta se psem na hory do zahraničí

České hory toho pro nás letos zatím moc nepřichystaly, a tak jistě mnozí z vás zamíří za sněhem do zahraničí. Pokud se s sebou chystáte vzít i svého psa, neměli byste zapomenout na nic z následujícího seznamu.