Jak jsem vybírala psí postroj - 2. díl

Myslím, že při výběru postroje lze skvěle uplatnit přísloví “dvakrát měř, jednou řež”. Pro psa totiž není nic horšího než špatně padnoucí postroj, který ho buď někde škrtí a nejde již více povolit, nebo naopak na všech stranách plandající popruhy vedoucí k tomu, že se pes z postroje akorát někde vyvlékne. Stejně jako u obojku i zde platí pravidlo “dvou prstů”.

Jenže ono se řekne správně změřit míry. Jako někteří psi nemají rádi vyčesávání, tak jiní můžou být nervózní z toho, proč okolo nich najednou páníček pobíhá s metrem. Metr se tak může rychle proměnit ve velmi zajímavou kořist a měření pro psa hrou, zatímco pro vás utrpením. Já jsem to nakonec v jednom člověku vzdala a počkala s tím na přítele.

Výhoda měření ve dvou je ta, že jeden může psa zabavit a zajistit tím, aby pes stál v klidu (ano, opravdu je potřeba, aby pes při měření stál, jinak byste mohli naměřit míry nepřesně), a druhý mezitím může vzít všechny potřebné míry. A že jich potřebujete. Do všeho se vrhám po hlavě a stejně tak jsem se vrhla na měření. Naivně jsem změřila obvod krku a hrudníku s tím, že to musí stačit.

Jenže to bylo v době, kdy jsem sice již podlehla “postrojovému nadšení”, ale stále to pro mě bylo ještě trochu španělskou vesnicí. Měla jsem štěstí, že před samotnou výpravou do chovatelských potřeb, jsem mluvila se zkušenější kamarádkou, která mne poučila, že celá věc je o něco složitější, pokud chci vybrat správně.

Míry bychom měli brát podle tří bodů, a to podle kohoutku, hrudní kosti a lopatek. Kamarádka mi řekla, že si mám dát celkově pozor na tři míry, které jsou potřeba pro “složitější” postroje, např. norský postroj, a to:

• od kohoutku k hrudní kosti (doprostřed),
• obvod hrudníku v jeho nejširším místě,
• od hrudní kosti do spodního bodu, kde měříme obvod hrudníku,
• od kohoutku do horního bodu, kde měříme obvod hrudníku.

Ještě mi poradila jeden tip, a to pokud nechci psa celého zamotat do spleti metrů, tak ať použiji na měření obvodu hrudníku vodítko. To tam nechám, aby mi pak pomohlo najít body na poslední dva rozměry. A hurá, změřeno a teď konečně vyrazit zkoušet.

Postroj je možné si nechat ušít i na míru od profesionálů - většinou milovníků mushingu, kteří v celé záležitosti mají bohaté zkušenosti, ale trochu se to pak prodraží. Opačným řešením je výběr podle velikostních tabulek, jenže ty odpovídají “průměru” v dané velikostní kategorii. Hrozí tak, že míry nemusí sedět vůbec, například jen proto, že váš pes má silnější hrudní koš, ačkoli váhově spadá do středních plemen.

Pokud máte rádi detaily, tak vše ještě před cestou pořádně promyslete, ať nejste na místě pestrou nabídkou zaskočeni:

• barvu a šířku popruhů - zjistila jsem, že ta se nejčastěji pohybuje od 15 do 30 mm;
• materiál - ten doporučuji vybírat dle účelu, ke kterému psovi postroj pořizujete - já volila nenasákavý materiál, ale k dostání jsou i bavlna, kůže, mikrovlákno či nylon;
• polstrování ano-ne;
• posuvky, spony, kroužky - ano, to vše si můžeme také vybrat (tedy většinou u variant šitých na míru);
• a v neposlední řadě reflexní prvky ano-ne- bez těch já se svým psem ani ránu!

Člověk by neřekl, že výběr postroje bude taková věda. Ale čas i trpělivost se tisíckrát vyplatí! Po nějaké době, kdy se můj chlupáč spokojeně pyšní dobře padnoucím postrojem, jsem neváhala jeden pořídit i našemu novému přírůstku. A i když jsem v tomto případě zvolila o něco ekonomičtější variantu, hned jak povyroste, dostane také pořádný jako jeho starší parťák.