Deset postřehů ze života s morčetem pro chovatele začátečníky

A co jsem o morčatech a péči o ně zjistila? Zajímala jsem se hlavně o rady pro chovatele-začátečníky. Shrnula jsem je pro vás do deseti praktických, ale i zábavných postřehů ze života s morčetem.

Morče není pes

První, co mne zajímalo ze všeho nejvíc, bylo to, jaký byl první společný týden a jestli přišlo něco neočekávaného. Michal odvětil: “Morče sice není pes, ale i tak dá péče o něj pořádně zabrat. To mě asi překvapilo nejvíc. Všude se totiž člověk dočte, jak je péče o morče nenáročná. Jenže můj Snowík je pořádný čipera a nenechá “stéblo na stéblu”. Zároveň je potřeba udržovat nejen jeho domeček, ale i okolí klece čisté. A to je někdy fuška.”

Všude dobře, doma nejlépe

Když už jsme “nakousli” ten domeček a klec, tak jsem chtěla vědět, jak si morče zvykalo na nový domov. Slyšela jsem totiž, že morčata bývají zpočátku hodně bojácná a nedůvěřivá. Michal mi to potvrdil s tím, že první dny byl Snowík takzvaně zakřiknutý. Michal se domnívá, že mu chyběl kamarád ze zverimexu, s kterým se dělil o předchozí domek. Nenechal na sebe téměř sáhnout. Proto mě zajímalo, jak zvykání na nové prostředí řešil?

Láska prochází žaludkem

Cesta prý vedla přes pamlsky. Morčata je totiž přímo milují. Co se týče mlsání, tak se prý ale musel poučit u jeho přítelkyně, která se jejich chovu věnuje od dětství. Nebyl si totiž jistý, co smí a nesmí jíst. A že není nad dobrou radu zkušenějšího chovatele, se rychle ujistil. Zjistil například, že je potřeba vyvarovat se mj. exotického ovoce, které má on sám velmi rád. Skvělými pochutinami jsou prý ale jiné druhy ovoce a zeleniny jako třeba jablka nebo mrkev, které jsou pro morčata zdrojem potřebného vitaminu C.

Pozor na prsty

Nedala jsem se odbýt se svou zvědavostí, jak to probíhalo dál a jestli si skrz dobrůtky získal důvěru. Základem jejich vztahu prý bylo vytvoření jakéhosi pamlskového rituálu. Morče si zvyklo, že když se přiblíží ruka, neznamená to nebezpečí, ale naopak příjemná odměna. Hlavně prý nedělat rychlé pohyby. “Někdy se stalo, že jsem nechtěně trochu cukl rukou, Snowík se v tu ránu lekl a v obraně mě někdy i kousl.” Chybami se ale člověk učí.

Trpělivost růže přináší

Pochopila jsem, že s ochočením morčete to není úplně snadné a prý se nikdy neochočí úplně, jen si více či méně zvykne. I tak je třeba nelámat hned hůl, i když to může trochu bolet, a hlavně mít trpělivost. Snowík se prý také časem otrkal a po nějaké době už se neutíkal pokaždé schovat do domečku, když jen někdo prošel kolem klece. Pomocí nového rituálu a konejšení klidným hlasem se po nějaké době nechal pohladit a vzájemný vztah tak povýšil na novou úroveň.

Morče mazel

No tak sláva! Měla jsem z vyprávění upřímnou radost. Věděla jsem, že se z nich po čase přeci jen stanou kamarádi. Pokračovala jsem svými všetečnými otázkami, jak to bylo dál. Četla jsem, že s vyndáváním z klece se má počkat na příhodný okamžik. “Když už jsem věděl, že na dotek a pohlazení morče reaguje v klidu - a zdálo se mi, že i s postupnou radostí - tak jsme začali s průzkumy světa mimo klec. Ze začátku jsem si ho bral na deku na postel. Ukázalo se, že ten dříve bojácný tvoreček, je nakonec pěkný mazel. Jen s občasným čůráním mimo klec byl trochu problém.”

Pískání radostí

Jak to vlastně vypadá, když se morče mazlí? Michal mi vysvětlil, že když už je morče víceméně zvyklé na nové prostředí, tak je prý docela “upovídané”. A doslova píská radostí, když se mu něco líbí, nebo dokonce vrčí, když se mu naopak něco nelíbí. Celkově je prý zvukový projev u morčat na denním pořádku. A nejen to. Doprovází to i radostnými pohyby jako je například skákání. V duchu jsem si říkala, že to může být docela zábavné, takové radující se morče.

Žádný noční živel

Osobně mám zkušenost s chováním křečků a vím, že to jsou noční tvorové. Kolečko to bylo jejich. A tak jsem se ptala, jak je to s nočním životem u morčat. “To je u nás bez problému. Morčata jsou aktivní hlavně přes den. Na noční hry naštěstí moc nejsou.” Ještě jsem se ujistila, že přes noc spí v kleci, kterou je prý fajn na noc umístit raději na nějaké klidnější místo. Určitě prý dál od televize, která nejen oslňuje, ale hlavně morčeti nedá spát.

Hledá se parťák

Téměř k závěru povídání jsem si vzpomněla ještě na jednu otázku. A to, jestli je v plánu pořízení nějakého parťáka. To, že rádi žijí v páru, je jedno z mála, co o morčatech vím. Michal se mi svěřil, že už o tom rovněž uvažoval, obzvlášť po prvotních zkušenostech, kdy zvíře tesknilo po starých přátelích. Zatím má prý Snowík dostatek nových vzruchů a podnětů, jak si na sebe stále zvykají, ačkoli už je to 8 měsíců. Prý ještě chvilku počká, ale přibližně v jednom roce by se chtěl začít poohlížet po nějakém tom kamarádovi.

Morče mlsoun

Hmm, na co se zeptat na konec? Na co by si třeba měli dávat pozor ostatní chovatelé-začátečníci? “Poradil bych dvě věci. První se týká odměn. Přítelkyně mě totiž varovala, že morčata sice ráda mlsají, ale stejně tak dobře tloustnou, dává-li jim člověk příliš sladkostí. Druhá je naopak k manipulaci se zvířetem. Nikdy morče nehlaďte po zadečku. Nemá to rádo a to by jeden koukal, jak rychle peláší se ukrýt do domečku :-).”

Máte doma morče? Jaké jsou vaše zkušenosti a co jim nejvíc chutná?