Toto plemeno, vděčící za své jméno hlavnímu městu Turecka Ankaře (původně Angoře), je jedno z těch nejstarších. Možná dokonce nejstarší polodlouhosrsté plemeno vůbec. Přesto se do centra pozornosti dostalo až celkem nedávno.
Turecké angory jsou půvabné kočky s inteligentním výrazem. Jsou to aktivní extroverti s vyloženě sociální povahou. Ačkoli nejpůvodnější a donedávna jedinou uznávanou barvou je čistě bílá, dnes jsou už chovány ve všech tzv. přírodních barvách. Znakem a pýchou koček tohoto plemene je polodlouhá srst na dotek jemná jako hedvábí.
O jejich původu vypovídá dostatečně jejich jméno. Do Evropy se z Turecka první exempláře dostaly zřejmě na počátku 17. století na lodích italských obchodníků. V té době měly turecké angory bílou srst a žluté nebo modré oči. Díky svému elegantnímu a hlavně exkluzivnímu vzhledu, který se výrazně lišil od dosud známých domácích krátkosrstých evropských koček, byly často dávány darem šlechtě. V tu dobu měly všechnu pozornost kočičího světa, především pak na francouzském dvoře.
Na konci 19. století pak začalo jejich křížení s jinými kočkami. Takto vzniklí jedinci měli ještě luxusnější a žádanější vzhled. Tito kříženci, předkové perských dlouhosrstých koček, tak přebrali angorám všechnu slávu. Dokonce chybělo málo, aby plemeno úplně vymřelo. Turci si svého plemene ale velmi vážili a pomocí chovného programu angory zachránili. Nějaký čas se ani nesměly vyvážet do zahraničí. V 50. letech se ale několika Američanům povedlo sehnat pár jedinců, kteří se stali základem chovu, jak ho známe dnes v Evropě a ve Spojených státech. Popularita angor pak začala opět stoupat.
A ještě že tak. Byla by škoda, kdyby tyto krásné a extrémně zvídavé kočky vymizely. Jejich majitelé jistě potvrdí, že stačí chvíle a naučí se otevírat dveře nebo kuchyňská dvířka či aportovat kuličky. Vše, co překročí práh domova, také musí být podrobeno jejich podrobné inspekci a musejí to schválit. Je jedno, jestli jde o obyčejný nákup nebo třeba o návštěvu.
Pokud se rozhodnete angory chovat, počítejte s tím, že vám zaberou dost času. Velmi si cení lidské společnosti a jsou také dost hravé. Dlouhé chvíle o samotě nesou velmi špatně. Vyžadují sice hodně pozornosti a lásky, oplatí vám to ale ve stejné míře. Jako lék na osamělost jsou ideální. Jsou to praví parťáci a skvělí společníci.
Máte doma tureckou angoru? Je na vás fixovaná a nechce se o vás ani dělit, jak to u tohoto plemene někdy bývá?
Antibiotika si rozhodně zaslouží naši vděčnost, ovšem pozor – všeho moc škodí. Měla by se užívat pouze s rozumem, v opodstatněných případech a správným způsobem. To ale neznamená, že byste se jich měli obávat. Jen je dobré vědět o nich něco víc....
Posoudit kvalitu krmiva pouze ze seznamu surovin není pro běžného chovatele snadné. Chce to nejen rozumět názvům konkrétních surovin a pochopit, co přesně tyto názvy znamenají, ale současně být schopný odhalit i občasné drobné „triky“ některých výrobců.
V podzimních měsících stejně jako nás i psy trápí různá infekční onemocnění způsobující kašel. Tyto infekce mají mezi chovateli spoustu názvů, mezi nimi je i psí chřipka, ale ve skutečnosti se přímo o chřipku nikdy nejedná. Pro příznaky uvedené níže v...
Kdy dělají psi nejvtipnější obličeje? Většinou když běží, že ;) A protože snad každý má rád vtipné fotky svého psa, podíváme se dnes na tuto „disciplínu“ zblízka s fotografem Lukášem Skalickým.
Už jsem měla možnost navštívit mnoho domácností a nešlo si nevšimnout, že některé se potýkají s chomáči chlupů poletujícími po podlaze a přistávajícími všude, kde se dá. Někdo však tento boj vyhrává, zatímco jiný naopak – přitom stačí řídit se...
Nejlepší z cest, jak odhadnout kvalitu krmiva, je přečíst si pečlivě jeho etiketu. Jaké náležitosti musí mít, je pevně dané zákonem, ale i tak se ji někteří výrobci snaží poupravit ve vlastní prospěch. V následujícím textu se dozvíte, jak etiketu...
Nakrmit psa rozhodně není totéž jako nakrmit kočku. A nejde jen o to, komu je snazší se jídlem zavděčit. Složení jejich krmiv a rituály krmení se v mnohém liší. O nejzásadnějších rozdílech jsem si popovídala s odborníkem na výživu Ing. Martinem Kvášem:
Podzim je asi nejfotogeničtější roční období, proto jsem požádala Lukáše Skalického, aby se s fanoušky Britu podělil o svoje bohaté zkušenosti se zachycováním psů uprostřed barevného listí. Tady jsou jeho postřehy:
Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy...
Jel jsem s Michalem a bylo to fajn, jelikož řídil tam i zpět (samozřejmě nejen kvůli tomu). Není vůbec špatný se nechat vozit. To z práce fakt neznám.
Dnes nemám chuť na odborná témata. Nemám myšlenky na výživu, výchovu nebo péči o zvířata. Tentokrát se chci věnovat vzpomínání.
Počasí je na nás přísné, tak jsem tentokrát zvolila trošku odlehčenější téma: spánek a pohoda. Určitě to sami dobře znáte – občas se v pohodlné posteli převalujete, ne a ne usnout, a když se odevzdaně vydáte strávit zbytek noci u televize, zaberete na...
