Tito majestátní psi s dlouhou historií na první pohled budí respekt. Při správné socializaci a výchově jsou to však příjemní a oddaní společníci. Vynikají vysokou inteligencí a samostatností. Blíže vám je představit mi pomohli chovatelé Antonín Kadlec a Lenka Schneiderová.
Tibetská doga, nebo také tibetský mastif, je mohutný, dobře stavěný pes s pevnou kostrou. Hlavu má velkou a těžkou. Celkově působí silným a majestátním dojmem a pohled na ni působí respekt. Je to prastaré plemeno pocházející z tibetských náhorních plošin. Objevuje se už na jeskynních malbách datovaných do dva tisíce let před naším letopočtem. První písemné zmínky o ní jsou pak o tisíc let mladší.
Tibetský název pro ni zní do-khyi, což v překladu znamená „přivázaný pes". Tibetské dogy byly totiž od útlého věku přivazovány a často tak trávily celý život. Pouštěny byly většinou jen na noc, aby hlídaly vesnice a stáda. Využívaly se i k hlídání paláců či klášterů a nezřídka doprovázely i karavany. Na cestách byla krom jejich hlídacích schopností využívána i jejich velikost a mohutnost pro nošení nákladů. Horské stezky byly totiž často moc úzké, aby k tomu šlo využít jaky nebo mezky.
Údajně se tibetské dogy účastnily i tažení perského krále jako váleční psi, a tak se rozšířily za hranice Himálaji. Ve středověku bylo plemeno využíváno k lovu zvířat a ochraně vladařů. Na své tažení si je vodil například Alexandr Veliký. Do Anglie se první tibetská doga dostala v 19. století, věnována byla královně Viktorii. Import dalších jedinců do Evropy příležitostně pokračoval, až došlo k uznání plemene pod jménem tibetský mastif. Obě světové války měly na chov plemene neblahý dopad, oživit se ho podařilo až ve 20. století pomocí importovaných jedinců. První zapsaný vrh tibetských dog se narodil v roce 1898 v berlínské zoologické zahradě.
„Tibetská doga se hodí pro všechny milovníky procházek, pro lidi, kteří mají dům se zahradou a nejsou nároční na 100% poslušnost,” shrnují dlouholetí chovatelé, kteří se jejím chovem zabývají už víc jak 20 let. Ačkoli v dávném Tibetu byla žádána u těchto psů ostrost a agresivita, dnes jsou to při dobré socializaci a výchově mírní a vyrovnaní společníci, kteří jsou hluboce oddaní svému člověku. Je jim ale vlastní značná tvrdohlavost. Když tuto vlastnost spojíme se schopností samostatného myšlení a práce, je už asi jasné, že slepé poslušnosti u nich nedosáhneme. „Říká se, že tibetské dogy mají podobnou povahu jako kočka. Když chtějí, rádi se přijdou pomazlit, když nemají náladu na přímý kontakt s majitelem, lehnou si opodál a užívají si jeho přítomnosti z dálky. Jsou to tvrdohlaví ale velice chytří a vznešení psi,” dále o tomto plemeni říkají výše zmiňovaní chovatelé.
Hlídací instinkty mají tibetské dogy stále silně vyvinuté, teritorium si pečlivě hlídají a k cizím lidem jsou rezervovaní. Dobře vychovaný tibetský mastif není agresor, ale ochranář, a tomu odpovídá i jeho způsob hlídání. Na vetřelce nezaútočí, ale pokud ignoruje jeho vrčení, přibije cizince na místě a vyčká do příchodu svého pána. Podle chovatele je tibetská doga neúplatný hlídač. „Její oblíbené místo je tam, kde má přehled a vidí na vchod do zahrady, tedy do jejího teritoria.”
Vrozená je tomuto plemeni i vysoká inteligence. Tito psi se cítí být své rodině rovnocenní, chtějí tak být v její blízkosti. Vyloučením z rodinného života například trvalým umístěním do kotce vysloveně trpí. Krom odloučení navíc nesnáší dobře ani uzavřené prostory. Pozornost si ale nijak nevynucují. Úplně jim stačí, pokud mají svou „smečku” na dohled nebo alespoň na doslech.
Socializace od nejútlejšího věku je u tibetské dogy opravdu stěžejní, proto je více než důležité vybrat si dobrého chovatele – kotcovému odchovu či štěňatům bez průkazu původu se vyhnout obloukem. Antonín Kadlec a Lenka Schneiderová se snaží štěňátka socializovat od útlého věku. „Když k nám přijedou potencionální zájemci, všechna naše štěňata je vítají, hrají si s nimi a předvádí se, nekrčí se někde v koutě. Tak se dá poznat správná raná socializace a přístup chovatele jako takový,” tvrdí. Při špatném výběru by se lehce mohlo stát, že pesan majiteli rychle přeroste přes hlavu a dojde k nějakému neštěstí. Podle chovatelů se špatná socializace a výchova u tohoto plemene nevyplácí. „Pokud se to podcení, tibetská doga může být bázlivá, nedůvěřivá až agresivní. Tyto vlastnosti se velice špatně odbourávají. Vždy je lepší a snazší krotit sebevědomého psa než bázlivého a nesocializovaného,” tvrdí zkušení chovatelé. Ideální je proto vybrat si chovatele v Klubu tibetské dogy ČR.
Díky spojení povahových vlastností není výchova tohoto plemene pro každého. Jsou to velmi hrdí psi a jakoukoli nespravedlnost nesou velmi těžce. Špatná výchova a především pak fyzické tresty napáchají obrovské škody. Tibetské dogy vyžadují specifický laskavý a respektující přístup, musíte si získat jejich důvěru a zároveň důvěřovat i jim. Úplné dospělosti a zralosti dosahují až kolem třetího roku.
„Styl výchovy je potřeba klidný a důsledný. Člověk k tomuto plemeni musí být trpělivý. Pokud se nezanedbá počáteční výchova a socializace, pak bude tibetská doga pro svou rodinu, svého majitele, tím nejlepším společníkem a kamarádem,” tvrdí chovatelé Antonín Kadlec a Lenka Schneiderová a dodávají, že, co se týče sportu, pro tibetskou dogu není vhodný. „Bezpečně jdou naučit základním povelům, ale překážky, kladiny a další prvky ve cvičících centrech budou sledovat z povzdálí a nechápajícně pozorovat ostatní plemena, jak tyto překážky zdolávají. Toto plemeno není vhodné ani na běh u kola.” Naopak vhodné jsou pro ni prý pravidelné procházky, túry nebo víkendové pobyty se psy.
Jinak jsou, co se týče péče, nenároční, jejich rovně odstávající srst s hustou podsadou je samočistící a potřebuje jen minimum údržby. Tibetské dogy mají dobré zdraví a jsou odolné vůči horku i chladu. Stejně jako u ostatních velkých a obřích plemen je ovšem potřeba podporovat jejich kloubní aparát, v době růstu ho nepřetěžovat a respektovat specifické nároky na výživu.
FOTO KREDIT: Tereza Kadlecová
Záliba Malajsijců ve zvířátkách chovaných jen pro radost je velká, takže se nemusíte bát do těchto končin vyrazit. Skvěle se tam najíte vy, i váš pes. Malajsijská kuchyně je vyhlášená pro svoje chutná a voňavá koření. Zažívání vašeho čtyřnohého kámoše...
Určitě jste si všimli, že každý pes si hraje jinak a každý proto také upřednostňuje jiné hračky. Jestli nevíte, co svému chlupáčovi pořídit pro zábavu, třeba vám pomůže náš malý průzkum.
V článku o tom, jak jsem Kulajdu léčila po otravě, jsem vám slíbila, že se rozepíšu o podávání prášků. Se psy je to na rozdíl od koček jednoduché. Většinou všechno zhltnou a nestarají se, co by mohlo být uvnitř. Vnímají chuť jen na povrchu a často ani...
Pořád ještě se mi honí hlavou myšlenka pořídit si nového psa. Udělala jsem si celkem jasno v tom, jak si ho vybrat. Nemám teď na mysli vzhled ani povahu psa, ale jeho původ. Rozhodně totiž nechci podporovat množírny psů.
Při výběru štěněte je potřeba brát ohled na několik zásadních věcí. Jsou tak samozřejmé, že nás paradoxně často ani nenapadnou.
Kulajdina falešná březost mě přivedla na myšlenku adopce. Ne pro mě, ale pro ni. Poslední dobou je sama doma častěji než dřív. Nudí se a přemýšlí o nesmyslech. Veterinář mi řekl, že ji mám přivést na jiné myšlenky. Jenomže venku pořád pršelo a ve městě...
Před nějakým časem jsem narazila na článek o zajímavém výzkumu, který uskutečnila Friederike Rangeová z vídeňské Univerzity veterinární medicíny. Nebojte se, žádné zvířátko při něm netrpělo.
Posledně jsem vám doporučila stříhat pejska doma, pokud nerad navštěvuje psí salóny. To se ale snadno řekne, že. Abych vám práci na vizáži vašeho chlupáče usnadnila, přidávám k dobru ještě moje vlastní zkušenosti s domácím stříháním. Třeba se vám můj...
Chtěli byste vycestovat se psem na Island? Pokud ano, raději se na to pečlivě připravte.
Když po mně chtěl veterinář vzorek Kulajdiny moči poprvé, nevěřícně jsem na něj vykulila oči a v duchu si říkala, jestli bych se neměla poohlédnout po doktorovi, který není blázen. Všiml si mého výrazu a dal mi potřebné instrukce:
Léto se blíží a já už pomalu rozmýšlím, kam na dovolenou. Vybírám si samozřejmě místa, na kterých můžu strávit příjemný týden i se psem. Kulajda je maličká a nejsou s ní problémy (až na to, že si často a ráda hraje na alarm). I přesto pokaždé pečlivě...
Posledně jsem vám slíbila, že se tu rozepíšu o tom, co mi řekne veterinář ke Kulajdině falešné březosti. Návštěva ordinace už proběhla a já mám pro vás od doktora Šímy a od výživáře Kváše odpovědi na nejzásadnější otázky:
