Psi před objektivem

Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.

Sešla jsem se s Lukášem, psím fotografem, venku v parku, abychom Kulajdě pořídili reprezentativní statickou fotku na blog. Měl s sebou dva ukázněné psy, kteří byli na foťák očividně zvyklí (jednoho z nich dokonce podezírám, že se schválně nenápadně vtíral do záběru). V duchu jsem se modlila, aby Kulajda nepředvedla svoji „vyakčněnou“ verzi. Zjevně jsem se modlila špatně, protože sotva se naši psi seznámili, začala jim Kulajda brát hračky a lítat po parku jako pominutá.

„To nevadí, já mám těch hraček dost, máme velkou spotřebu,“ usmíval se Lukáš.

‚No, doufám, že jich máš tak dvacet,‘ řekla jsem si v duchu a pozorovala, jak gumové kousky odletují na všechny strany.

Vyfotit takové číslo, jako je můj pes, dá jednomu docela zabrat. Pokud tedy zrovna nespí. Udržet ji v klidu, aby na fotce nebyla jen šmouha, není možné bez hypnózy. Do transu ji naštěstí dokáže uvést obyčejný kousek jídla nebo třeba právě míček. Bohužel pak na většině fotek mívá takový ten „rychlemitodejneboseurčitězoufalstvímzblázním“ výraz. Nakonec jsem Kulajdu držela v náručí a Lukáš před ní mával hračkou č. 3. Ještě že je ta fotečka tak malá. Abyste ale věděli, o čem mluvím, přikládám jiný, usvědčující snímek.

Věřím, že nejsem sama, kdo má doma turbo psa. Jestli máte stejného divocha nebo jen rádi fotíte zvířata, můžete se těšit na sérii článků o focení psů, koček a dalších zvířat, kterou pro vás s Lukášem připravíme. Na blogu budeme samozřejmě řešit nejen psí pózování, ale i focení v pohybu. Pomozte nám ho napsat a rovnou se ptejte na to, co vás nejvíc trápí nebo zajímá. S radostí vám prostřednictvím blogu odpovíme.