Ne každá bezprizorní kočka najde svůj domov. Kolika se ale povede najít si domov na lodi? :)
Američanka Liz Clark cestuje na své plachetnici sama kolem světa. V roce 2013 si ale našla malou, asi šestiměsíční, společnici a zároveň prvního důstojníka - opuštěné kotě. Pojmenovala ji Amelia the Tropicat a po dobu dvou let objevovaly svět společně.
Kočička si na život obklopený vodou rychle zvykla a užívala si vše, co s sebou přinášel. Milovala lovení ryb přímo z paluby lodi, procházky po plážích i turistiku. Liz s Amelií společně překonaly přes 18 tisíc námořních mil. To je víc než 30 tisíc kilometrů!
zdroj: http://swellvoyage.com/
zdroj: http://swellvoyage.com/
Ještě před tím, než se Liz ujala Amelie, odolala touze si vzít na palubu mnoho jiných opuštěných koček a psů. Nikdy se jí totiž nezdálo fér zvíře přetáhnout do svého kočovného života, s životním stylem bez rutin. Se svými kapitánskými povinnostmi si zkrátka nebyla jistá, že by měla čas správně pečovat o domácího mazlíčka. V případě Amelie si ale nemohla pomoci a nedokázala odejít bez ní. Hned vycítila, že mají společnou touhu po dobrodružství.
zdroj: http://swellvoyage.com/
Než si Amelie zvykla na pohyb po kluzké palubě ze skelných vláken a mezi lanovím plachet, její akrobacie vedla k několika incidentům končících ve vodě. Rychle se ale naučila úctě k moři. Chybělo jí však šplhání po stromech a plížení ve vysoké trávě. Liz ji tedy začala brát s sebou na břeh na procházky po pláži nebo na výlety do džungle. Poprvé si myslela, že její kočičí společnice prostě uteče, protože se jí život na lodi nelíbí. Ona ale zůstala.
zdroj: http://swellvoyage.com/
zdroj: http://swellvoyage.com/
zdroj: http://swellvoyage.com/
Byla to hrdá a divoká kočka. Ráda lovila a nepotrpěla si na mazlení. Nenáviděla být rozmazlována. Sem tam se stočila na Lizin klín a nechala se pohladit, ale jen na tak dlouho, jak ona sama chtěla. Psi se jí báli a Liz od ní byla neustále poškrábaná. Přesto k sobě patřily. Obě milovaly výzvy a potřebovaly dobrodružství a lásku. Společně si rozuměly a chápaly se.
Jednoho dne, v lednu roku 2015, když jely v kanoi na břeh, Amelia uklouzla a spadla do moře. Liz ji rychle vytáhla. I když věděla, jak je vystrašená, nemohla se ubránit smíchu nad jejím vzhledem zmoklé slepice. Společně došly na pláž, kde se rozdělily a Liz si šla zasurfovat. Když se vrátila, Amelia byla pryč. Dva dny ji hledala po celém ostrově a litovala, že se jí předtím smála. Kočička se už neukázala. Buď byla zabraná do lovení ještěrek či krys, nebo ji odvezli jiní návštěvníci ostrova.
Část Liz malou společnici postrádala, ale druhá část věděla, že tato majestátní kočka se stejně jako ona potřebuje cítit svobodně. Liz věděla, že ji nikdy nevlastnila, vybraly si svou společnost navzájem. Poslední společný měsíc na moři si Liz všimla znudění a nepřítomného pohledu v očích Amelie.
Po dvou měsících ale měla Amelia asi už dost svého ostrovního dobrodružství. Přátelé zavolali Liz, že se kočička objevila, zdravá a silná. Takže jejich společné dobrodružství mohlo pokračovat dál :).
zdroj: http://swellvoyage.com/
zdroj: http://swellvoyage.com/
zdroj: http://swellvoyage.com/
zdroj: http://swellvoyage.com/
Ať už se chystáte vyrazit kamkoli do zahraničí, před odjezdem vždy doveďte psa k veterináři, i když víte, že jste splnili základní požadavky pro cestování a de facto za hranice můžete. Mít v cestovním pasu čerstvé potvrzení o dobrém zdravotním stavu...
Všichni moc dobře víme, jak dovedou být třicetistupňová vedra nepříjemná. A teď si představte, že na sobě máte kožich a vaše tělo na všechno reaguje znatelně rychleji. Já bych v takovém počasí rozhodně nechtěla být v psí kůži. Zeptala jsem se pana...
Nevím, jak vy, ale já klíšťata prostě nesnáším. Miluju všechna zvířata včetně pavouků, hadů a škvorů, ale klíšťata prostě ne. Postrádají smysl. Možná že dřív žil nějaký živočišný druh, který se jimi živil, ale dnes už je ani nic nežere. Takže já důvody...
Já jsem se s vámi podělila o zážitky s Kulajdinou otravou, vy jste se zase podělili o svoje zkušenosti. Moc vám děkuji za rady. Napsala jsem i na jejich základě tento článek. Je určený nejen těm, kdo se starají o malé štěně, ale i ostříleným páníčkům s...
Jestli se letos chystáte na dovolenou k moři, tak vám zaprvé závidím a zadruhé pro vás mám pár užitečných pejskařských rad:
Vážně, není. Kulajdu sprchuji bez boje a naučím to i vás.
Už jsem tady zmiňovala, jak mi jeden veterinář řekl, že v Praze je víc pohotovostí pro zvířata, než pro lidi. Prolétla jsem internet a udělala pro vás seznam nejen pražských nonstop ambulancí seřazený abecedně podle jednotlivých měst z různých koutů...
Už jsem tu jednou naťukla, že beru Kulajdu s sebou do kina. Dělám to jednoduše proto, že nechci, aby celé dny trávila zavřená v bytě a myslela na hlouposti (jako jsou například vymyšlená štěňátka). Když venku prší a ani jedné z nás se nechce běhat v...
Zase jednou jsem se dozvěděla něco nového. Vy jste věděli, že pitbul vlastně vůbec není uznané plemeno?
Vzpomínám si, že když jsme si pořizovali první z našich koček, britskou modrou, chtěli jsme, aby zůstala tak světle stříbrná, jak se narodila. Chovatelka nám tehdy prozradila, že krmiva s mořskou řasou podporují tu správnou tmavě modrou barvu srsti...
Není zas tak neobvyklé, že v období dospívání změní váš pes barvu. Jenomže co když váš dospělý pes přijde domů s barevným přelivem?
Mnozí z vás jistě zaznamenali, že 22. 5. 2014 se v Senátu konala evropská konference Stát a ochrana zvířat. Pořádala ji místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. K ústřednímu tématu psích množíren se vyjádřila jasně:
