20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Ne každá bezprizorní kočka najde svůj domov. Kolika se ale povede najít si domov na lodi? :)
Američanka Liz Clark cestuje na své plachetnici sama kolem světa. V roce 2013 si ale našla malou, asi šestiměsíční, společnici a zároveň prvního důstojníka - opuštěné kotě. Pojmenovala ji Amelia the Tropicat a po dobu dvou let objevovaly svět společně.
Kočička si na život obklopený vodou rychle zvykla a užívala si vše, co s sebou přinášel. Milovala lovení ryb přímo z paluby lodi, procházky po plážích i turistiku. Liz s Amelií společně překonaly přes 18 tisíc námořních mil. To je víc než 30 tisíc kilometrů!
zdroj: http://swellvoyage.com/
zdroj: http://swellvoyage.com/
Ještě před tím, než se Liz ujala Amelie, odolala touze si vzít na palubu mnoho jiných opuštěných koček a psů. Nikdy se jí totiž nezdálo fér zvíře přetáhnout do svého kočovného života, s životním stylem bez rutin. Se svými kapitánskými povinnostmi si zkrátka nebyla jistá, že by měla čas správně pečovat o domácího mazlíčka. V případě Amelie si ale nemohla pomoci a nedokázala odejít bez ní. Hned vycítila, že mají společnou touhu po dobrodružství.
zdroj: http://swellvoyage.com/
Než si Amelie zvykla na pohyb po kluzké palubě ze skelných vláken a mezi lanovím plachet, její akrobacie vedla k několika incidentům končících ve vodě. Rychle se ale naučila úctě k moři. Chybělo jí však šplhání po stromech a plížení ve vysoké trávě. Liz ji tedy začala brát s sebou na břeh na procházky po pláži nebo na výlety do džungle. Poprvé si myslela, že její kočičí společnice prostě uteče, protože se jí život na lodi nelíbí. Ona ale zůstala.
zdroj: http://swellvoyage.com/
zdroj: http://swellvoyage.com/
zdroj: http://swellvoyage.com/
Byla to hrdá a divoká kočka. Ráda lovila a nepotrpěla si na mazlení. Nenáviděla být rozmazlována. Sem tam se stočila na Lizin klín a nechala se pohladit, ale jen na tak dlouho, jak ona sama chtěla. Psi se jí báli a Liz od ní byla neustále poškrábaná. Přesto k sobě patřily. Obě milovaly výzvy a potřebovaly dobrodružství a lásku. Společně si rozuměly a chápaly se.
Jednoho dne, v lednu roku 2015, když jely v kanoi na břeh, Amelia uklouzla a spadla do moře. Liz ji rychle vytáhla. I když věděla, jak je vystrašená, nemohla se ubránit smíchu nad jejím vzhledem zmoklé slepice. Společně došly na pláž, kde se rozdělily a Liz si šla zasurfovat. Když se vrátila, Amelia byla pryč. Dva dny ji hledala po celém ostrově a litovala, že se jí předtím smála. Kočička se už neukázala. Buď byla zabraná do lovení ještěrek či krys, nebo ji odvezli jiní návštěvníci ostrova.
Část Liz malou společnici postrádala, ale druhá část věděla, že tato majestátní kočka se stejně jako ona potřebuje cítit svobodně. Liz věděla, že ji nikdy nevlastnila, vybraly si svou společnost navzájem. Poslední společný měsíc na moři si Liz všimla znudění a nepřítomného pohledu v očích Amelie.
Po dvou měsících ale měla Amelia asi už dost svého ostrovního dobrodružství. Přátelé zavolali Liz, že se kočička objevila, zdravá a silná. Takže jejich společné dobrodružství mohlo pokračovat dál :).
zdroj: http://swellvoyage.com/
zdroj: http://swellvoyage.com/
zdroj: http://swellvoyage.com/
zdroj: http://swellvoyage.com/
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...