Ne každá bezprizorní kočka najde svůj domov. Kolika se ale povede najít si domov na lodi? :)
Američanka Liz Clark cestuje na své plachetnici sama kolem světa. V roce 2013 si ale našla malou, asi šestiměsíční, společnici a zároveň prvního důstojníka - opuštěné kotě. Pojmenovala ji Amelia the Tropicat a po dobu dvou let objevovaly svět společně.
Kočička si na život obklopený vodou rychle zvykla a užívala si vše, co s sebou přinášel. Milovala lovení ryb přímo z paluby lodi, procházky po plážích i turistiku. Liz s Amelií společně překonaly přes 18 tisíc námořních mil. To je víc než 30 tisíc kilometrů!
zdroj: http://swellvoyage.com/
zdroj: http://swellvoyage.com/
Ještě před tím, než se Liz ujala Amelie, odolala touze si vzít na palubu mnoho jiných opuštěných koček a psů. Nikdy se jí totiž nezdálo fér zvíře přetáhnout do svého kočovného života, s životním stylem bez rutin. Se svými kapitánskými povinnostmi si zkrátka nebyla jistá, že by měla čas správně pečovat o domácího mazlíčka. V případě Amelie si ale nemohla pomoci a nedokázala odejít bez ní. Hned vycítila, že mají společnou touhu po dobrodružství.
zdroj: http://swellvoyage.com/
Než si Amelie zvykla na pohyb po kluzké palubě ze skelných vláken a mezi lanovím plachet, její akrobacie vedla k několika incidentům končících ve vodě. Rychle se ale naučila úctě k moři. Chybělo jí však šplhání po stromech a plížení ve vysoké trávě. Liz ji tedy začala brát s sebou na břeh na procházky po pláži nebo na výlety do džungle. Poprvé si myslela, že její kočičí společnice prostě uteče, protože se jí život na lodi nelíbí. Ona ale zůstala.
zdroj: http://swellvoyage.com/
zdroj: http://swellvoyage.com/
zdroj: http://swellvoyage.com/
Byla to hrdá a divoká kočka. Ráda lovila a nepotrpěla si na mazlení. Nenáviděla být rozmazlována. Sem tam se stočila na Lizin klín a nechala se pohladit, ale jen na tak dlouho, jak ona sama chtěla. Psi se jí báli a Liz od ní byla neustále poškrábaná. Přesto k sobě patřily. Obě milovaly výzvy a potřebovaly dobrodružství a lásku. Společně si rozuměly a chápaly se.
Jednoho dne, v lednu roku 2015, když jely v kanoi na břeh, Amelia uklouzla a spadla do moře. Liz ji rychle vytáhla. I když věděla, jak je vystrašená, nemohla se ubránit smíchu nad jejím vzhledem zmoklé slepice. Společně došly na pláž, kde se rozdělily a Liz si šla zasurfovat. Když se vrátila, Amelia byla pryč. Dva dny ji hledala po celém ostrově a litovala, že se jí předtím smála. Kočička se už neukázala. Buď byla zabraná do lovení ještěrek či krys, nebo ji odvezli jiní návštěvníci ostrova.
Část Liz malou společnici postrádala, ale druhá část věděla, že tato majestátní kočka se stejně jako ona potřebuje cítit svobodně. Liz věděla, že ji nikdy nevlastnila, vybraly si svou společnost navzájem. Poslední společný měsíc na moři si Liz všimla znudění a nepřítomného pohledu v očích Amelie.
Po dvou měsících ale měla Amelia asi už dost svého ostrovního dobrodružství. Přátelé zavolali Liz, že se kočička objevila, zdravá a silná. Takže jejich společné dobrodružství mohlo pokračovat dál :).
zdroj: http://swellvoyage.com/
zdroj: http://swellvoyage.com/
zdroj: http://swellvoyage.com/
zdroj: http://swellvoyage.com/
Nakrmit psa rozhodně není totéž jako nakrmit kočku. A nejde jen o to, komu je snazší se jídlem zavděčit. Složení jejich krmiv a rituály krmení se v mnohém liší. O nejzásadnějších rozdílech jsem si popovídala s odborníkem na výživu Ing. Martinem Kvášem:
Podzim je asi nejfotogeničtější roční období, proto jsem požádala Lukáše Skalického, aby se s fanoušky Britu podělil o svoje bohaté zkušenosti se zachycováním psů uprostřed barevného listí. Tady jsou jeho postřehy:
Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy...
Jel jsem s Michalem a bylo to fajn, jelikož řídil tam i zpět (samozřejmě nejen kvůli tomu). Není vůbec špatný se nechat vozit. To z práce fakt neznám.
Dnes nemám chuť na odborná témata. Nemám myšlenky na výživu, výchovu nebo péči o zvířata. Tentokrát se chci věnovat vzpomínání.
Počasí je na nás přísné, tak jsem tentokrát zvolila trošku odlehčenější téma: spánek a pohoda. Určitě to sami dobře znáte – občas se v pohodlné posteli převalujete, ne a ne usnout, a když se odevzdaně vydáte strávit zbytek noci u televize, zaberete na...
Bílá zvířata s nadýchaným kožíškem jsou krásná – ovšem jen pokud se o ně dobře staráte. Každodenní česání a mytí nejeden pejskař vyřeší praktickým ostříháním. Jak se ale vypořádat s nažloutlými a načervenalými skvrnami, které se psům a kočkám objevují...
Podávání krmiva je obřad, který slouží k budování vztahů mezi člověkem a psem. Pokud člověk ví, jak na to, je jídlo významným nástrojem upevňování jeho pozice ve smečce, tedy vůči jeho psovi. Detaily o vhodném krmení mi prozradil výživový odborník...
Už několikrát jsem se setkala s tvrzením, že chůze ze schodů může být pro štěňata, a pro malá plemena i v dospělosti, nezdravá. Prý je náročná pro jejich páteř a může způsobit trvalé následky zapříčiněné skřípnutým nervem, zablokovaným obratlem a tak...
Podzim a línání přicházejí ruku v ruce. Výměna srsti se ale u psů změnila v závislosti na jejich soužití s člověkem. Může se zdát, že probíhá celý rok nebo naopak téměř vůbec. A snadno ji lze zaměnit i s nemocí. Pokud se vám zdá, že se letošní...
Vycvičit loveckého psa můžete, i když s ním na skutečný hon třeba nikdy nevyrazíte. Je to zábavný způsob výchovy a navíc v přírodě. O svých začátcích mi vyprávěla Irena Schneiderová, hrdá majitelka německé krátkosrsté ohařky Arlety. Když začala působit...
Život v teráriu může být pro hlodavce dokonce příjemnější než „divočina“. Zvlášť pokud uděláte všechno pro jejich spokojenost – to se týká i péče o jejich sociální vyžití. Ne všechny druhy hlodavců žijí ve volné přírodě o samotě a bez vhodné...
