Pojištění psa a kočky

Jedna z mých fenek trpěla krom jiných neduhů dlouhou dobu i na panikulitidu - degenerativní změny podkožního vaziva a podkožního tuku. Za léčbu a operace jsem utrácela dost peněz a tak jsem začala přemýšlet nad jejím pojištěním. V našem případě jsem usoudila, že se nám pojištění nevyplatí. Nejde totiž o klasické zdravotní pojištění, ale o tom níže. To ale neznamená, že by bylo obecně nevýhodné a už vůbec ne zbytečné. Pokud třeba psa srazí auto nebo přijde k jinému úrazu, který vyžaduje složitější operaci, bez pojištění vám často nezbyde nic jiného, než si na léčbu vzít půjčku.

Existující pojištění se vztahuje na stavy vyžadující bezprostřední veterinární ošetření v důsledku úrazu nebo nemoci. Nepokryje vám už ale stálou, průběžnou léčbu chronických nebo dlouhodobých nemocí, což byl právě náš případ. Pojištění se nevztahuje ani na běžné, rutinní úkony jako je očkování, pravidelné prohlídky a podobně. Pojišťovna vám neuhradí ani náklady na léčiva a péči spojenou se zdravotními obtížemi v důsledku stárnutí, dědičné nemoci, vrozených vad, nedostatečné výživy, nemoci způsobené parazity, zřejmě ani nakažlivých chorob nebo nemocí vyvolaných nedostatečnou péčí. Neuhradí vám tedy ani kastraci, ani ošetření chrupu a jakékoli další zákroky na zubech psa, na náklady spojené s graviditou a porodem u fen a koček, na léčbu všech kožních onemocnění.

V pojistných podmínkách se uvádí, že v době sjednání smlouvy musí být zvíře zdravé, dostávat potřebnou péči a být řádně očkováno proti vzteklině. Tuto skutečnost však neověřují ani prostřednictvím svých agentů, ani posudkem veterinárního lékaře. Platí ale tzv. “ochranná lhůta”, tedy několik dnů nebo týdnů od podpisu smlouvy, kdy pojistku ještě nelze čerpat. Alespoň takto se pojišťovna chrání před finančním plnění u již nemocných zvířat.

Další podmínkou pojištění je trvalé označení zvířete mikročipem nebo tetováním. Obvykle stačí do smlouvy uvést identifikační kód mikročipu nebo tetovací číslo. Limitujícím faktorem pro pojištění bývá věk a u psů i váhová kategorie. Například Česká pojišťovna vám pojistí psa pod 40 kg jen do 9 let, nad 40 kg do 5 let a kočku do 8 let.

Sjednat pojištění si můžete i na uhynutí nebo utracení psa. Logicky bychom se mohli domnívat, že celý život budeme psovi pojištění platit a s jeho smrtí se nám tak jako tak vrátí. Co by nás ale asi nenapadlo je, že pojištění s určitým věkem psa zaniká. U psů v kategorii pod 40 kg je to 11 let, u těch nad 40 kg dokonce jen 6 let. Šance, že by se váš pes dočkal přirozené smrti stářím v době, kdy by ještě byl pojištěný, se tak výrazně snižuje. Pojištění se vztahuje na smrt psa nebo kočky v důsledku nákazy, infekční nemoci, neinfekční získané nemoci, úrazu, operace, porodní škody nebo akutní otravy. U některých pojišťoven tuto pojistku ale ani neuzavřete bez průkazu původu.

Jediný druh pojištění, které jsem uzavřela, je pojištění za škodu způsobenou zvířetem třetí osobě. Já si vybrala pojištění odpovědnosti občanů, které se vztahuje i na škody způsobené zvířaty. Pokud se zvířátkem bydlíte v nájmu, nemusíte mít takový strach, že pes poškrábe parkety, okouše židli a podobně :). Pojistnou událostí se rozumí vznik povinnosti pojištěného nahradit vzniklou škodu způsobenou pojištěným psem nebo kočkou jiné osobě úrazem nebo jiným poškozením zdraví, poškozením nebo zničením věci.

Patříte mezi ty, kteří mají své mazlíčky pojištěné?