V tomto cyklu se seznámíme se známými psími osobnostmi. Psi v našem životě hrají přeci důležitou roli, tak se pojďme podívat, co vše už za dobu našeho soužití s nimi dokázali. Hačika bychom měli najít ve slovníku vedle fráze “věrný jako pes”. Díky tomu je navždy zapsán do srdce (nejen) Japonska.
Psa obecně vnímáme jako věrného společníka a ochránce. Hačikó ale tuto představu ztělesnil doslova a díky tomu ho dnes zná celý svět.
Plemeno Akita Inu, ke kterému Hačikó patřil, je jedno z nejstarších (lidem dělají společníky už minimálně 7 000 let) a v Japonsku jde o velmi vážené plemeno. V minulosti bylo jejich úkolem doprovázet kočovníky a lovit medvědy a jeleny. V Japonsku se toto plemeno stalo symbolem štěstí a věrnosti. Počátkem dvacátého století bylo dokonce prohlášeno za kulturní bohatství a národní poklad.
Hačikó se proslavil právě díky své oddanosti k pánovi, a to i léta po jeho smrti. Pověst o něm se nejen z jeho rodného města Odate v prefektuře Akita, ale i z celého Japonska rozšířila do celého světa.
Narozdíl od Lajky, kterou jsme si představili minulý měsíc, se Hačikó dožil krásných (i když asi ne o mnoho veselejších) 12ti let (1923-1935). Jako štěně si ho osvojil profesor na Fakultě zemědělství Tokijské univerzity Hidesaburó Ueno. Každý den, kdy jel jeho pán na univerzitu, ho Hačikó doprovázel na vlakové nádraží Šibuja a každý večer tam na něj čekal.
Rok na to ale profesor náhle zemřel na pracovišti. Pes se dostal do péče příbuzných zemřelého, ale neustále utíkal a vracel se do jeho domu. Nakonec tedy nebylo zbytí a péči o Hačika převzal profesorův zahradník, který psa znal už od štěněte. Hačika oddanost k pánovi ale ani po letech nepolevila a až do své smrti o devět let později se stále každý večer vracel na nádraží doufajíc, že se jeho pán už konečně vrátí.
Zájem celého Japonska o Hačika probudil jeden z článků bývalého studenta profesora Uena, který se zaměřoval právě na pozoruhodnou loajalitu tohoto psa. A tak se z Hačika stal roku 1932 exemplární příklad oddanosti, jeho příběh všechny dojímal a vzrostl zájem o plemeno Akita Inu.
Na jeho památku stojí na tomto vlakovém nádraží dodnes Hačikova bronzová socha a stále čeká, kdy se jeho pán vrátí domů. Natočily se o jeho životě i dva filmy, jeden japonský Věrný pes Čiko a následně britsko-americký remake Hačikó - příběh psa. Hačikovy ostatky jsou uloženy v Národním vědeckém muzeu v Tokiu a legenda o tomto nesmrtelném poutu a o tom, jak se i ten nejobyčejnější rituál může stát největším a nejčistším vyznáním lásky se v Japonsku traduje dodnes.
Dny se krátí, rtuť v teploměru klesá, podzim je už definitivně tady. Jestli vaše kočka nežije výhradně jen v bytě, je nejvyšší čas začít ji na toto nehostinné roční období připravovat, aby její imunita nedostala zbytečně zabrat.
V dnešní době můžeme našim psím mazlíkům poskytnout i zvláštnější výdobytky než masáže. Zajít si mohou třeba na pedikúru či si zamlsat do psí cukrárny. U masáží ovšem nejde jen o rozmar. Pesanovi totiž dopomáhají k duševní i fyzické pohodě.
Napadlo by vás, že tenhle váleček na krátkých nohách býval honácký pes? Dnes už ale hraje převážně roli veselého a hravého společníka, který skvěle vychází s dětmi.
Zdánlivě dvě rozdílná krmiva, která se v lecčems podobají. V obou případech jde samozřejmě o kvalitní, superprémiové krmivo. Společného toho ale mají mnohem víc. Jaké se hodí pro vašeho psa?
Podle anglického průzkumu, kdy bylo dotazováno na 2 tisíce majitelů psů, většina páníčků využívá venčení jako chvíli, při které mají čas na sebe a relaxaci. Jaké další benefity nám vycházky s pejsky přináší?
Dny se krátí a teploty klesají, podzim pomalu přichází. Nejen naše, ale i psí imunita dostane změnami počasí zabrat. Jak naše čtyřnohé parťáky co nejlépe připravit na všechny podzimní nástrahy?
Značná část světa se již se vzteklinou vypořádala. Stále však existují země, především rozvojové, kde je tato virová nákaza pořád aktuálním problémem. I v dnešní době na vzteklinu ve světě zemře desítky tisíc lidí ročně. Po celém světě si proto...
Naši kočičí společníci vodu zrovna nemilují, někdy ale může být koupel nezbytná. V takovém případě je lepší se na to předem připravit, aby všichni přežili bez újmy.
Není hlodavec jako hlodavec, každý druh potřebuje pro spokojené bříško a dobré zdraví něco jiného. Proto se podle toho také krmivo rozděluje, není to jen marketingový tah.
Toto plemeno je krátkosrstou variantou perské kočky. V lecčems se proto spolu shodují. Pokud se vám líbí kočky perského typu, ale už tolik vás neláká intenzivní péče o jejich srst, je exotická kočka tou správnou volbou pro vás.
Zajímalo vás někdy, v jakých situacích psi vyjí a proč to vůbec dělají? Jak je možné, že si toto vlčí chování udrželi i tak dlouho po domestikaci?
Módní průmysl není jediný, který se rychle vyvíjí a mění. I ve světě péče o kočky přicházejí stále nové a nové věci. Jaké trendy vedou právě teď?
