Psi a paměť. Jak to vlastně v praxi je?

Jako zkušení pejskaři určitě znáte následující situaci. Začnete si oblékat bundu, vezmete si klíče a vodítko a váš pes už se vám radostně motá pod nohama nebo na vás vesele skáče. Oblékání, cinkot klíčů a pach vodítka jsou pro jeho mozek signály, které si spojuje s pozitivním zkušeností – tedy s procházkou. Psí paměť totiž funguje převážně tímto asociativním způsobem. Jak se ale asociace promítají v praxi?

Typickým příkladem tohoto asociativního typu paměti je podmíněný reflex. Laicky nejznámější ukázkou fungování podmíněných reflexů jsou slintající psi ruského vědce Ivana Petroviče Pavlova. Vždy když Pavlov psům podával jídlo, rozsvítil jim červené světlo nebo jim zvonil na zvonek. Psi si brzy do paměti uložili, že červené světlo či zvonek znamenají příchod jídla a po čase začali slinit už při pouhém rozsvícení světla nebo zvukovém signálu.

Moji psi třeba začnou slintat pokaždé, když zvednu ze země jejich misky na jídlo. A to i tehdy, když je jdu jenom opláchnout do dřezu a žádné krmení se nechystá. Nicméně psi si pamatují, že jakákoliv manipulace s jejich miskami obvykle znamená něco dobrého do žaludku a také tak reagují. Psí paměť totiž funguje následovně – aby se jim nějaký uložený vjem aktivoval, musí se zvíře setkat s určitým podnětem, který vzpomínku vyvolá. V případě procházky je to třeba už zmiňovaný cinkot klíčů a pach vodítka, v případě jídla je to manipulace s miskami nebo zvuk otevírání šuplíku, kde skladujete psí krmivo.

Psí paměť je stejně tak jako ta lidská založena na smyslových vjemech. Na rozdíl od nás lidí ale nejsou pro psy tak důležité vjemy zrakové. Mnohem lépe si psi věci pamatují díky sluchovým a pachovým počitkům. Například fenka mého kamaráda se vždycky začne radovat, když slyší zvuk jeho přijíždějícího auta. Specifický zvuk motoru pozná ještě dávno před tím, než je jeho auto vidět z okna a už se nadšeně tetelí u vchodových dveří. Hluk jeho přijíždějícího auta má totiž v paměti pevně spojen s radostným okamžikem příchodu svého pána domů.

Kromě zvuku si psi dokážou paměť zaktivizovat i díky extrémně vyvinutým pachovým vjemům. Podle pachu si prý pes pamatuje nejen lidi, které má rád, ale i ty, kteří mu někdy v minulosti ublížili, a to dokonce po dobu několika let.

Zatímco paměť, která se zakládá na klasickém podmiňování, u psů očividně funguje, v případě takzvané deklarativní paměti to je zřejmě jinak. Zjednodušeně řečeno je deklarativní paměť schopnost si vědomě vybavit události nebo faktické znalosti bez nutnosti nějaké asociace. Takovou pamětí zřejmě dle současných výzkumů psi nedisponují.

Z toho důvodu se nedoporučuje psi trestat za něco, co provedli v minulosti. Například přijdete domů a zjistíte, že se váš mazlík vyčůral na koberec. V tom případě je už ale chyba mu za tento přečin hubovat, protože si vaši zlost nespojí s tím, že se před hodinou vyčůral, kam neměl. Podle dostupných výsledků různých testů si totiž už pes nedokáže tuhle událost (čůrání na koberec) v paměti vybavit.

Čím ovšem vysvětlit, že někteří psi dokáži měsíce truchlit po smrti svého pána, i když jsou v úplně jiném prostředí a nemohou nikde cítit jeho pachovou stopu? To zatím s určitostí nikdo nevysvětlil. Některá zákoutí psí paměti jsou nám zatím zkrátka zatím záhadou a je možné, že budoucí zkoumání nám ještě přinesou leccos zajímavého.

Co si o paměti svého pejska myslíte vy? Je lepší než ta vaše :-)?

Související články

Jak jsem si všimla Kulajdiny falešné březosti

Neuběhly ani dva týdny ode dne, kdy se Kulajda otrávila, a hned ji trápí další problém – falešná březost. Že něco není v pořádku, jsem si uvědomila asi před týdnem. Kulajda totiž začala být doslova posedlá polštářem mého přítele.

Těžký život hračky

Psí hračky to mají děsně těžké. Vážně, nechtěla bych být v jejich kůži. Kulajda například musí všechny plyšáky a balónky za každou cenu zničit. Jednou jsem jí pořídila hračku...

Další důkaz o spřízněnosti psa a člověka

Nedávno se mi dostal do ruky zajímavý článek o tom, jak psi vnímají emoce. Byl trošku složitě napsaný, tak jsem se rozhodla – pro vás i pro sebe – převést jeho obsah do čtivější podoby. Popisoval výsledky výzkumu maďarských vědců, kteří jako první...

Jak být dobrým venčitelem

Občas mám pocit, že většina lidí si neumí venčení užít a dokonce si ho i zbytečně komplikuje. Dost často myslí hlavně na to, aby už jejich pes konečně vykonal potřebu. Požitek zvířete z procházky bývá až na druhém místě, ostatní pejskaři na třetím a...

Nejčastější voříšci

Fanoušci Britu se prostřednictvím Facebooku zúčastnili menšího výzkumu, ze kterého vyplynulo, jak jsou nejčastěji namíchaní čeští kříženci. Majitelé voříšků posílali úžasné fotky, rozhodně si je na facebookových stránkách Britu prohlédněte. Celkem bylo...

Brit Premium Cat v akci!

Dobrá zpráva pro všechny milovníky koček! Svým šelmám teď můžete dopřát ještě více krmiva Brit Premium Cat. K balení o hmotnosti 1500 gramů dostanete zdarma dalších 300 gramů.

Jak se Kulajda otrávila

Nedávno jsem se s vámi podělila o můj pocit, že Kulajda má nadváhu, a o snahu řešit tento problém dietou. Zmenšení porcí jídla ale proměnilo moji fenku v chodící vysavač. Už dřív do sebe v nestřežených okamžicích cpala kdejaký zbytek jídla nebo špinavý...

Cesta přes hranice aneb jistota je jistota

Cestování se psem většinou není problém, tedy pokud včas zařídíte všechno potřebné. Ušetřete si starosti na poslední chvíli a nechte svému štěněti zavést čip. Vytvořte mu současně s tím zápis v Národním registru majitelů zvířat. Může se to zdát jako...

Běžné alergie

Na rozdíl od lidí neexistuje u zvířat nic jako seznam nejčastějších konkrétních alergenů. Ptala jsem se výživáře spolupracujícího s Britem, Martina Kváše, a jediné, co lze s jistotou vyjmenovat, jsou skupiny alergenů seřazené od nejčastějších po...

Zvířata vidí něco víc

Určitě jste se už někdy podivili nad tím, jak vaše kočka napjatě pozoruje úplně holou zeď nebo zapáleně očichává obyčejný papír. Moji rodiče bydlí kousek od hřbitova a pokaždé, když jsem si u našich koček něčeho takového všimla, přeběhl mi mráz po...