Že neposlušný pes může pro svého pána i jeho okolí znamenat nepříjemnosti, na tom se asi shodnou jak pejskaři, tak i ti, kteří žádného chlupáče nikdy neměli. Jenže většina psů, kteří obdrží nálepku “neposlušný”, vlastně problém s poslušností vůbec mít nemusí. Jádro pudla spočívá v jejich výchově a přístupu chovatele.
Většina psů poslechne ráda. Nejenže to berou jako hru, ale také velmi rychle pochopí, že po uposlechnutí následuje pozitivní reakce páníčka. Stejně jako my lidé, i psi rádi slyší, že jsou šikovní a hodní. A ještě když k tomu dostanou pamlsek, tak to je úplná paráda. Může se ale stát, že kvůli různým okolnostem neporozumí, co se po nich chce. Když psi nevědí, co přesně mají dělat, snaží se jak nejlépe umí - po psím.
Co tím myslím? Vypozorovala jsem nejen u našich chlupáčů, ale i u psů, které potkáváme a u těch, které chovají naši přátelé, že v nejasných situacích často jednají podle svých pudů a instinktů. Je to logické a přirozené. Výsledkem pak ale může být přesný opak toho, co jsme původně zamýšleli. Samozřejmě výcvikem psovi vysvětlujeme a trénujeme s ním, co se skrývá za různými povely. Může se ale stát - především když se pes s nimi setkává poprvé - že mu to vysvětlujeme příliš po člověčím.
Ačkoli je spousta psů velmi chytrých, nesmíme zapomínat, že řeč psí a řeč lidská se liší. A správná komunikace je tak základem dobrého vzájemného vztahu. Nedávno jsem se tak zamýšlela nad tím, jaké jsou nejčastější chyby v komunikaci se psem při jeho výchově a výcviku. Jejich sepsání by asi vydalo na delší seznam, a tak jsem pro vás vybrala jen pár vlastních postřehů, na které jsem si postupně během let soužití s mými chlupáči postupně přicházela.
Jak se vyhnout jednomu ze závažnějších komunikačních nedorozumění je dát psovi najevo, kdo je ten, kdo doma velí, kdo je “vůdce smečky”. Je určitě důležité, aby se chlupáč už jako štěně naučil, co smí a nesmí. Stejně podstatné je ale i to, aby poznal své místo v lidské smečce a měl svého alfa samce, ke kterému může vzhlížet, který ho bude provádět životem. Ostatní členy smečky se naučí respektovat, a tedy i uposlechnout na povel, pán by však měl být jen jeden.
Může se stál, že míra uposlechnutí se bude odvíjet od rodinné hierarchie. Dominantnější typ psa může například děti v této hierarchii vnímat jako jemu podřízenější, a tolik je nerespektovat jako ostatní členy smečky. Vliv má určitě také to, kolik času kdo se psem tráví, kdo ho krmí, venčí a trénuje. Směrem k čtyřnohému členu rodiny se pak může stát, že s ním každý člen nové smečky komunikuje trochu jinak, resp. k tomu každý používá své povely. U nás doma, když jsme to zjistili, jsme to vyřešili tak, že jsme se dohodli na určité skupině povelů, které pak všichni dodržovali.
S povely souvisí i další z mých nedorozumění se psy, které jsem si navíc dlouhou dobu vůbec neuvědomovala. A sice volání na psa příliš povelů najednou. Často se to stávalo v pro mě nových nebo také nečekaných situacích, kdy jsem na psa zároveň volala “stůj”, “ke mně”, “nesmíš” a podobně. Pes je pak ze zmatenosti pána zmatený sám a tím, že nerozumí, co má vlastně udělat, neudělá třeba nic. Je tak lepší mít pro určité situace povely rozmyšlené dopředu. A pak už stačí jen důslednost - trvat na nich, opakovat a trénovat.
Pro psa je tak snadné se splést, když neví. Lepší než čekat na to, až udělá chybu, je ho nasměrovat, k tomu, co chceme. Ale pozor, nesprávné nasměrování může skončit přesným opakem. Když například u našeho malého chlupáče vidím, že není na povel “ke mně” reakce, tak se rozběhnu směrem pryč a trochu legračně u toho poskakuju, abych si získala pozornost. Psa ale stále pobízím gesty směrem ke mně. Pomáhám si tleskáním. Když přijde odměním. Když jsem ale byla malá, tak jsem tohle neznala a psa naháněla. Ten mi vždycky utíkal, protože si to vykládal jako hru na honěnou.
A takových příkladů špatných reakcí majitelů psů by se našlo asi více. Než jsem začala chodit se psy na cvičák, dlouho jsem například nevěděla, jak se vypořádat s toulavým psem. Myslím, že takovou typicky lidskou reakcí je nezbedníkovi vynadat. Jenže když dáte psovi, který přijde na zavolání - i když je to třeba až po deseti minutách, co se vám ztratil z dohledu - za uši, dvakrát si to příště rozmyslí, jestli přijde. Stejně jako odměny, i tresty si psi pamatují velmi dobře, možná ještě více.
Nejen z tohoto důvodu je pro dobré výcvik podpořit především pozitivní motivací psa a aktivně tak vyhledávat situace, za které chlupáče můžete odměnit. Zároveň se však pokusit eliminovat situace opačné, kdy je nasnadě nějaká lumpárna (třeba nechodit okolo křoví, kde se vždycky najde něco na zub). Nečekejme tedy, až pejsek udělá chybu, ale snažme se mu to co nejvíc usnadnit. A když nám nerozumí, tak na to zkusit jít jinak.
Napadá vás nějaká chyba, které jste se při komunikaci se psem dopustili? A jak jste ji vyřešili?
Tím nejznámějším a nejrozšířenějším kočičím plemenem ve světě je bezesporu perská dlouhosrstá kočka. Mimo jiné pro její velmi vyrovnanou a přítulnou povahu. Péče o její srst je ale dosti náročná.
Strávit několik dní mimo civilizaci - v lese, na hřebenech hor - daleko od ruchu měst, v divoké přírodě a ideálně se svým psem. Pomyslný návrat k přírodě je trendem, který se nevyhnul ani světu domácích mazlíčků. Co je ale vlastně na divočině tak...
Rozhodnutí pořídit si domácího mazlíčka neznamená pouze koupit mu potřebné věci. Jedná se o změnu v chodu celé rodiny a jejího denního rytmu. Musíme počítat s tím, že každé zvíře má svá specifika a je jedinečné, proto bychom měli mít na paměti, že mu...
Možná si říkáte, že naše země je malá, ne tak bohatá na přírodu nebo hory jako u našich sousedů. Přesto se u nás ale před nedávnem konal už 22. ročník Šediváčkova longu - jednoho z nejtěžších závodů psích spřežení na dlouhé vzdálenosti v Evropě. Víte,...
Je jistě bez pochyb, že labrador patří mezi ta nejznámější a nejoblíbenější psí plemena. Může za to jeho mimořádná všestrannost, přizpůsobivost, inteligence a oddanost. Podobně jako britská krátkosrstá kočka tak dokáže být i labradorský retrívr...
I u jednotlivých hlodavců najdme plemena, která jsou u chovatelů více oblíbená. Jedním takovým je americký teddy, typický svou zvláštní strukturou srsti, která mu propůjčuje vzhled plyšového medvídka.
Britská krátkosrstá kočka je bezesporu tím nejoblíbenějším kočičím plemenem nejen u nás, ale i ve zbytku Evropy. Může za to nejen její vzhled malého plyšového medvídka, ale i mírná bezproblémová povaha.
Věděli jste, že mezi naše smysly patří i vnímání magnetického pole? Zatímco u nás tato schopnost již téměř vymizela, psi ji stále mají a využívají ji každý den. Víte k čemu?
Pokud jste si všimli, že si váš chlupáč nadměrně olizuje či okusuje tlapky, neměli byste to nechat být jen tak. Příčin může být hned několik. Ať už jde o psychický problém, alergii, kvasinky nebo jiný problém, situaci je třeba řešit.
Spousta milovníků králíků si plemeno vybírá hlavně podle jeho vzhledu. Čím rozkošnější, tím lepší. Možná ale netuší, že v přírodě žije určitý druh z řádu zajícovců, kterému se co do roztomilosti vyrovná jen málokterý domácí králík. Stejně jako kdysi...
Pokud jste se rozhodli pořídit si čistokrevnou kočku, stále před sebou máte hodně otázek. Jaké plemeno vybrat? Kočku, nebo kocoura? Kotě, nebo dospěláka? Jen pokud vše pečlivě zvážíte, získáte toho pravého společníka právě pro vás.
Většina majitelů považuje doma chovaná zvířata za plnohodnotné členy rodiny. A rok od roku do nich investuje více a více peněz. Jen za krmivo pro psy a kočky Češi utrácejí ročně kolem osmi miliard korun. Byznys kolem domácích mazlíčků zažívá vedle...
