Se psy jsem vyrůstala, jsem jimi obklopena i nyní v dospělém věku a k lásce ke všem zvířatům budu vychovávat i své děti. Za tu dlouhou dobu jsem poznala, že ne každý sdílí mé chovatelské nadšení a někteří lidé se psů dokonce velmi bojí. Jak můžete poznat, že trpíte strachem ze psů, tak zvanou kynofobií, a jak s ní lze bojovat?
Se psy jsem vyrůstala, jsem jimi obklopena i nyní v dospělém věku a k lásce ke všem zvířatům budu vychovávat i své děti. Za tu dlouhou dobu jsem poznala, že ne každý sdílí mé chovatelské nadšení a někteří lidé se psů dokonce velmi bojí. Jak můžete poznat, že trpíte strachem ze psů, tak zvanou kynofobií, a jak s ní lze bojovat?
Začněme tím, co vlastně kynofobie znamená. Název je složeninou řeckého slova kyón (pes) a phobia (chorobný strach). Velmi zjednodušeně se jedná o panickou až iracionální hrůzu ze psů. Je to stav, který si dotyčný sice uvědomuje, ale není s ním schopen, v momentu konfrontace se zvířetem, nic dělat. Pokud psi nepatří mezi vaše nejoblíbenější společníky, ale zvládnete s nimi být v jedné místnosti, tak se pravděpodobně o kynofobii nejedná. Ta se projevuje až úzkostlivými pocity, a to například i když psa slyšíte jen štěkat v dáli. Nemusí záležet ani na velikosti - bát se můžete stejně tak velkého, jako malého psa.
Znám mnoho lidí, kteří měli zejména v dětství nepříjemný zážitek se psem, který se podepsal na jejich celoživotním vztahu k nim. Přitom se třeba nejednalo ani o agresivního jedince. Dítě má zcela jinou perspektivu toho, jak vnímá okolní svět a my dospělí máme někdy tendence na to zapomínat. Pokud dítě nevyrůstá v rodině se psem, tak ho první setkání s tímto tvorem může pěkně polekat. No představte si, že hledíte do očí neznámému tvorovi, který je o hlavu větší než vy. K vyvolání pláče kolikrát stačí zcela přátelské psí olíznutí.
A co teprve šlápneme-li psovi omylem na ocas a on se po nás ožene? Moji kamarádku v dětství kousl věrný hlídač její tety. Nebojácný jezevčík Aryk, který v tu chvíli, kdy ho chtěla pochovat v náručí bohužel nedokázal rozlišit, že se nejedná o vetřelce, ale o návštěvu jeho paničky. Strachu ze psů se nezbavila dodnes, ačkoli ji to moc mrzí. Líbí se jí, jak ji vyprávím, co vše jsme společně s mým chlupáčem zažili. Když ji ale nabídnu, že je seznámím osobně, začne panikařit a říkat, že to chce čas.
Jednou jsem viděla dokument z pražské zoo, kde právě spouštěly projekt určený lidem trpící arachnofobií - strachem z pavouků. Zájemci mohli přijít a pod dohledem ošetřovatelů překonat svůj strach tím, že si nechali dát velkého chlupatého pavouka do dlaně. Většina návštěvníků, která to zkusila, poté do kamery říkala, že se po chvilce neskutečného strachu, uklidnila. A že si myslí, že jim to opravdu pomohlo strach překonat. Ne všichni se ovšem řadíme mezi takovéto odvážlivce. To, co je ale na tomto projektu zajímavé, je práce se strachem.
Je to totiž jako začarovaný kruh. Kdysi jsem mívala sousedku, která trpěla kynofobií. Kdykoli jsem ji potkala se svým pejskem na chodbě, ten na ni začal štěkat jak šílený. Ze začátku jsem se divila, proč se jinak zcela mírumilovné zvíře najednou chová jak běs. Nebylo to tím, že by ji chtěl ještě více trápit, jen vycítil její strach - tedy hormony, které pejskům nevoní a způsobují pocit strachu v nich samotných. Jakmile jsem celou situaci pochopila, zašla jsem za ní a vše jí vysvětlila a snažila se s ní najít řešení. Sousedka souhlasila, že se nechá psem očuchat. Před tím jsem jí dala pamlsek, který psovi dala a odvážila se ho i pohladit. Vše probíhalo pod mým dohledem a ačkoli bylo cítit napětí, jakmile měli možnost se vzájemně seznámit, nastala všeobecná úleva. Sousedka se přestala bát, že ji můj pes “sní” a on v ní přestal cítit ohrožení. Kamarádi se z nich sice nestali, ale nehrozili jsme se vzájemných setkání.
Řešili jste už také někdy podobnou situaci? A trpí někdo z vašeho okolí kynofobií? Podělte se s námi o vaše zkušenosti, jak podobné situace řešit.
Tím nejznámějším a nejrozšířenějším kočičím plemenem ve světě je bezesporu perská dlouhosrstá kočka. Mimo jiné pro její velmi vyrovnanou a přítulnou povahu. Péče o její srst je ale dosti náročná.
Strávit několik dní mimo civilizaci - v lese, na hřebenech hor - daleko od ruchu měst, v divoké přírodě a ideálně se svým psem. Pomyslný návrat k přírodě je trendem, který se nevyhnul ani světu domácích mazlíčků. Co je ale vlastně na divočině tak...
Rozhodnutí pořídit si domácího mazlíčka neznamená pouze koupit mu potřebné věci. Jedná se o změnu v chodu celé rodiny a jejího denního rytmu. Musíme počítat s tím, že každé zvíře má svá specifika a je jedinečné, proto bychom měli mít na paměti, že mu...
Možná si říkáte, že naše země je malá, ne tak bohatá na přírodu nebo hory jako u našich sousedů. Přesto se u nás ale před nedávnem konal už 22. ročník Šediváčkova longu - jednoho z nejtěžších závodů psích spřežení na dlouhé vzdálenosti v Evropě. Víte,...
Je jistě bez pochyb, že labrador patří mezi ta nejznámější a nejoblíbenější psí plemena. Může za to jeho mimořádná všestrannost, přizpůsobivost, inteligence a oddanost. Podobně jako britská krátkosrstá kočka tak dokáže být i labradorský retrívr...
I u jednotlivých hlodavců najdme plemena, která jsou u chovatelů více oblíbená. Jedním takovým je americký teddy, typický svou zvláštní strukturou srsti, která mu propůjčuje vzhled plyšového medvídka.
Britská krátkosrstá kočka je bezesporu tím nejoblíbenějším kočičím plemenem nejen u nás, ale i ve zbytku Evropy. Může za to nejen její vzhled malého plyšového medvídka, ale i mírná bezproblémová povaha.
Věděli jste, že mezi naše smysly patří i vnímání magnetického pole? Zatímco u nás tato schopnost již téměř vymizela, psi ji stále mají a využívají ji každý den. Víte k čemu?
Pokud jste si všimli, že si váš chlupáč nadměrně olizuje či okusuje tlapky, neměli byste to nechat být jen tak. Příčin může být hned několik. Ať už jde o psychický problém, alergii, kvasinky nebo jiný problém, situaci je třeba řešit.
Spousta milovníků králíků si plemeno vybírá hlavně podle jeho vzhledu. Čím rozkošnější, tím lepší. Možná ale netuší, že v přírodě žije určitý druh z řádu zajícovců, kterému se co do roztomilosti vyrovná jen málokterý domácí králík. Stejně jako kdysi...
Pokud jste se rozhodli pořídit si čistokrevnou kočku, stále před sebou máte hodně otázek. Jaké plemeno vybrat? Kočku, nebo kocoura? Kotě, nebo dospěláka? Jen pokud vše pečlivě zvážíte, získáte toho pravého společníka právě pro vás.
Většina majitelů považuje doma chovaná zvířata za plnohodnotné členy rodiny. A rok od roku do nich investuje více a více peněz. Jen za krmivo pro psy a kočky Češi utrácejí ročně kolem osmi miliard korun. Byznys kolem domácích mazlíčků zažívá vedle...
