Jsem milovníkem přírody a nijak se tím netajím. I proto se snažím veškerý volný čas trávit se svým chlupáčem někde v přírodě. Často opustíme městské parky a vydáváme se do české divočiny prozkoumávat pro nás dosud neobjevené. Jenže les není město a je třeba hrát podle jiných pravidel. Jak si tedy proti sobě nepoštvat pány lesa a současně si vycházku užít?
Jsem milovníkem přírody a nijak se tím netajím. I proto se snažím veškerý volný čas trávit se svým chlupáčem někde v přírodě. Často opustíme městské parky a vydáváme se do české divočiny prozkoumávat pro nás dosud neobjevené. Jenže les není město a je třeba hrát podle jiných pravidel. Jak si tedy proti sobě nepoštvat pány lesa a současně si vycházku užít?
Strašně ráda se cítím volná jako pták. A mám radost, když vidím i svého pejska spokojeně běhat zelenou trávou. S přítelem se snažíme trávit každou volnou chvilku v přírodě a oddechnout si od každodenního stresu a shonu velkoměsta. Jenže každé hřiště má svá pravidla a nejinak tomu je v případě lesa a luk. I proto mě můj dobrý kamarád, který se s rodinou rozhodl žít v horách, upozornil na zákonitosti lesa.
Pokud se totiž rozhodnete v Čechách vydat s čtyřnohým přítelem za hranice města či vesnice, vaše kroky se od té chvíle řídí zákonem o myslivosti. Ten jasně zakazuje nechat zvíře volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele. Což v srozumitelném jazyce znamená, že bez vodítka už dále ani krok. Pokud byste se chtěli se zákonem seznámit detailněji, najdete vše podrobně vysvětleno v § 2 zákona č. 449/2001 Sb. :-)
Patříte li mezi “průzkumníky-začátečníky” je dobré se vedle přípravy svačiny porozhlédnout po vhodném vodítku. Každý pejsek je jinak vycvičený a pro každý terén se navíc hodí jiný typ vodítka. Já osobně vodítka kombinuji. Ve městě, stejně jako velká část pejskařů, používám natahovací vodítko. Vyhovuje mi, protože má dlouhou šňůru a pejskovi můžu dopřát relativní pocit svobody. Na druhou stranu si ho rychle - třeba na přechodu nebo v tlačenici lidí zkrátím. Do lesa ale moc ideální není. U prvního stromu se mi hned zachytilo a omotalo a následné vyproštění mi způsobilo pěkných pár pobodání od smrkových jehliček.
Pokud váš mazlík nepatří mezi mistry v chůzi na vodítku, doporučuji předem nácvik podle Training Tips a jako vodítko zkusit kratší nebo delší verzi tzv. couračky. Jedná se v podstatě o ucho vyrobené z pevného materiálu a zakončené karabinou, kterou jednoduše připnete k obojku psa. Couračka má obrovskou výhodu v tom, že psovi nepřekáží, když ho máte možnost opět pustit navolno.
Na pořádnou túru se mi zatím jako nejvhodnější osvědčila tzv. přepínačka. V obchodě ji poznáte tak, že má karabinky na obou koncích a pomocí kroužků vám umožní různé protažení délky. V lesa i na louce mi přijde ideální a navíc praktická díky jednoduše nastavitelnému zkrácení. A také příjemné ceně :-).
A jaký typ vodítka nejvíce vyhovuje vám? Budu ráda za vaše zkušenosti a tipy. Další víkend se chystáme s chlupáčem vyrazit do Jeseníků, takže se s vámi následně podělím o zajímavé cestovatelské tipy:-)
V USA i některých evropských státech si můžete registrovat psa, kočku nebo i jiného mazlíka jako citového společníka. Zvíře s takovým statusem pak má oproti obyčejným mazlíkům některé výhody. Mezi asistenční psy se ale nepočítá.
Nezáleží na tom, v jakém patře bydlíte. Parapety patří mezi oblíbená místa našich kočičích společníků. Neštěstí se tak může stát lehce kdekoli.
https://krmivo-brit.cz/cs/breed-catalog/pincove-kniraci-plemena-molossoidni-a-svycarsti-salasnicti-psi/tibetska-doga Čas od času narazíte na příběh opuštěného psa, co se přidá k člověku při jeho větším či menším dobrodružství. Meře její dobrodružství...
O kočkách se často říká, že jsou velmi empatické a dokáží vycítit, jak se lidé cítí nebo že je něco bolí. Je jasné, že soužití s nimi zlepšuje kvalitu našeho života i naše zdraví. Dokáží ale naši kočičí společníci lidskou bolest cítit a reagovat na ni?
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
To, že je spousta pokojových květin pro kočky jedovatá, asi každý z nás ví. Napadlo vás ale někdy přemýšlet i o řezaných květinách, které si přinesete domů?
Je jasné, že o bílou srst je třeba se starat, aby nežloutla, nerezla nebo nehnědla. Napadlo vás ale někdy, že je možné zářivě bílý kožich podpořit i pomocí krmiva a doplňků stravy?
Evropská krátkosrstá kočka má obyčejný vzhled, a navíc ne tak ustálenou povahu jako jiná plemena. Proto není ve světě nijak extra oblíbená, až na Skandinávii, kde si popularitu drží.
Tenhle věčně živý a hravý společník je nejstarším psím plemenem ve střední Evropě. Mezi jeho předky se řadí i psi z doby kamenné. Je to mimořádně učenlivý pes a skvělý hlídač. Charakteristická je pro něj velmi bohatá srst odstávající od těla.
Pokud s vámi doma žije alespoň jeden kočičí společník, určitě jste se už někdy probudili s vrnícím tělem na svých nohou, břiše, zádech nebo dokonce hlavě. Jen málokterá kočka pohrdne teplem postele. Přemýšleli jste už ale někdy o tom, proč si kočky...
Aportování bylo považováno za chování výlučně psí, získané během 15 000 let domestikace. Vědci teď ale zjistili, že aportují i vlčí mláďata. Výsledky výzkumu naznačují, že tahle forma hry může být vrozená všem psím druhům.
Toto kočičí plemeno si jen tak s žádným jiným nespletete. Má nápadně tečkovanou tabby kresbu srsti a zvláštní pružnou a plynulou chůzi. Při pohledu na ni vás okamžitě napadne spojení s leopardem.
