Udržte si přírodu na uzdě

Jsem milovníkem přírody a nijak se tím netajím. I proto se snažím veškerý volný čas trávit se svým chlupáčem někde v přírodě. Často opustíme městské parky a vydáváme se do české divočiny prozkoumávat pro nás dosud neobjevené. Jenže les není město a je třeba hrát podle jiných pravidel. Jak si tedy proti sobě nepoštvat pány lesa a současně si vycházku užít?

Strašně ráda se cítím volná jako pták. A mám radost, když vidím i svého pejska spokojeně běhat zelenou trávou. S přítelem se snažíme trávit každou volnou chvilku v přírodě a oddechnout si od každodenního stresu a shonu velkoměsta. Jenže každé hřiště má svá pravidla a nejinak tomu je v případě lesa a luk. I proto mě můj dobrý kamarád, který se s rodinou rozhodl žít v horách, upozornil na zákonitosti lesa.

Pokud se totiž rozhodnete v Čechách vydat s čtyřnohým přítelem za hranice města či vesnice, vaše kroky se od té chvíle řídí zákonem o myslivosti. Ten jasně zakazuje nechat zvíře volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele. Což v srozumitelném jazyce znamená, že bez vodítka už dále ani krok. Pokud byste se chtěli se zákonem seznámit detailněji, najdete vše podrobně vysvětleno v § 2 zákona č. 449/2001 Sb. :-)

Patříte li mezi “průzkumníky-začátečníky” je dobré se vedle přípravy svačiny porozhlédnout po vhodném vodítku. Každý pejsek je jinak vycvičený a pro každý terén se navíc hodí jiný typ vodítka. Já osobně vodítka kombinuji. Ve městě, stejně jako velká část pejskařů, používám natahovací vodítko. Vyhovuje mi, protože má dlouhou šňůru a pejskovi můžu dopřát relativní pocit svobody. Na druhou stranu si ho rychle - třeba na přechodu nebo v tlačenici lidí zkrátím. Do lesa ale moc ideální není. U prvního stromu se mi hned zachytilo a omotalo a následné vyproštění mi způsobilo pěkných pár pobodání od smrkových jehliček.

Pokud váš  mazlík nepatří mezi mistry v chůzi na vodítku, doporučuji předem nácvik podle Training Tips a jako vodítko zkusit kratší nebo delší verzi tzv. couračky. Jedná se v podstatě o ucho vyrobené z pevného materiálu a zakončené karabinou, kterou jednoduše připnete k obojku psa. Couračka má obrovskou výhodu v tom, že psovi nepřekáží, když ho máte možnost opět pustit navolno.

Na pořádnou túru se mi zatím jako nejvhodnější osvědčila tzv. přepínačka. V obchodě ji poznáte tak, že má karabinky na obou koncích a pomocí kroužků vám umožní různé protažení délky. V lesa i na louce mi přijde ideální a navíc praktická díky jednoduše nastavitelnému zkrácení. A také příjemné ceně :-).

A jaký typ vodítka nejvíce vyhovuje vám? Budu ráda za vaše zkušenosti a tipy. Další víkend se chystáme s chlupáčem vyrazit do Jeseníků, takže se s vámi následně podělím o zajímavé cestovatelské tipy:-)