Socializace štěňat – proč je důležitá a jak na to?
Socializace psů je často zmiňovaná jako velmi důležitá součást výcviku. Proč tomu tak je a co vše obnáší, nám pomohly objasnit naše ambasadorky a zkušené chovatelky Bára Holodňák Bláhová a Jaromíra Sojková.
Socializací štěňat můžeme jednoduše chápat jako začleňování pejska do společnosti, a to jak lidské, tak i psí. Díky správné socializaci se pejsek naučí přiměřeně reagovat na různé situace, které ho v životě potkají.
S okolním světem by se štěně mělo začít seznamovat již u chovatele
„První období socializace štěňátek vlastně začíná už u chovatele v tzv. období vtiskávání. Toto období začíná v momentě, kdy začnou štěňátka vnímat, poznávat hlasy, vnímají přítomnost nebo nepřítomnost maminky. Tento čas se začíná plně rozvíjet okolo 3. týdne věku štěňátek,“ vysvětluje Jaromíra Sojková. „Následně si začínají hrát mezi sebou, probíhají první kontakty, první vzájemné okusování a dovádění. Hrají si také s hračkami, které mají k dispozici a které jim samozřejmě obohacují vnímání,“ dodává.
Obě zkušené chovatelky se shodují na tom, že by socializace mimo bezpečí maminky měla začít probíhat už u samotného chovatele. V období od 4.‒ 5. týdne stáří se štěňata mohou vydat poznávat venkovní svět a zvuky běžného života kolem. Štěňátka se postupně seznamují se spoustou nových vjemů a podnětů, jako jsou nové pachy, hra světla nebo zvuky přírody i civilizace.
„Po prvním očkování pouštíme štěňata do výběhu, který sousedí s výběhy ostatních psů, kteří jsou skvěle nasocializovaní na štěňata. Ve výběhu mají dostatek času se podle svých možností jít seznámit přes plot s cizím psem, až na to budou štěňata sama připravena. Díky tomu si do života neodnesou špatnou a stresující zkušenost s jinými dospělými psy,“ doplňuje chovatelka Bára Holodňák Bláhová.
Socializace s cizími lidmi dle Jaromíry začíná během prvních návštěv zájemců o štěňátka, podle chovatelky jsou návštěvy pro štěňata poměrně náročné a neměly by proto probíhat častěji než dvakrát denně.
Včasný začátek je cesta k úspěšné socializaci
Socializace je velmi důležitá. Pokud neproběhne správně a ve správnou dobu, zpravidla ji již nikdy pořádně nedoženeme. Štěně získává první zkušenosti, ze kterých čerpá po zbytek života. A socializace je proto velkou odpovědností každého, kdo si domů přinese malé štěňátko. „Důležité je pro štěňata období mezi 8. a 16. týdnem, kdy jsou opravdu zvídavá. V tomto věku se učí přijímat velké množství nových věcí jako normální, a tím pádem se jich později nebát. Proto je to ta pravá doba začít štěně socializovat mezi jinými psy, zvířaty a lidmi,“ vysvětluje Jaromíra.
Pokud socializaci zanedbáme, může si dle Báry štěně odnést do dospělého věku celou řadu problémů. „Špatná socializace se může projevit jako bázlivost nebo naopak agresivita na různé podněty nebo jiné psy. Stejně tak se může stát, že pes bude z něčeho v dospělosti panický. Jeho chování bude nepředvídatelné a v rámci stresu bude kousavý, což je obzvlášť nebezpečné,“ říká.
První kroky by měly být postupné
Chovatelky zdůrazňují postupný proces socializace. Štěně by se nejprve mělo pořádně seznámit se svým novým domovem a všemi členy domácnosti. Teprve, až se bude cítit v novém prostředí bezpečně, je dobré začít se samotnou socializací. „Důležité je, aby vše bylo pozvolné a nejlépe jen pozitivní. Hlavně bychom neměli štěně zbytečně zatěžovat a přehlcovat novými zážitky, které nemusí vždy dopadnout podle našich představ. V socializaci není důležitá kvantita, ale kvalita. Štěně by mělo mít možnost nové zážitky vždy pořádně vstřebat,“ říká Bára.
Při seznamování s jinými psy, dospělými i dětmi je důležité dbát na to, aby vše probíhalo pod dohledem, pomalu a opatrně. „Štěně musí mít čas se se situací seznámit, vše prozkoumávat a seznamovat se ve vlastním tempu. Lidé nebo jiní psi by na ně neměli být moc prudcí, to by si mohlo odnést nepříjemné zážitky a v budoucnu se bát,“ upozorňuje chovatelka Bára.
Podle Jaromíry je důležité ze začátku vybrat klidnější prostředí. „V žádném případě nedoporučuji vodit malé štěně ulicí, kde za každými druhými vraty štěká nějaký hlídač a dospělý pes,“ říká. Podle chovatelky je také chybou štěně utěšovat. „Nejhorší slovíčko, které nikdy nepatří a nemělo by patřit do slovníku majitele pejska, je ‘NEBOJ SE’. Tímto slovíčkem a ještě v kombinaci s hlazením, akorát utvrzujete štěňátko v tom, že by se bát mělo. Jelikož k tomu přidáváme určitou intonaci hlasu, mění se naše chemie a můžeme se dopracovat k ustrašenému chuďátku, které se bude za vás schovávat a nebo bude vyjíždět na psy i lidi ze strachu,“ vysvětluje.
Důležité je seznamování s okolím, ale také budování vzájemného vztahu
Pro socializaci v pozdějším věku (po plném očkování) je dle Jaromíry vhodné začít se psem docházet do psí školky, kde se pejsek seznámí a naučí spolupracovat s dalšími štěňaty stejného věku.
Důležité je ale dbát na to, aby si pes budoval vztah jak ke svému okolí, tak ke svému páníčkovi. „Velkou chybou je štěně vypustit ve výběhu, vypustit mezi ostatní psy a nevšímat si ho. Takovýto přístup vytvoří spíše závislost na ostatních psech a v krajním případě lhostejnost vůči svému páníčkovi,“ upozorňuje Jaromíra. I venku je proto potřeba se pejskovi věnovat a při socializaci s ostatním psy ho stále vázat na sebe a upoutávat jeho pozornost.
Všchny fotografie k článku poskytla Jaromíra Sojková.
Ekologové odhadují, že v Česku dnes žije okolo pěti až šesti vlčích smeček. Na naše území se vlci začali vracet zhruba před třiceti roky. A přestože se počet smeček v posledních dvou letech téměř zdvojnásobil, mohou být čeští vlci opět v ohrožení.
Někdy jsou nazýváni „mazlíčci do kapsy“, a to především kvůli jejich malé velikosti. Mezi oblíbené hlodavce doma i ve světě bezpochyby patří křečci syrští, kteří jsou typičtí svou zlatou barvou srsti a její saténovou strukturou.
Jiný kraj, jiný mrav. To platí i pro chov domácích mazlíčků. V některých zemích světa se v několika posledních letech rozmohl nový a rychle rostoucí trend, a sice nechat svého zvířecího miláčka žít věčně.
Asi vás nepřekvapí, že německý ovčák je nejen nejrozšířenějším pracovním plemenem ve světě, ale i nejrozšířenějším psím plemenem vůbec. Jsou to inteligentní, vytrvalí a neohrožení psi, kteří rádi pracují - a jen tak jsou spokojení.
Aby vaše kočka prospívala, byla spokojená a zdravá, je třeba věnovat jí náležitou péči. Krom naší pozornosti a kvalitní stravy se musíme starat i o její kožíšek, drápky, uši, oči a chrup. A ačkoli potřeby se samozřejmě liší podle plemene, typu srsti i...
Tím nejznámějším a nejrozšířenějším kočičím plemenem ve světě je bezesporu perská dlouhosrstá kočka. Mimo jiné pro její velmi vyrovnanou a přítulnou povahu. Péče o její srst je ale dosti náročná.
Strávit několik dní mimo civilizaci - v lese, na hřebenech hor - daleko od ruchu měst, v divoké přírodě a ideálně se svým psem. Pomyslný návrat k přírodě je trendem, který se nevyhnul ani světu domácích mazlíčků. Co je ale vlastně na divočině tak...
Rozhodnutí pořídit si domácího mazlíčka neznamená pouze koupit mu potřebné věci. Jedná se o změnu v chodu celé rodiny a jejího denního rytmu. Musíme počítat s tím, že každé zvíře má svá specifika a je jedinečné, proto bychom měli mít na paměti, že mu...
Možná si říkáte, že naše země je malá, ne tak bohatá na přírodu nebo hory jako u našich sousedů. Přesto se u nás ale před nedávnem konal už 22. ročník Šediváčkova longu - jednoho z nejtěžších závodů psích spřežení na dlouhé vzdálenosti v Evropě. Víte,...
Je jistě bez pochyb, že labrador patří mezi ta nejznámější a nejoblíbenější psí plemena. Může za to jeho mimořádná všestrannost, přizpůsobivost, inteligence a oddanost. Podobně jako britská krátkosrstá kočka tak dokáže být i labradorský retrívr...
I u jednotlivých hlodavců najdme plemena, která jsou u chovatelů více oblíbená. Jedním takovým je americký teddy, typický svou zvláštní strukturou srsti, která mu propůjčuje vzhled plyšového medvídka.
Britská krátkosrstá kočka je bezesporu tím nejoblíbenějším kočičím plemenem nejen u nás, ale i ve zbytku Evropy. Může za to nejen její vzhled malého plyšového medvídka, ale i mírná bezproblémová povaha.