Pomáhají s pátráním v lavinách, sutinách i na velkých zalesněných plochách v nepřístupném terénu. Šetří cenné minuty, které mohou rozhodovat o tom, jestli zraněný přežije. Jeden chlupatý záchranář zastoupí při pátračce až 20 lidí, zejména v noci. V lavině dokáže člověka najít do několika minut, zatímco záchranářům bez pomoci psovodů by to mohlo trvat až hodiny. O tom, co vše musí psovod a jeho pes umět, jak pátrání v terénu funguje a o Česku jako evropské jedničce v pátrací kynologii si budeme povídat v několikadílném seriálu o psích záchranářích s Ondřejem Vankem, psovodem Horské služby Krušné hory.
Ondro, u Horské služby jsi už více jak deset let. Svého psího parťáka, Šuplíka, máš po svém boku druhým rokem. Je to tvůj první záchranářský pes?
Jako děcko jsem měl doma psy. Pak jsem se ale přestěhoval za prací do Plzně a poté Prahy a ve městě nebyl na psa prostor. Když jsem ale šel k horské, nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu psovodem. A Šuplíka jsem si primárně pořizoval jako parťáka, ne jako pracovního psa. Čekali jsme tehdy s ženou Klárkou dceru Adélku. Přišlo mi to jako ideální načasování si do rozrůstající rodiny pořídit psa. Neměl jsem ale nějaké ambice, říkal jsem si, že s ním hledání zkusíme a uvidíme.
.jpg)
Pes Šuplík, psovoda Ondřeje Vanka, se stal prvním atestovaným chlupáčem v Krušných horách.
A bylo to dobře. O rok a půl později se Šuplík stal prvním psím záchranářem v Krušných horách. Kdy tě poprvé napadla ta myšlenka na lavinového chlupáče?
Bylo to vlastně úplnou náhodou a stalo se to ještě před tím, než jsem si Šuplíka jako malou chlupatou kouli domů přivezl. Byl jsem tehdy na jednom ze zimních doškolení, kde s námi byli i kluci psovodi a trénovali právě na laviny. Přihlásil jsem se jako dobrovolník na kopání díry, kam se schovává figurant. Být psovod je vlastně celý o lopatování, jsem zjistil později (pozn. redakce: smích). Ten den jsem poprvé viděl, jak to funguje. Jaký je to zázrak, když ten pes s neuvěřitelnou jistotou a přesností během pár minut místo, kde byl důkladně zahrabaný figurant, našel a označil. Nadchlo mě i to, že výcvik je formou hry, že to není nějaká drezura. Tehdy jsem se rozhodl, že bych to chtěl zkusit. A ten pes, kterého jsem s obrovským obdivem sledoval, byla právě Šuplíkovo máma Lucky.
Lucky a Šuplík jsou krátkosrsté pracovní borderky, když se ale řekne lavinový pes, člověku spíše vytane na mysli obrázek bernardýna se soudkem na krku...
Řekl bych, že je to hodně generační věc. Dřív jste viděli jako služební psy hlavně ovčácká plemena. Dneska už máme v kynologické brigádě i borderky nebo třeba různé křížence. Vlčák je pracovitý pes, musíte ho ale pořád úkolovat. Já rád sportuju a cestuju a to je s borderkou snadnější než s ovčákem. Navíc je to, stejně jako např. maliňáci, ten typ takovýho toho “vystřelenýho” psa, v tom dobrém slova smyslu. Má hodně velkou motivaci při hledání, která vydrží dlouhou dobu.
Je těžké vycvičit psa na hledání, ať už v lavinách nebo prostoru?
Pes chce hledat, má to v pudech. My ho jen potřebujeme naučit značit. Ze začátku jsem s Šuplíkem cvičil až šest hodin denně a to přibližně jeden rok. Psovod musí psa pozorovat, jak se chová, když je na volno, s ostatníma psama i mezi lidmi. A vychytávat nešvary a ladit podle toho výcvik. Každý pes je trochu jiný, psovod se musí na psa napojit, každý výcvik je proto individuální. Někteří psi nemají rádi příliš blízký kontakt s cizími lidmi, jiní jsou zase trochu víc přátelští. Psovod musí svého psa velmi dobře znát, aby věděl, jak bude při záchranné akci fungovat.
Kdy se s výcvikem začíná? A jak dlouho v průměru trvá?
Hledání se začíná se se psem trénovat přibližně v jednom roce. Předtím ho můžete učit základní poslušnosti, kterou každý záchranářský pes musí zvládat. Důležité je říct, že k veškerému výcviku používáme jen pozitivní motivaci a hru. Výcvik probíhá ale celou dobu, co je pes tzv. ve službě, tedy než jde do psího důchodu.
Ondro, moc díky za dnešní rozhovor a možnost nahlédnout pod pokličku života psovoda a jeho psa. Budu se těšit na další povídání příští měsíc!
Na konec ještě připojujeme video o lavinovém asistenčním kurzu.
FOTO KREDIT: HZČR
Ekologové odhadují, že v Česku dnes žije okolo pěti až šesti vlčích smeček. Na naše území se vlci začali vracet zhruba před třiceti roky. A přestože se počet smeček v posledních dvou letech téměř zdvojnásobil, mohou být čeští vlci opět v ohrožení.
Někdy jsou nazýváni „mazlíčci do kapsy“, a to především kvůli jejich malé velikosti. Mezi oblíbené hlodavce doma i ve světě bezpochyby patří křečci syrští, kteří jsou typičtí svou zlatou barvou srsti a její saténovou strukturou.
Jiný kraj, jiný mrav. To platí i pro chov domácích mazlíčků. V některých zemích světa se v několika posledních letech rozmohl nový a rychle rostoucí trend, a sice nechat svého zvířecího miláčka žít věčně.
Asi vás nepřekvapí, že německý ovčák je nejen nejrozšířenějším pracovním plemenem ve světě, ale i nejrozšířenějším psím plemenem vůbec. Jsou to inteligentní, vytrvalí a neohrožení psi, kteří rádi pracují - a jen tak jsou spokojení.
Aby vaše kočka prospívala, byla spokojená a zdravá, je třeba věnovat jí náležitou péči. Krom naší pozornosti a kvalitní stravy se musíme starat i o její kožíšek, drápky, uši, oči a chrup. A ačkoli potřeby se samozřejmě liší podle plemene, typu srsti i...
Tím nejznámějším a nejrozšířenějším kočičím plemenem ve světě je bezesporu perská dlouhosrstá kočka. Mimo jiné pro její velmi vyrovnanou a přítulnou povahu. Péče o její srst je ale dosti náročná.
Strávit několik dní mimo civilizaci - v lese, na hřebenech hor - daleko od ruchu měst, v divoké přírodě a ideálně se svým psem. Pomyslný návrat k přírodě je trendem, který se nevyhnul ani světu domácích mazlíčků. Co je ale vlastně na divočině tak...
Rozhodnutí pořídit si domácího mazlíčka neznamená pouze koupit mu potřebné věci. Jedná se o změnu v chodu celé rodiny a jejího denního rytmu. Musíme počítat s tím, že každé zvíře má svá specifika a je jedinečné, proto bychom měli mít na paměti, že mu...
Možná si říkáte, že naše země je malá, ne tak bohatá na přírodu nebo hory jako u našich sousedů. Přesto se u nás ale před nedávnem konal už 22. ročník Šediváčkova longu - jednoho z nejtěžších závodů psích spřežení na dlouhé vzdálenosti v Evropě. Víte,...
Je jistě bez pochyb, že labrador patří mezi ta nejznámější a nejoblíbenější psí plemena. Může za to jeho mimořádná všestrannost, přizpůsobivost, inteligence a oddanost. Podobně jako britská krátkosrstá kočka tak dokáže být i labradorský retrívr...
I u jednotlivých hlodavců najdme plemena, která jsou u chovatelů více oblíbená. Jedním takovým je americký teddy, typický svou zvláštní strukturou srsti, která mu propůjčuje vzhled plyšového medvídka.
Britská krátkosrstá kočka je bezesporu tím nejoblíbenějším kočičím plemenem nejen u nás, ale i ve zbytku Evropy. Může za to nejen její vzhled malého plyšového medvídka, ale i mírná bezproblémová povaha.
