Pomáhají s pátráním v lavinách, sutinách i na velkých zalesněných plochách v nepřístupném terénu. Šetří cenné minuty, které mohou rozhodovat o tom, jestli zraněný přežije. Jeden chlupatý záchranář zastoupí při pátračce až 20 lidí, zejména v noci. V lavině dokáže člověka najít do několika minut, zatímco záchranářům bez pomoci psovodů by to mohlo trvat až hodiny. O tom, co vše musí psovod a jeho pes umět, jak pátrání v terénu funguje a o Česku jako evropské jedničce v pátrací kynologii si budeme povídat v několikadílném seriálu o psích záchranářích s Ondřejem Vankem, psovodem Horské služby Krušné hory.
Ondro, u Horské služby jsi už více jak deset let. Svého psího parťáka, Šuplíka, máš po svém boku druhým rokem. Je to tvůj první záchranářský pes?
Jako děcko jsem měl doma psy. Pak jsem se ale přestěhoval za prací do Plzně a poté Prahy a ve městě nebyl na psa prostor. Když jsem ale šel k horské, nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu psovodem. A Šuplíka jsem si primárně pořizoval jako parťáka, ne jako pracovního psa. Čekali jsme tehdy s ženou Klárkou dceru Adélku. Přišlo mi to jako ideální načasování si do rozrůstající rodiny pořídit psa. Neměl jsem ale nějaké ambice, říkal jsem si, že s ním hledání zkusíme a uvidíme.
.jpg)
Pes Šuplík, psovoda Ondřeje Vanka, se stal prvním atestovaným chlupáčem v Krušných horách.
A bylo to dobře. O rok a půl později se Šuplík stal prvním psím záchranářem v Krušných horách. Kdy tě poprvé napadla ta myšlenka na lavinového chlupáče?
Bylo to vlastně úplnou náhodou a stalo se to ještě před tím, než jsem si Šuplíka jako malou chlupatou kouli domů přivezl. Byl jsem tehdy na jednom ze zimních doškolení, kde s námi byli i kluci psovodi a trénovali právě na laviny. Přihlásil jsem se jako dobrovolník na kopání díry, kam se schovává figurant. Být psovod je vlastně celý o lopatování, jsem zjistil později (pozn. redakce: smích). Ten den jsem poprvé viděl, jak to funguje. Jaký je to zázrak, když ten pes s neuvěřitelnou jistotou a přesností během pár minut místo, kde byl důkladně zahrabaný figurant, našel a označil. Nadchlo mě i to, že výcvik je formou hry, že to není nějaká drezura. Tehdy jsem se rozhodl, že bych to chtěl zkusit. A ten pes, kterého jsem s obrovským obdivem sledoval, byla právě Šuplíkovo máma Lucky.
Lucky a Šuplík jsou krátkosrsté pracovní borderky, když se ale řekne lavinový pes, člověku spíše vytane na mysli obrázek bernardýna se soudkem na krku...
Řekl bych, že je to hodně generační věc. Dřív jste viděli jako služební psy hlavně ovčácká plemena. Dneska už máme v kynologické brigádě i borderky nebo třeba různé křížence. Vlčák je pracovitý pes, musíte ho ale pořád úkolovat. Já rád sportuju a cestuju a to je s borderkou snadnější než s ovčákem. Navíc je to, stejně jako např. maliňáci, ten typ takovýho toho “vystřelenýho” psa, v tom dobrém slova smyslu. Má hodně velkou motivaci při hledání, která vydrží dlouhou dobu.
Je těžké vycvičit psa na hledání, ať už v lavinách nebo prostoru?
Pes chce hledat, má to v pudech. My ho jen potřebujeme naučit značit. Ze začátku jsem s Šuplíkem cvičil až šest hodin denně a to přibližně jeden rok. Psovod musí psa pozorovat, jak se chová, když je na volno, s ostatníma psama i mezi lidmi. A vychytávat nešvary a ladit podle toho výcvik. Každý pes je trochu jiný, psovod se musí na psa napojit, každý výcvik je proto individuální. Někteří psi nemají rádi příliš blízký kontakt s cizími lidmi, jiní jsou zase trochu víc přátelští. Psovod musí svého psa velmi dobře znát, aby věděl, jak bude při záchranné akci fungovat.
Kdy se s výcvikem začíná? A jak dlouho v průměru trvá?
Hledání se začíná se se psem trénovat přibližně v jednom roce. Předtím ho můžete učit základní poslušnosti, kterou každý záchranářský pes musí zvládat. Důležité je říct, že k veškerému výcviku používáme jen pozitivní motivaci a hru. Výcvik probíhá ale celou dobu, co je pes tzv. ve službě, tedy než jde do psího důchodu.
Ondro, moc díky za dnešní rozhovor a možnost nahlédnout pod pokličku života psovoda a jeho psa. Budu se těšit na další povídání příští měsíc!
Na konec ještě připojujeme video o lavinovém asistenčním kurzu.
FOTO KREDIT: HZČR
Kočka je dokonalým nástrojem pro lov. Vděčí za to desítkám let evoluce. Zatímco u psů byly jejich tělesné znaky zdůrazněny nebo potlačeny, kočkám zůstaly krom několika výjimek jejich hlavní rysy stavby těla nezměněny. Krom smyslů je právě stavba těla...
Ať jsme v prevenci sebedůkladnější, může nastat situace, kdy se pes nebo kočka k pro ně jedovaté věci dostane, ať už naší nepozorností, nebo cizím zaviněním. Proto není od věci se na možnost otravy připravit a vědět nejen, co v takové situaci dělat,...
Jsem milovnicí koček. Fascinují mě svou ladností, hravostí i velkou hrdostí. Na konci jara jsem zapátrala po zajímavostech z kočičí historie a kroky mě zavedly až na dálný Východ k Maneki Neko, kočce která lidem nosí štěstí a bohatství. Podobně jako v...
Příběh udatného Bamsyho se začal psát v norském Oslu v roce 1937. Jako štěně ho koupil lodní kapitán Erling Hafto, který z něj začal vychovávat pravého námořníka. Už od útlého štěněčího věku se tak Bamsy plavil na lodích a seznamoval se s životem na...
Hned v úvodu musím zdůraznit, že každý pes je jiný. Každý prožívá nervozitu jinak, a tudíž ji i jinak projevuje. Někteří se bojí, jiní se hned ženou do boje. Je úkolem pána poznat, co jeho pes zrovna cítí, a pokud možno i předvídat, jaká situace mu...
Na tom, jestli správně vytáhnete klíště z psího nebo kočičího kožichu, může záviset, jestli se zvíře nakazí lymskou boreliózou nebo jiným zákeřným onemocněním přenášeným klíšťaty. Máte na to tu správnou techniku a pomůcky?
Stejně jako u lidí, je také u psů borelióza velmi závažným onemocněním. Nakažených je v České republice odhadem 20 % klíšťat. A protože i přes použití antiparazitik může váš pes sem tam nějaké to klíště chytit, je dobré vědět, jak se toto bakteriální...
Už není žádnou zvláštností, když obec zřídí psí park nebo hřiště. Vzhledem k časté regulaci pohybu psa na volno by to mělo být mnohdy i povinností. Víte, jak se na takových místech chovat, abyste neobtěžovali ostatní návštěvníky a nedocházelo ke...
O šantě kočičí už jsem psala, dnes se podíváme na ostatní méně známé drogy. Ne všechny kočky totiž reagují na každou a ne na vše reagují stejně. Pokud jste tedy se šantou neuspěli, možná budete mít štěstí s nějakou z následujících.
Každý majitel kočky už určitě někdy slyšel o šantě kočičí, kočičí mátě, kocourníku nebo catnipu. Pod všemi těmi názvy se schovává bylina, která většinu koček přivádí do “rauše”.
Na pobřeží tichého oceánu v Britské Kolumbii můžete najít zvláštní vlky - říká se jim “mořští vlci” a žijí dvěma tlapami v oceánu. Plavou z ostrova na ostrov a živí se mořskými živočichy.
Kočky trávu milují. Okusují ji ať už proto, aby si vyčistily bříško od chlupů, nebo jen tak pro zábavu. Navíc pokud kočce pořídíte její vlastní květináč, máte naději, že vaše ostatní kytky nechá na pokoji :).
