Psí agility je disciplína, která pro pejsky i psovody znamená spoustu pohybu, ale také zábavy. Kromě toho utužuje vztah mezi majitelem a zvířetem a také se díky ní pes naučí novým dovednostem. Výhodou agility je i to, že provozovat je může úplně každý. Nezáleží tedy na původu psa nebo jeho věku, vše se dá přizpůsobit momentálnímu stavu zvířete. O tom, jak s agility začít a co je pro to důležité, jsme si povídali s chovatelkou Martou Kozákovou.
Lidé se svými mazlíčky čím dál tím více sportují. Jak populární je u nás agility?
Agility jako zábava a vlastně i sport je u nás čím dál oblíbenější. Lidé chtějí se svými psy trávit aktivně více času a tím vlastně udělat něco pro své i pejskovo zdraví. Důležité je, že se majitel se svým pejskem naučí komunikovat poněkud na „vyšší” úrovni. Na první pohled vypadá agility velmi jednoduše, ale zdání klame. Za bezchybně proběhnutým parkurem jsou nejen hodiny, dny, ale i měsíce tvrdé práce. Na cvičáky přichází spousty zájemců o agility, všichni však nevydrží. Těm, kteří zůstanou a podlehnou kouzlu agility, se mění svět. Jsou tak trošku postižení. Tréninky, ranní vstávání, cesty na závody bez ohledu na počasí jen proto, aby tu výzvu postavenou rozhodčím úspěšně zaběhli.
Kolik majitelů psů se agility věnuje profesionálně?
Agility u nás je sport čistě amatérský. Věnují se mu opravdu nadšenci, kteří obětují spoustu svého času, energie, nadšení a v neposlední řadě i financí.
Kolik je u nás agility škol, kurzů či lektorů?
Míst, kde se cvičí agility, postupně přibývá. Hodně skupin je pod kynologickými kluby, které jsou skoro v každém větším městě. Agility škol či klubů, kde se zabývají jen agility, je u nás okolo šedesáti. Pořádají se intenzivní tréninky, semináře, tábory. Tam předávají své zkušenosti ti nejlepší ostřílení trenéři. Jsou to většinou aktivní nebo bývalí závodníci, kteří dosáhli na poli agility vynikajících výsledků.
Musí mít pro agility majitelé a psi nějaké předpoklady? Záleží u psů na plemeni?
Na agility se mi líbí, že je sportem skoro pro každého, kdo má chuť se hýbat a něco se svým psím parťákem dělat. Tento sport není limitován věkem, zdravotním stavem (pro lidi s hendikepem se pořádají závody i mistrovství v paragility). U psů platí skoro to samé. Může běhat pes s PP i voříšek. Za omezení by se dalo považovat snad jen to, aby se pejsek vešel do tunelu a při své tělesné stavbě mohl skákat přes překážky.
Je potřeba, aby pejsek prošel například výcvikem na cvičáku?
Není bezpodmínečně nutné, aby pejsek absolvoval výcvik na cvičáku. Pro začátek je důležitý cvik přivolání a odložení. A nejdůležitější je vztah mezi majitelem a jeho psem. Podstatná je také ochota pejska pracovat a nechat se motivovat.
Je potřeba znalost nějakých konkrétních povelů?
Každá překážka má sice svůj název, záleží ovšem na každém, jaké povely si pro jednotlivé překážky zvolí. Například při překonání tunelu používá někdo povel „tunel“ a někdy je slyšet povel „skrrrz“.
Pro kladinu povel „kladina”, ale i „nahoru”. Záleží opravdu na každém, jaké povely si zvolí. Agility není ale jen o slovních povelech. Podle mě více záleží na způsobu vedení, pohybu a „gestech“ psovoda při pohybu na parkuru. Pejsek více vnímá pohyb psovoda, než to, co říká.
Je nějaký věkový limit pro psího sportovce?
Cvičit agility se může už se štěňátkem. Trénink se ovšem musí přizpůsobit jeho velikosti a věku. Není problém začít i se starším pejskem. Neexistuje jednotný návod pro všechny psy. Vždy se musí brát ohled na potřeby a možnosti jednotlivých zvířat. A pokud běhání pejska baví a nemá zdravotní problémy, může běhat do vysokého věku. Na závodech jsou někdy vypisovány kategorie pro veterány.
Co byste doporučila majitelům, kteří s agility chtějí teprve začít?
Těm, kteří chtějí zkusit agility, bych řekla asi toto: jděte do toho. Díky agility získáte nové přátele, spousty zážitků. Zjistíte, že se svým psem dokážete spoustu věcí, které by vás ani ve snu nenapadly. Jen zvažte, jestli jste ochotní obětovat spoustu svého času a pohodlí. A v neposlední řadě uvažte, zda pejsek, se kterým byste agility běhali, tuto aktivitu ocení.
Pokud má někdo soutěžní ambice, jak dlouho trvá se vypracovat na závodní úroveň?
Toto je velmi individuální. Některý pes to má prostě v sobě a učení mu jde velmi rychle a někteří potřebují čas na zvládnutí jednotlivých překážek delší. Při agility se používají překážky skokové, zónové, tunely a slalom. Ten je z překážek snad nejtěžší. Svá úskalí mají mají ale i zóny na áčku či kladině. Někteří pejsci třeba potřebují více času, aby pokořili houpačku. Ale v ideálním případě, pokud pejsek zvládá překonání všech překážek, může závodit od 18 měsíců.
Má agility více typů? Pro koho je jaký typ vhodný?
Agility se řídí podle dokumentu s názvem Řád agility FCI – Národní řád agility České republiky.
Pořádají se závody a zkoušky. Na závodech jsou zkouškové běhy pro jednotlivé výkonnostní třídy A1, A2, A3. A pak jsou běhy otevřené pro všechny bez rozdílu výkonnostní třídy, které jsou rozděleny na jumping (nejsou zde použity zónové překážky) a nebo agility (kde jsou všechny typy překážek). Někdo má rád klasické závody, kde jsou zkoušky, agility i jumping a někdo zase dává přednost jen zkouškám, při kterých se běží dva, tři zkouškové běhy. Mohou se pořádat i jumpingové „speciály“. Záleží na každém, co mu víc vyhovuje a co si vybere.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
