20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Psí agility je disciplína, která pro pejsky i psovody znamená spoustu pohybu, ale také zábavy. Kromě toho utužuje vztah mezi majitelem a zvířetem a také se díky ní pes naučí novým dovednostem. Výhodou agility je i to, že provozovat je může úplně každý. Nezáleží tedy na původu psa nebo jeho věku, vše se dá přizpůsobit momentálnímu stavu zvířete. O tom, jak s agility začít a co je pro to důležité, jsme si povídali s chovatelkou Martou Kozákovou.
Lidé se svými mazlíčky čím dál tím více sportují. Jak populární je u nás agility?
Agility jako zábava a vlastně i sport je u nás čím dál oblíbenější. Lidé chtějí se svými psy trávit aktivně více času a tím vlastně udělat něco pro své i pejskovo zdraví. Důležité je, že se majitel se svým pejskem naučí komunikovat poněkud na „vyšší” úrovni. Na první pohled vypadá agility velmi jednoduše, ale zdání klame. Za bezchybně proběhnutým parkurem jsou nejen hodiny, dny, ale i měsíce tvrdé práce. Na cvičáky přichází spousty zájemců o agility, všichni však nevydrží. Těm, kteří zůstanou a podlehnou kouzlu agility, se mění svět. Jsou tak trošku postižení. Tréninky, ranní vstávání, cesty na závody bez ohledu na počasí jen proto, aby tu výzvu postavenou rozhodčím úspěšně zaběhli.
Kolik majitelů psů se agility věnuje profesionálně?
Agility u nás je sport čistě amatérský. Věnují se mu opravdu nadšenci, kteří obětují spoustu svého času, energie, nadšení a v neposlední řadě i financí.
Kolik je u nás agility škol, kurzů či lektorů?
Míst, kde se cvičí agility, postupně přibývá. Hodně skupin je pod kynologickými kluby, které jsou skoro v každém větším městě. Agility škol či klubů, kde se zabývají jen agility, je u nás okolo šedesáti. Pořádají se intenzivní tréninky, semináře, tábory. Tam předávají své zkušenosti ti nejlepší ostřílení trenéři. Jsou to většinou aktivní nebo bývalí závodníci, kteří dosáhli na poli agility vynikajících výsledků.
Musí mít pro agility majitelé a psi nějaké předpoklady? Záleží u psů na plemeni?
Na agility se mi líbí, že je sportem skoro pro každého, kdo má chuť se hýbat a něco se svým psím parťákem dělat. Tento sport není limitován věkem, zdravotním stavem (pro lidi s hendikepem se pořádají závody i mistrovství v paragility). U psů platí skoro to samé. Může běhat pes s PP i voříšek. Za omezení by se dalo považovat snad jen to, aby se pejsek vešel do tunelu a při své tělesné stavbě mohl skákat přes překážky.
Je potřeba, aby pejsek prošel například výcvikem na cvičáku?
Není bezpodmínečně nutné, aby pejsek absolvoval výcvik na cvičáku. Pro začátek je důležitý cvik přivolání a odložení. A nejdůležitější je vztah mezi majitelem a jeho psem. Podstatná je také ochota pejska pracovat a nechat se motivovat.
Je potřeba znalost nějakých konkrétních povelů?
Každá překážka má sice svůj název, záleží ovšem na každém, jaké povely si pro jednotlivé překážky zvolí. Například při překonání tunelu používá někdo povel „tunel“ a někdy je slyšet povel „skrrrz“.
Pro kladinu povel „kladina”, ale i „nahoru”. Záleží opravdu na každém, jaké povely si zvolí. Agility není ale jen o slovních povelech. Podle mě více záleží na způsobu vedení, pohybu a „gestech“ psovoda při pohybu na parkuru. Pejsek více vnímá pohyb psovoda, než to, co říká.
Je nějaký věkový limit pro psího sportovce?
Cvičit agility se může už se štěňátkem. Trénink se ovšem musí přizpůsobit jeho velikosti a věku. Není problém začít i se starším pejskem. Neexistuje jednotný návod pro všechny psy. Vždy se musí brát ohled na potřeby a možnosti jednotlivých zvířat. A pokud běhání pejska baví a nemá zdravotní problémy, může běhat do vysokého věku. Na závodech jsou někdy vypisovány kategorie pro veterány.
Co byste doporučila majitelům, kteří s agility chtějí teprve začít?
Těm, kteří chtějí zkusit agility, bych řekla asi toto: jděte do toho. Díky agility získáte nové přátele, spousty zážitků. Zjistíte, že se svým psem dokážete spoustu věcí, které by vás ani ve snu nenapadly. Jen zvažte, jestli jste ochotní obětovat spoustu svého času a pohodlí. A v neposlední řadě uvažte, zda pejsek, se kterým byste agility běhali, tuto aktivitu ocení.
Pokud má někdo soutěžní ambice, jak dlouho trvá se vypracovat na závodní úroveň?
Toto je velmi individuální. Některý pes to má prostě v sobě a učení mu jde velmi rychle a někteří potřebují čas na zvládnutí jednotlivých překážek delší. Při agility se používají překážky skokové, zónové, tunely a slalom. Ten je z překážek snad nejtěžší. Svá úskalí mají mají ale i zóny na áčku či kladině. Někteří pejsci třeba potřebují více času, aby pokořili houpačku. Ale v ideálním případě, pokud pejsek zvládá překonání všech překážek, může závodit od 18 měsíců.
Má agility více typů? Pro koho je jaký typ vhodný?
Agility se řídí podle dokumentu s názvem Řád agility FCI – Národní řád agility České republiky.
Pořádají se závody a zkoušky. Na závodech jsou zkouškové běhy pro jednotlivé výkonnostní třídy A1, A2, A3. A pak jsou běhy otevřené pro všechny bez rozdílu výkonnostní třídy, které jsou rozděleny na jumping (nejsou zde použity zónové překážky) a nebo agility (kde jsou všechny typy překážek). Někdo má rád klasické závody, kde jsou zkoušky, agility i jumping a někdo zase dává přednost jen zkouškám, při kterých se běží dva, tři zkouškové běhy. Mohou se pořádat i jumpingové „speciály“. Záleží na každém, co mu víc vyhovuje a co si vybere.
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...