Strach je pro lidi přirozený a každý se bojí něčeho trochu jiného. Zatímco někoho děsí pavouci, výšky nebo stísněné prostory, někdo se bojí psů. Často se tento druh strachu objevuje u dětí, které ještě nemají svět dokonale prozkoumaný a neznají všechny souvislosti. Jak v takovém případě postupovat a jak jim pomoci se tohoto strachu zbavit? O tom jsme si povídali s lektorkou Psí akademie Dance and Jump Hanou Maršálovou.
Z čeho může pramenit dětský strach ze psů?
Nikdo nejsme stejný. Každý si neseme při narození do života nějaký svůj charakter, což znamená i různou dávku sebevědomí, odvahy i bázlivosti. A jak jde čas, získáváme různé zkušenosti. Někdo se může leknout, že na něj nečekaně u plotu zaštěkal pes, po někom se mohl dokonce pes ohnat a jiný zná psy zase jako bezvadné kamarády, se kterými chodí na procházku nebo se s nimi tulí na gauči. Takže to, jaký budeme mít vztah ke psům, zda pozitivní nebo negativní, ovlivňuje charakter člověka a zkušenosti, které jsme během života získali.
Měli by se rodiče pokoušet tento strach překonat nebo by měli nechat situaci přirozený vývoj?
Rodiče hrají klíčovou roli při rozvoji vztahu dětí nejen ke psům, ale ke všem zvířatům. Děti přirozeně napodobují chování svých rodičů, a ti jsou proto nejlepším pomocníkem pro to, aby se děti naučily, jak se psů nebát a jak se k nim chovat. Bude-li rodina dokonce nějakého psa vlastnit a třeba i cvičit, získá dítě tyto dovednosti tím nejpřirozenějším způsobem. Naopak budou-li se rodiče psů bát, dětem s největší pravděpodobností bude chybět vzor, který ukáže, že tento strach není vždy oprávněný. V takovém případě vlastně ani neproběhne socializace dítěte na psa.
Jak postupovat v případě, že se i sami rodiče psů bojí?
Pokud se rodiče bojí psů, doporučuji obrátit se na zkušeného člověka (například trenéra psů nebo chovatele) a požádat ho o pomoc. Myslím, že každý trenér rád uvidí, že se svým strachem rodina bojuje, a velice rád a ochotně bude asistovat a vysvětlovat, jak se ke psovi chovat. Naučí je číst z řeči jeho těla, a rodina tak lépe všemu porozumí. Určitě nedoporučuji, aby se o to rodiče, kteří se psů bojí, pokoušeli sami.
Je dobré vystavovat děti kontaktu se psy, i když se jich bojí?
Určitě ano, ale nenásilnou a pozvolnou cestou. Je důležité nechat dítěti možnost zvolit si, jak moc se chce k pejskovi přiblížit, zda se ho chce dotknout nebo mu nabídnout pamlsek. Určitě doporučuji častější kontakt s pejskem, nespěchat a snažit se vyřešit strach dítěte při prvním kontaktu. Vše by mělo probíhat pod dozorem někoho zkušeného a zvolit pro seznamování s dítětem vhodného pejska. Spíše klidnějšího jedince, co má děti rád, jeho velikost přitom nehraje roli.
Jak postupovat v případě, že v domácnosti žije pes a dítě se ho bojí?
V takové domácnosti už zpravidla došlo ve vzájemném vztahu pes – dítě k nějakému narušení. Pes například obtěžuje dítě skákáním nebo štípáním nebo dítě něco udělalo psovi a pes to dítěti vrátil a podobně. Tady se musí postupovat individuálně dle konkrétního případu, ale vždy to obnáší vytyčení pravidel (výcvik) pro psa a trpělivá práce s dítětem. S řešením situace by se určitě nemělo otálet, protože nechceme, aby tento stav eskaloval nějakým dalším incidentem mezi psem a dítětem a strach ze psa se v dítěti prohluboval a upevňoval.
Lze strach ze psů překonat například pomocí knih či obrázků nebo se vyplatí jen osobní kontakt se zvířetem?
Trocha teorie může být nápomocná a obrázky a povídání o pejscích mohou nastartovat zvědavost dítěte a touhu poznat zvíře naživo. Setkání je však ještě lepší. Dítě potřebuje vidět, jak pejsek reaguje a na co reaguje. Uvidí ho skákat, běhat, štěkat, jíst z misky a to vše mu pomůže zbavit se strachu. Může s ním i více komunikovat, může ho zkusit pohladit, mluvit na něj, dát mu piškot, a díky těmto interakcím bude dítě odvážnější a zkušenější. Postupem času se ze strachu stane euforie a nadšení.
Jakou roli v překonání strachu hraje starostlivost rodičů? Může přílišná starostlivost ovlivnit postoj dítěte k psům?
Starostlivost je dobrá vlastnost, ale musí se používat rozumně. Je skvělé být vždy dítěti nablízku, když je přítomen pes. Nikdy by se nemělo stát, že dítě a psa necháme spolu samotné, a to ani v případě, že jsou oba na sebe zvyklí. Podceňováním situace může dojít k nějakému konfliktu a nastartování strachu. Na druhou stranu pokud budou rodiče příliš starostliví, mohou strach ze psů u dítěte naopak vyvolat.
Jakou roli v odbourání strachu hraje věk dítěte? Platí, že čím dřív si vztah ke zvířatům najde, tím líp?
Jistě je skvělé, když dítě poznává psy již od raného věku, ale čemu já osobně věřím ještě víc, je „psí gen“. Tento výraz jsem začala používat, když v někom vidím talent na komunikaci a práci se psem. Takovému člověku zpravidla nechybí empatie a dívá se tak trochu psíma očima. Takový „psí gen“ může mít i člověk, který začal pejskařit až třeba jako dospělý. Naopak rezervovanost a obavy ze psů může někoho provázet celý život a nikdy jim zcela neporozumí.
Zdá se, že konečně přichází pořádná zima. Ta s sebou ale kromě radovánek ve sněhu přináší také větší riziko onemocnění psa. Člověk by si sice řekl, že pes je přeci zvíře, šelma, která musí v nízkých teplotách přežít, ale to už dnes tak úplně neplatí.
Výživa psa i kočky musí naplnit všechny jejich živinové požadavky. Toho lze většinou dosáhnout za pomoci kompletního suchého krmiva. Je-li kvalitní a vhodně vybrané s ohledem na věk, velikost a aktivitu zvířete, obsahuje veškeré důležité živiny nutné...
Základem výživy psa nebo kočky by vždy měla být suchá kompletní krmiva. Pouze granule totiž přinášejí chovateli jistotu, že svému zvířeti poskytuje dostatek všech živin, biologicky účinných látek, speciálních aditiv atd., která jsou pro jeho kvalitní...
Poslední článek ze série, která vám má usnadnit čtení etikety krmiva, se věnuje aditivům.
Nejednou jsem slyšela o psovi, kterého v lese zastřelil myslivec. Každý z nešťastných páníčků byl přesvědčený, že k zastřelení jeho psa žádný důvod nebyl. Kde je pravda a na koho se v takové situaci obrátit?
Se závěrem roku přichází čas bilancovat a oslavovat, na řadu se tak dostává i zábavná pyrotechnika. Její používání se v posledních letech velmi rozmohlo, ale značné části našich koček a psů bohužel nedělá dobře. Ve veterinární ordinaci se mě proto čím...
Vánoce jsou svátky nejen klidu a míru, ale i jídla a pití. Všude se peče, vaří, smaží a naši mazlíčci chodí kolem, čenichají a loudí. Jejich pozornosti samozřejmě neunikne ani česká tradiční vánoční večeře – ryba. Na čichové buňky psů a koček útočí už...
Vánoce jsou obdobím, kdy navzdory všem informacím o správné výživě významně zvyšujeme podíl cukrů v našem jídelníčku. No, nedejte si tu vanilkový rohlíček, tu čokoládovou pacičku, tu zase kousek něčeho úplně jiného. Na každém kroku nás přitom sledují...
Ačkoli čokoláda je u lidí oblíbeným a v některých směrech i prospěšným pamlskem, na psy působí jako jed. Zejména v období Vánoc bychom na to měli myslet a nenechávat ji volně přístupnou, položenou na stole nebo na jiném pro psa dostupném místě.
Chystáte se letos na hory a svého psa samozřejmě berete s sebou? V tom případě si celou dovolenou raději pořádně promyslete. Je s ní spojených pár důležitých věcí, na které není dobré zapomínat.
Vánoce se blíží a s nimi i čas pohody a odlehčených témat na blogu, proto i já pro vás jedno mám. Víte, jak poznáte „gaučáka“? Třeba podle toho, že když se snaží skrýt před nepřítelem, dělá mu to trošku problém.
O Vánocích chceme potěšit nejen sebe, ale i naše domácí mazlíčky. Nebo chceme potěšit sebe něčím pro naše domácí mazlíčky ;) Tak jako tak vám následující seznam připomene, co jste chtěli svému psovi či kočce pořídit, a pomůže vám zvolit správně.
