Strach je pro lidi přirozený a každý se bojí něčeho trochu jiného. Zatímco někoho děsí pavouci, výšky nebo stísněné prostory, někdo se bojí psů. Často se tento druh strachu objevuje u dětí, které ještě nemají svět dokonale prozkoumaný a neznají všechny souvislosti. Jak v takovém případě postupovat a jak jim pomoci se tohoto strachu zbavit? O tom jsme si povídali s lektorkou Psí akademie Dance and Jump Hanou Maršálovou.
Z čeho může pramenit dětský strach ze psů?
Nikdo nejsme stejný. Každý si neseme při narození do života nějaký svůj charakter, což znamená i různou dávku sebevědomí, odvahy i bázlivosti. A jak jde čas, získáváme různé zkušenosti. Někdo se může leknout, že na něj nečekaně u plotu zaštěkal pes, po někom se mohl dokonce pes ohnat a jiný zná psy zase jako bezvadné kamarády, se kterými chodí na procházku nebo se s nimi tulí na gauči. Takže to, jaký budeme mít vztah ke psům, zda pozitivní nebo negativní, ovlivňuje charakter člověka a zkušenosti, které jsme během života získali.
Měli by se rodiče pokoušet tento strach překonat nebo by měli nechat situaci přirozený vývoj?
Rodiče hrají klíčovou roli při rozvoji vztahu dětí nejen ke psům, ale ke všem zvířatům. Děti přirozeně napodobují chování svých rodičů, a ti jsou proto nejlepším pomocníkem pro to, aby se děti naučily, jak se psů nebát a jak se k nim chovat. Bude-li rodina dokonce nějakého psa vlastnit a třeba i cvičit, získá dítě tyto dovednosti tím nejpřirozenějším způsobem. Naopak budou-li se rodiče psů bát, dětem s největší pravděpodobností bude chybět vzor, který ukáže, že tento strach není vždy oprávněný. V takovém případě vlastně ani neproběhne socializace dítěte na psa.
Jak postupovat v případě, že se i sami rodiče psů bojí?
Pokud se rodiče bojí psů, doporučuji obrátit se na zkušeného člověka (například trenéra psů nebo chovatele) a požádat ho o pomoc. Myslím, že každý trenér rád uvidí, že se svým strachem rodina bojuje, a velice rád a ochotně bude asistovat a vysvětlovat, jak se ke psovi chovat. Naučí je číst z řeči jeho těla, a rodina tak lépe všemu porozumí. Určitě nedoporučuji, aby se o to rodiče, kteří se psů bojí, pokoušeli sami.
Je dobré vystavovat děti kontaktu se psy, i když se jich bojí?
Určitě ano, ale nenásilnou a pozvolnou cestou. Je důležité nechat dítěti možnost zvolit si, jak moc se chce k pejskovi přiblížit, zda se ho chce dotknout nebo mu nabídnout pamlsek. Určitě doporučuji častější kontakt s pejskem, nespěchat a snažit se vyřešit strach dítěte při prvním kontaktu. Vše by mělo probíhat pod dozorem někoho zkušeného a zvolit pro seznamování s dítětem vhodného pejska. Spíše klidnějšího jedince, co má děti rád, jeho velikost přitom nehraje roli.
Jak postupovat v případě, že v domácnosti žije pes a dítě se ho bojí?
V takové domácnosti už zpravidla došlo ve vzájemném vztahu pes – dítě k nějakému narušení. Pes například obtěžuje dítě skákáním nebo štípáním nebo dítě něco udělalo psovi a pes to dítěti vrátil a podobně. Tady se musí postupovat individuálně dle konkrétního případu, ale vždy to obnáší vytyčení pravidel (výcvik) pro psa a trpělivá práce s dítětem. S řešením situace by se určitě nemělo otálet, protože nechceme, aby tento stav eskaloval nějakým dalším incidentem mezi psem a dítětem a strach ze psa se v dítěti prohluboval a upevňoval.
Lze strach ze psů překonat například pomocí knih či obrázků nebo se vyplatí jen osobní kontakt se zvířetem?
Trocha teorie může být nápomocná a obrázky a povídání o pejscích mohou nastartovat zvědavost dítěte a touhu poznat zvíře naživo. Setkání je však ještě lepší. Dítě potřebuje vidět, jak pejsek reaguje a na co reaguje. Uvidí ho skákat, běhat, štěkat, jíst z misky a to vše mu pomůže zbavit se strachu. Může s ním i více komunikovat, může ho zkusit pohladit, mluvit na něj, dát mu piškot, a díky těmto interakcím bude dítě odvážnější a zkušenější. Postupem času se ze strachu stane euforie a nadšení.
Jakou roli v překonání strachu hraje starostlivost rodičů? Může přílišná starostlivost ovlivnit postoj dítěte k psům?
Starostlivost je dobrá vlastnost, ale musí se používat rozumně. Je skvělé být vždy dítěti nablízku, když je přítomen pes. Nikdy by se nemělo stát, že dítě a psa necháme spolu samotné, a to ani v případě, že jsou oba na sebe zvyklí. Podceňováním situace může dojít k nějakému konfliktu a nastartování strachu. Na druhou stranu pokud budou rodiče příliš starostliví, mohou strach ze psů u dítěte naopak vyvolat.
Jakou roli v odbourání strachu hraje věk dítěte? Platí, že čím dřív si vztah ke zvířatům najde, tím líp?
Jistě je skvělé, když dítě poznává psy již od raného věku, ale čemu já osobně věřím ještě víc, je „psí gen“. Tento výraz jsem začala používat, když v někom vidím talent na komunikaci a práci se psem. Takovému člověku zpravidla nechybí empatie a dívá se tak trochu psíma očima. Takový „psí gen“ může mít i člověk, který začal pejskařit až třeba jako dospělý. Naopak rezervovanost a obavy ze psů může někoho provázet celý život a nikdy jim zcela neporozumí.
Nakrmit psa rozhodně není totéž jako nakrmit kočku. A nejde jen o to, komu je snazší se jídlem zavděčit. Složení jejich krmiv a rituály krmení se v mnohém liší. O nejzásadnějších rozdílech jsem si popovídala s odborníkem na výživu Ing. Martinem Kvášem:
Podzim je asi nejfotogeničtější roční období, proto jsem požádala Lukáše Skalického, aby se s fanoušky Britu podělil o svoje bohaté zkušenosti se zachycováním psů uprostřed barevného listí. Tady jsou jeho postřehy:
Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy...
Počasí je na nás přísné, tak jsem tentokrát zvolila trošku odlehčenější téma: spánek a pohoda. Určitě to sami dobře znáte – občas se v pohodlné posteli převalujete, ne a ne usnout, a když se odevzdaně vydáte strávit zbytek noci u televize, zaberete na...
Bílá zvířata s nadýchaným kožíškem jsou krásná – ovšem jen pokud se o ně dobře staráte. Každodenní česání a mytí nejeden pejskař vyřeší praktickým ostříháním. Jak se ale vypořádat s nažloutlými a načervenalými skvrnami, které se psům a kočkám objevují...
Podávání krmiva je obřad, který slouží k budování vztahů mezi člověkem a psem. Pokud člověk ví, jak na to, je jídlo významným nástrojem upevňování jeho pozice ve smečce, tedy vůči jeho psovi. Detaily o vhodném krmení mi prozradil výživový odborník...
Už několikrát jsem se setkala s tvrzením, že chůze ze schodů může být pro štěňata, a pro malá plemena i v dospělosti, nezdravá. Prý je náročná pro jejich páteř a může způsobit trvalé následky zapříčiněné skřípnutým nervem, zablokovaným obratlem a tak...
Podzim a línání přicházejí ruku v ruce. Výměna srsti se ale u psů změnila v závislosti na jejich soužití s člověkem. Může se zdát, že probíhá celý rok nebo naopak téměř vůbec. A snadno ji lze zaměnit i s nemocí. Pokud se vám zdá, že se letošní...
Vycvičit loveckého psa můžete, i když s ním na skutečný hon třeba nikdy nevyrazíte. Je to zábavný způsob výchovy a navíc v přírodě. O svých začátcích mi vyprávěla Irena Schneiderová, hrdá majitelka německé krátkosrsté ohařky Arlety. Když začala působit...
Život v teráriu může být pro hlodavce dokonce příjemnější než „divočina“. Zvlášť pokud uděláte všechno pro jejich spokojenost – to se týká i péče o jejich sociální vyžití. Ne všechny druhy hlodavců žijí ve volné přírodě o samotě a bez vhodné...