Proč jsou ochranné sítě stejně důležité v přízemí jako v desátém patře
Nezáleží na tom, v jakém patře bydlíte. Parapety patří mezi oblíbená místa našich kočičích společníků. Neštěstí se tak může stát lehce kdekoli.
Dehydratace, laicky řečeno ztráta tekutin v organismu, je pro psy někdy poměrně zrádným nepřítelem. Pokud se podchytí včas a začne se s adekvátní terapií, pes s největší pravděpodobností nebude mít žádné následky. Jestliže se ale dehydratace neřeší, nebo dokonce stupňuje, může vyústit až v selhání ledvin, poruchy vědomí, šok či smrt. O tom, jak k dehydrataci psího organismu přistoupit a jak ji řešit, nám povídala veterinářka Veronika Lesiuková.
Jak se dehydratace u psa projevuje?
Projevy dehydratace jsou různé a liší se dle závažnosti stavu. V počátcích si menší ztráty tekutin nemusíte jakožto majitel vůbec všimnout, příznaky totiž mohou být velice mírné – apatie, únava, zvíře nejeví zájem o jídlo, může mít zapadlé oči. Pokud má ještě energii, může být nervózní, chodit z místa na místo, vyhledávat zdroj vody, pohybovat se v okolí prázdné misky. Má sucho v tlamě, dásně jsou také suché a nejsou lesklé, případně může mít bělavý povlak na jazyku.
Co se při nedostatku tekutin děje v psím organismu?
Omezená cirkulace tekutin může vést ke snížení krevního tlaku, zvýšení tepové frekvence, dále pak následkem toho k potížím s termoregulací a možnému zvýšení tělesné teploty. Velká skupina příznaků se pak odvíjí od poškození nervových buněk, což se může projevovat apatií, ospalostí, nezájmem zvířete, poleháváním, nevolností, zvracením, křečemi, komatem až smrtí. Další příznaky, kterých si majitel může všimnout, pak často souvisí s primárním onemocněním, které dehydrataci způsobuje, což může být např. závažný akutní vodnatý průjem či zvracení.
Jak můžeme dehydrataci u psa diagnostikovat? Je možné problém určit doma nebo musíme k veterináři?
Dehydrataci mírnějších příznaků nemusíte, bohužel, na zvířeti vůbec nijak poznat. Z vyšetření, která zvládnete doma udělat, je možno provést test s návratem kožní řasy a kontrolu dásní psa. Je potřeba si ale uvědomit, že ty odhalí až dehydrataci vážnějších stupňů. V prvním případě uchopte kožní řasu psa na zadní straně krku či nad kohoutkem a zvedněte ji s citem tak, abyste zvířeti nezpůsobili diskomfort či bolest, do výšky cca 3 až 5 cm dle velikosti psa. Přirozeně by se tato kožní řasa měla vyrovnat téměř okamžitě, určitě během 2 vteřin. U dehydratovaného psa se kožní řasa do normy vrací pouze pomalu, někdy vůbec. U takto závažného odvodnění zvířete rozhodně doporučuji neprodleně navštívit veterinárního lékaře, zvíře podrobit příslušným vyšetřením a dehydrataci neprodleně řešit.
Existuje ještě nějaký jiný způsob, jak dehydrataci rozpoznat?
Dalším jednoduchým testem je vyšetření sliznic v dutině ústní. Dotkněte se dásní psa, které by u zdravého psa měly být vlhké, na pohled růžové dle pigmentace a lesklé. U dehydratovaného psa jsou dásně suché. Stlačíte-li je, jejich barva se do původní růžové vrací za déle než 2 vteřiny. Dehydratovaný pes má také výrazně tmavě žlutou moč, případně nemočí vůbec, protože tělo tekutinami výrazně šetří.
S čím se psí organismus během dehydratace potýká?
Jakmile se v organismu začne snižovat množství tekutiny, tělo tzv. centralizuje krevní oběh, aby zachovalo základní životní funkce. Následkem toho dochází ke snížení krevního tlaku a zvýšení srdeční frekvence. Organismus se na úrovni ledvin samozřejmě snaží ztrátu tekutin kompenzovat sníženou produkcí moči, takže tekutiny v těle pokud možno zadržuje. Následkem toho je produkováno velmi malé množství tmavé, vysoce koncentrované, moči. Protože již tak menší množství tekutiny koluje především v centrálním krevním oběhu, může docházet k nedokrvení ledvin a jejich nevratnému poškození. Výrazné změny pak nastávají na úrovni centrální nervové soustavy, především mozku, kde dochází ke změně objemu buněk, které přestávají plnit své funkce a dochází k neurologickým projevům, které mohou v závažných a neřešených případech končit až úhynem jedince.
Jaké následky může dehydratace mít, pokud se zavčasu neřeší?
Dehydratace je velmi zrádná, protože její závažnost se u zvířete může měnit takřka z hodiny na hodinu, z minuty na minutu. V mírnějších fázích je vratným procesem, který zvíře s adekvátně započatou terapií snáší bez následků. Mezi ty dočasné může patřit několika denní únava, stranění se majitele, neochota poslouchat a plnit povely, nezájem o hru s jinými psy či hračkami, zvýšený příjem tekutin. V případě, že se však dehydratace neřeší, nebo dokonce prohlubuje, může skončit až nevratným selháním ledvin, poruchami vědomí, šokem a smrtí.
Lze dehydratovanému psovi pomoci v domácím prostředí?
Pozorujete-li na svém zvířeti některé z výše uvedených příznaků, lze zvíře začít napájet cíleně v domácím prostředí, následně je ale lepší kontaktovat svého veterinárního lékaře a potíže psa s ním konzultovat. Psa napájejte častěji po malých množstvích. Jestliže bude mít zvíře extrémní žízeň, nenechte ho vypít velké množství vody najednou. Pokud i před dehydratací zájem o tekutiny nejeví, do vody mu můžete přidat něco chutného, např. malé množství konzervy, rozdrobit pár piškotů, uvařit mu vývar a podobně.
Nezáleží na tom, v jakém patře bydlíte. Parapety patří mezi oblíbená místa našich kočičích společníků. Neštěstí se tak může stát lehce kdekoli.
https://krmivo-brit.cz/cs/breed-catalog/pincove-kniraci-plemena-molossoidni-a-svycarsti-salasnicti-psi/tibetska-doga Čas od času narazíte na příběh opuštěného psa, co se přidá k člověku při jeho větším či menším dobrodružství. Meře její dobrodružství...
O kočkách se často říká, že jsou velmi empatické a dokáží vycítit, jak se lidé cítí nebo že je něco bolí. Je jasné, že soužití s nimi zlepšuje kvalitu našeho života i naše zdraví. Dokáží ale naši kočičí společníci lidskou bolest cítit a reagovat na ni?
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
To, že je spousta pokojových květin pro kočky jedovatá, asi každý z nás ví. Napadlo vás ale někdy přemýšlet i o řezaných květinách, které si přinesete domů?
Je jasné, že o bílou srst je třeba se starat, aby nežloutla, nerezla nebo nehnědla. Napadlo vás ale někdy, že je možné zářivě bílý kožich podpořit i pomocí krmiva a doplňků stravy?
Evropská krátkosrstá kočka má obyčejný vzhled, a navíc ne tak ustálenou povahu jako jiná plemena. Proto není ve světě nijak extra oblíbená, až na Skandinávii, kde si popularitu drží.
Tenhle věčně živý a hravý společník je nejstarším psím plemenem ve střední Evropě. Mezi jeho předky se řadí i psi z doby kamenné. Je to mimořádně učenlivý pes a skvělý hlídač. Charakteristická je pro něj velmi bohatá srst odstávající od těla.
Pokud s vámi doma žije alespoň jeden kočičí společník, určitě jste se už někdy probudili s vrnícím tělem na svých nohou, břiše, zádech nebo dokonce hlavě. Jen málokterá kočka pohrdne teplem postele. Přemýšleli jste už ale někdy o tom, proč si kočky...
Aportování bylo považováno za chování výlučně psí, získané během 15 000 let domestikace. Vědci teď ale zjistili, že aportují i vlčí mláďata. Výsledky výzkumu naznačují, že tahle forma hry může být vrozená všem psím druhům.
Víte, jak vlastně psovi teplotu změřit, nebo jaká je vůbec jeho přirozená teplota? Připravte se raději dřív, než to budete potřebovat, ať vás pak situace nezaskočí.
Toto kočičí plemeno si jen tak s žádným jiným nespletete. Má nápadně tečkovanou tabby kresbu srsti a zvláštní pružnou a plynulou chůzi. Při pohledu na ni vás okamžitě napadne spojení s leopardem.