Jistě mi dáte za pravdu, že kočky se v pohádkách objevují docela často. Dnes se podíváme na českou klasiku. Pojďte si zavzpomínat a připomenout si dětství.
Původně jsem do článku chtěla zahrnout všechny pohádky s kočkami, co mě napadnou. Jen těch českých je ale tolik, že by bylo škoda nějakého kočičího hrdinu vynechat. Dnes se tedy podíváme na českou tvorbu a tu zahraniční nechám třeba na příště. :)
Zatímco česká psí postava mě jako první napadne Dášenka, u kočičí je to jistě Mikeš. Josef Lada první knížku o kocouru Mikešovi napsal a ilustroval v roce 1934, zná ho ale jistě i každé dnešní dítko. Patří zkrátka k naší kultuře. Kocour Mikeš, kamarád malého Pepíka Ševců, má mnoho lidských vlastností a společně prožívají spoustu nám blízkých situací a dobrodružství.
Stejně dobře jistě známe i Povídání o pejskovi a kočičce od Josefa Čapka. Myslím, že většina z nás si ještě dnes pamatuje příhodu s pečením dortu. V povídkách můžeme sledovat, jak chtějí všechno dělat jako dospělí lidé, bydlí spolu a hospodaří. Ne vždy jim ale všechno vyjde podle plánu. Jejich svérázné nápady a řešení nás ale vždy pobaví.
Méně známá česká pohádková postava je kocour Modroočko. Kdybyste se ale podívali na jeho ilustraci, myslím, že byste si vzpomněli. Je to šedý kocour s himalájským zbarvením (tedy tmavší maskou, tlapkami a ocasem), velkou hlavou a samozřejmě velkýma, jasně modrýma očima. O vzdělaném kocourovi, který si píše deník, vypráví nám o světě kolem a jeho kočičích přátelích, napsal Josef Kolář.
Možná si vzpomenete i na kocoura Vavřince, původní československý kreslený komiks. Vavřinec, zrzavý moudrý kocour, má spoustu přátel ze světa zvířat s různými lidskými vlastnostmi. Třeba rozmazlenou fenku Otylku, bázlivého snílka prasátko Mojmíra nebo zlomyslného kozlíka Zpytihněva. Nejspíše jde o vůbec první československý komiks pro malé děti, poprvé se objevil v časopisu Čtyřlístek.
Všechny tyto hrdiny dobře znají i dnešní děti. V knížkách se s nimi už možná nesetkávají, v televizních pořadech, jako je Večerníček, jim jistě ale neujdou. Říká vám ještě něco název Kočičiny kocourka Damiána od Václava Čtvrtka? I ten se objevoval ve Večerníčku. Jde o krátké příběhy kocourka Damiána a jeho kočičích přátel, ve kterých se autor vysmívá povýšenosti, marnivosti, kritizuje zlomyslnost a jiné špatné lidské vlastnosti.
Večerníček Byla jednou koťata vám možná nic neříká, ale co taková jména Macourek, Camfourek, Pacička a Kočičák? To jsou hrdinové z pera Ljuby Štíplové. Natočeno bylo o těchto neposedných koťátkách 13 humorných epizod, ve kterých se dozvíte například jak zařídit, aby nebolel zub nebo jak počmárat krásně bílý domeček. Možná si vzpomenete i na úvodní písničku znějící “či a či a čičičí, jsou to kluci kočičí”.
Dalším, dnes posledním večerníčkem, je Domeček u tří koťátek z roku 1983 od Nataši Krempové. O koťátkách Malvíně, Micce a Mourkovi bylo také natočeno 13 epizod, které komentoval František Nepil. Tato pohádka má velmi specifické výtvarné zpracování od Heleny Zmatlíkové, které jistě znáte ze svých prvních slabikářů.
Jaká je vaše srdcovka? Jaká kočičí postava ze světa pohádek vám z dětství ulpěla v srdci?
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
