Posvátná kočka z Barmy má nápadný exotický výraz. Asi o žádném jiném plemeni se nevede tolik hypotéz o původu, jako o těchto klidných a rozumných kočkách.
Birmy jsou velmi elegantní a klidné kočky. Jejich typickým znakem, který se nevyskytuje u žádného jiného plemene, jsou bílé nohy. Jejich původ není dodnes znám, koluje o něm ale spousta legend a hypotéz. Shodují se pouze v tom, že pocházejí ze severní Barmy, kde byly chovány jako chrámové kočky. Jedna z nich vypráví, že birmy žily dlouhá léta v jednom barmském klášteře, mimo okolní svět. Své bílé nohy získaly tak, že se jedna z nich dotkla umírajícího mnicha dřív, než naposledy vydechl.
Jisté ale je, že první kočky tohoto plemene se do Evropy dostaly kolem roku 1900 díky francouzským milovníkům koček a zde byly i položeny základy chovu. Tomu nasvědčuje i fakt, že rodokmeny všech čistokrevných posvátných koček z Barmy vedou právě sem. Během II. světové války téměř vyhynuly, po konci zůstal v celé Evropě naživu pouze jeden pár. Plemeno se ale pomocí křížení se siamskými a perskými kočkami povedlo obnovit.
Tyto kočky mají velmi jemnou a klidnou povahu. Jsou skromné a snášenlivé, ale mají rády svůj klid. Proto jim také moc nesvědčí rušné prostředí a spokojenější budou spíše v klidných rodinách. Pořizování si birmy k malým dětem tedy není ten nejlepší nápad.
To ale neznamená, že by neměly rády lidskou společnost. Ba naopak, ke spokojenosti potřebují poměrně velkou pozornost i kontakt s člověkem. To pravé je pro ně domácnost plná klidu a pohody.
Nejsou ani hlučné nebo jinak průbojné v projevu. Když něco chtějí, snaží se dosáhnout svého navázáním očního kontaktu nebo jemným drcáním hlavou. Jsou to prostě mniši původem i povahou. Klidní, tišší a mírumilovní.
O posvátných kočkách z Barmy je také známo, že dost často bývají vybíravé v jídle. Za to si ale možná můžeme částečně i sami, protože spousta majitelů těchto koček je rádo rozmazluje. Jako povahový rys plemene bych to rozhodně nepovažovala.
Polodlouhou srst mají birmy velmi hustou a jemnou, nevyžaduje ale příliš pozornosti. Díky její textuře se totiž jen opravdu zřídka zacuchává. Důležité je vynechat kovový hřeben, který by poškodil podsadu. ideálním pomocníkem je kartáč z přírodních štětin.
Rozpoznat posvátnou kočku z Barmy není příliš složité. Krom bílých ponožek má vždy i himalájské odznaky, což se u jiných plemen s tímto zbarvením nevyskytuje. Stejná je vždy i barva očí, a to tmavě modrá. Hlavu mají mohutnou, se zakulacenými tvářemi i čelem. Koťata se rodí bílá a odznaky se vybarvují až postupem času, někdy docílení konečné barvy srsti trvá až rok.
Měli jste už někdy čest být ve společnosti posvátné kočky z Barmy? Je to vážně takový roztomilý, ochlupený mnich, že?
Napadlo vás někdy, že složení střevního mikrobiomu vašeho psího parťáka bude krom trávení ovlivňovat i jeho náladu, metabolismus nebo imunitu? Víte, jak bakterie ve střevech pracují a jak tam udržet ty správné?
Nechat na sebe dobrovolně pouštět rozzuřeně vypadající psy, kteří mají jediný úkol – zadržet a zpacifikovat vás, jistě není pro každého. Je to ale ve skutečnosti vážně tak hrozivé, jak to může vypadat zvenku pro oko laika? Na vše okolo toho, co být...
Hadi a štíři prý vylézají na svatého Jiří. Ten už svátek dávno oslavil, a není tedy divu, že při procházce v přírodě nebo i na zahradě můžeme potkat ještěrku nebo hada. Ti se stoupající teplotou již opustili své podzemní úkryty určené k přezimování....
O boxerovi můžeme s klidem říct, že je všestranným psem. Zvládne skvěle hrát roli rodinného psa, hlídače nebo záchranáře. Ani ve sportech si nepovede špatně. Potvrdit to může i jejich dlouholetá chovatelka Ing. Michaela Martinů.
Kočičí obezita je vážný zdravotní problém. Skvělým způsobem, jak proti ní bojovat, je kromě kvalitní vyvážené stravy i cvičení. Přesvědčit ale kočku k pohybu nemusí být tak jednoduché, jako je tomu u psa.
Vlci se od psů v mnohém liší. Kromě více či méně odlišného vzhledu ani neprošli dlouhými lety domestikace a šlechtění. Co Jiřího přivedlo právě k vlkům, jak se liší od psů a jak se s nimi žije, nám v rozhovoru prozradí tento dlouholetý chovatel a...
Sezóna klíšťat už je v plném proudu, a pokud jste tak ještě neudělali, je nejvyšší čas pořídit mazlíkovi vhodnou ochranu. Jaké možnosti máme, v čem se jednotlivé druhy liší a v čem vidím jejich výhody a nevýhody?
Mondioring, ač pro oko laika může vypadat jednoduše, je bezesporu jednou z nejtěžších kynologických disciplín vůbec. Pes při něm musí být schopen soustředěné práce po dobu až 45 minut, být naprosto perfektně ovladatelný a vše zvládat v pro něj cizím...
Tito majestátní psi s dlouhou historií na první pohled budí respekt. Při správné socializaci a výchově jsou to však příjemní a oddaní společníci. Vynikají vysokou inteligencí a samostatností. Blíže vám je představit mi pomohli chovatelé Antonín Kadlec...
Elektrický obojek může být skvělou pomůckou k výcviku ale i zajištění bezpečnosti psa. Musíme ovšem vědět, jak ho správně nastavit a používat. Ve výsledku k samotnému výboji pak ani nikdy nemusí dojít. Na základní principy jeho bezpečného používání...
Tento čas je krom užívání si sluníčka a probouzející se přírody pro mnohé spojený i s nepříjemnými alergickými reakcemi. Napadlo vás ale někdy, že na pyl může být alergický i váš psí parťák? Jak to poznat a co dělat?
Přemýšlíte, že byste začali s agility, ale hlavou se vám místo rozhodnutí honí jen samé otázky? Hodí se můj pesan pro tento sport? A hodím se pro něj vůbec já? Jak a kdy začít? Na tohle všechno a ještě víc jsem se zeptala trenéra agility Juraje Ružu.