Portréty oblíbených plemen doma i ve světě: Kartouzská kočka

Tuto mohutně vypadající modrou krátkosrstou kočku lidé často zaměňují za tu britskou. Není se čemu divit, jsou si dost podobné vzhledem i povahou a v minulosti se spolu i křížily. Je to skvělý nenáročný společník s krásnou modrou srstí.

Jasný původ kartouzské kočky není znám, existuje ale několik hypotéz. Co však víme jistě, je, že existují zmínky o modrých krátkosrstých kočkách už z 16. století z Říma a Francie. V 18. století se pak už název Kartouzská kočka pravidelně objevoval v knihách a článcích ve spojení s modrými kočkami z Paříže. 

Povídá se, že toto plemeno pochází z izolovaného kopcovitého kraje Francie nazývaného Grand Charteuse, kde žije Řád kartouzských mnichů, který již od nepaměti ve svých klášterech chová modré kočky. Těžká dostupnost kraje by opravdu mohla vysvětlit populaci blízce příbuzných a silně se sobě podobajících koček, žádné důkazy k tomu ale nemáme.

Kartouzská kočka se opravdu velmi podobá britské modré krátkosrsté kočce. Největšími rozdíly jsou tvar hlavy a postavení a velikost uší. Ty má kartouzská kočka velké a dosti špičaté. Jinak je to středně velká až velká, mohutně stavěná kočka působící robustním dojmem. Velké kulaté oči mají zlatožlutě měděnou až jantarovou barvu. Lesklá srst poněkud odstává od těla a na omak je jemná. Barvu má pouze modrou, ale může být ve všech možných odstínech. Při narození má na srsti většina koťat slabou kresbu, která s dospíváním pomalu mizí. 

Kartouzská kočka se té britské z části podobá i co do charakteru. Je přátelská a dobře naladěná, s vyrovnanou a klidnou povahou. Ráda si hraje a šplhá, ale oproti jiným plemenům není tak aktivní. Dobře se snáší s ostatními kočkami i se psy a pro děti může být skvělým kamarádem. Když se jí totiž něco nelíbí, spíš sama odejde, jen málokdy vytáhne drápky. Stejně tak i svůj jemný hlas používá jen výjimečně. Kartouzská kočka nepatří mezi ty kočky, co potřebují společnost po celý den. S klidným svědomím tedy můžete odejít do práce a nechat ji doma samotnou. 

Dá se říct, že díky vyrovnané nekomplikované povaze se kartouzská kočka hodí i pro začátečníky v chovu koček. Je to vážně nenáročný samostatný společník. Díky její hravosti a přátelskosti se s ní jistě nudit nebudete, na druhou stranu po vás ale nebude vyžadovat pozornost a nechá vás v klidu odejít do práce. V chodu domácnosti její příchod zkrátka neucítíte tak dramaticky, jako tomu může být u jiných plemen. Navíc oproti jiným kočkám skvěle zvládá i změny, ať už jde o stěhování nebo příchod nového (zvířecího i lidského) člena rodiny. Je škoda, že se kartouzská kočka těší oblíbenosti stále hlavně ve Francii a Belgii. Povahově je totiž vážně úžasná.

Související články

Kousnout může každý

Z médií často slýcháme, že pes napadl dospělého člověka či dítě. Bohužel se občas stává, že i dobře vycvičený pes kousne a většinou nerad. V souvislosti s tímto tématem je velmi důležité si uvědomit, že majitel psa nese zodpovědnost za jakékoliv jeho...

Psí kusy aneb kdy začít se cvičením – Díl 1

Psi jsou často velmi hravá a energická zvířata. My se pak během jejich života stáváme svědky nikdy nekončící show plné psích kusů. Jak je to ale s jejich výcvikem? Kdy začít a je to vůbec nutné? Na tyto a více dotazů jsme vyzpovídali odborníka na...

Psychologická typologie psů

Přemýšleli jste někdy nad tím, jestli je váš pes melancholik, cholerik, sangvinik nebo flegmatik? Stejně jako u lidí, i u psů existují různé typy povah. Psi se liší nejen rasou, velikostí, srstí a zbarvením, ale také svým temperamentem. Co z toho...

Armáda potkanů

Jsou malí, hbití, čistotní, velmi inteligentní a přátelští a patří mezi oblíbené hlodavce k chovu doma. Řeč je o potkanech. Ten, kdo měl nebo má doma potkana, ví, že s ním nudu rozhodně nezažil. Věděli jste ale, že potkani mohou být i nesmírně užiteční...

Škrabadla pro kočky?

Kočky jsou nezávislá a velmi svérázná stvoření. S lehkostí a svižností akrobatů dokáží pohybovat po podlaze i předmětech různé výšky. Vedle lezení milují taky škrábání všeho, co jim zrovna přijde pod packu. Proč ale kočky vlastně škrábou a k čemu nám...

Sluší nám to, i když je počasí pod psa

Venku prší a fouká studený vítr. Také znáte ty dny, kdy, když vykouknete z okna ven, nejraději byste si zalezli zpátky do pelechu? Ani psi nemají rádi počasí pod psa. To, že je na rozdíl od nás zahřívá kožich, neznamená, že nevnímají pocitovou teplotu...

Mýtus o sněhu a sklovině

Mezi pejskaři se často traduje, že není zdravé házet psovi sněhové kouličky, nechávat ho nabírat sníh do tlamy nebo kousat rampouchy. Prý by studená voda na zubech ohřívaných horkým dechem mohla způsobit poničení skloviny. Pro mě je to jen další mýtus,...

Hlodavec jako ideální parťák pro děti. Jak na to?

Chcete dítě naučit zodpovědnosti? Hledáte první chovatelský stupeň, který prokáže, zda je váš potomek připravený postarat se o živého tvora, a to s dostatečnou péčí? Hlodavec je sice ideální parťák pro děti, ale to neznamená, že není potřeba pečlivě se...

Se psem na běžky

Hned na úvod musím zdůraznit, že brát na běžky nedostatečně vycvičeného psa je nerozum. Pokud váš pes ještě nereaguje na přivolání a nedokáže se držet v patřičné vzdálenosti vedle vás i bez napnutého vodítka, znepříjemní sportovní zážitek nejen vám,...

Péče o tlapky v zimě

Jakmile napadne sníh, přijde na řadu odhrnování a posyp. To znamená, že městské psy začnou nohy zábst a pálit zároveň. Nadměrné solení cest pro ně není vůbec příjemné, posypová sůl je agresivní a dráždí kůži na polštářcích tlapek. Pejskaři by na to...

Psí spřežení

Jeden pes vám nestačí a hledáte záminku, která vám doma pomůže obhájit celou smečku? Pak máte dvě možnosti – buď se stát lovcem, nebo musherem – závodníkem se psím spřežením. O tom, co obnáší prohánět se krajinou s pomocí tažných psů, nám vyprávěl...

Cesta se psem na hory do zahraničí

České hory toho pro nás letos zatím moc nepřichystaly, a tak jistě mnozí z vás zamíří za sněhem do zahraničí. Pokud se s sebou chystáte vzít i svého psa, neměli byste zapomenout na nic z následujícího seznamu.