Dnes nemám chuť na odborná témata. Nemám myšlenky na výživu, výchovu nebo péči o zvířata. Tentokrát se chci věnovat vzpomínání.
Dnes nemám chuť na odborná témata. Nemám myšlenky na výživu, výchovu nebo péči o zvířata. Tentokrát se chci věnovat vzpomínání.
Každý, kdo miluje zvířata, ví nebo si dovede představit, jaké to je o ně přicházet. Potkala jsem v životě hodně lidí, kteří se mi vysmáli, protože psa, kočku nebo potkana vnímám jako přítele, jako člena rodiny. Vyslechla jsem si, že je to klišé, že zním pateticky, když tak mluvím, dokonce že bych se měla věnovat lidem a nenahrazovat jejich přítomnost zvířaty.
Jenomže můj život je lidí plný. Mám velkou rodinu, mám přátele, mám je všechny moc ráda a miluju i svoje zvířata. Za poslední staletí se sice člověk od přírody výrazně odloučil a kdo nechce, nemusí během života přijít se zvířaty do kontaktu prakticky vůbec. Někteří z nás však stále ještě potřebují ke štěstí možnost zabořit prsty do teplé srsti, přivonět si k ní, komunikovat bez předsudků a bez ostychu, hrát si, jako by to každý den bylo poprvé. Nevím, co to způsobuje, ale na zvířatech je zkrátka něco, co vám žádný člověk dát nedokáže, a když je ztratíte, cítíte bolest.
Není to jen o tom, že vás pes poslouchá, kůň sveze a činčila rozesměje. Není to jen o nás. Každý, kdo měl čas na chvíli se zastavit a pozorovat, si uvědomil, že zvířata jsou živé bytosti, které přemýšlí, cítí a milují. Znají strach, občas se stydí, umí se urazit, dovedou se těšit a pak i nás nakazit dobrou náladou.
Právě proto si, stejně jako lidé, zaslouží důstojný život a důstojný odchod z něj. Vzpomínat na ně není hloupé, je to krásné. I zvířata mají duši, a tak jsem včera na Dušičky, svátek mrtvých, zapálila svíčku tradičně nejen za lidi, kteří mi nesmírně chybí, ale i za zvířata, na která nikdy nezapomenu.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...