Dnes nemám chuť na odborná témata. Nemám myšlenky na výživu, výchovu nebo péči o zvířata. Tentokrát se chci věnovat vzpomínání.
Dnes nemám chuť na odborná témata. Nemám myšlenky na výživu, výchovu nebo péči o zvířata. Tentokrát se chci věnovat vzpomínání.
Každý, kdo miluje zvířata, ví nebo si dovede představit, jaké to je o ně přicházet. Potkala jsem v životě hodně lidí, kteří se mi vysmáli, protože psa, kočku nebo potkana vnímám jako přítele, jako člena rodiny. Vyslechla jsem si, že je to klišé, že zním pateticky, když tak mluvím, dokonce že bych se měla věnovat lidem a nenahrazovat jejich přítomnost zvířaty.
Jenomže můj život je lidí plný. Mám velkou rodinu, mám přátele, mám je všechny moc ráda a miluju i svoje zvířata. Za poslední staletí se sice člověk od přírody výrazně odloučil a kdo nechce, nemusí během života přijít se zvířaty do kontaktu prakticky vůbec. Někteří z nás však stále ještě potřebují ke štěstí možnost zabořit prsty do teplé srsti, přivonět si k ní, komunikovat bez předsudků a bez ostychu, hrát si, jako by to každý den bylo poprvé. Nevím, co to způsobuje, ale na zvířatech je zkrátka něco, co vám žádný člověk dát nedokáže, a když je ztratíte, cítíte bolest.
Není to jen o tom, že vás pes poslouchá, kůň sveze a činčila rozesměje. Není to jen o nás. Každý, kdo měl čas na chvíli se zastavit a pozorovat, si uvědomil, že zvířata jsou živé bytosti, které přemýšlí, cítí a milují. Znají strach, občas se stydí, umí se urazit, dovedou se těšit a pak i nás nakazit dobrou náladou.
Právě proto si, stejně jako lidé, zaslouží důstojný život a důstojný odchod z něj. Vzpomínat na ně není hloupé, je to krásné. I zvířata mají duši, a tak jsem včera na Dušičky, svátek mrtvých, zapálila svíčku tradičně nejen za lidi, kteří mi nesmírně chybí, ale i za zvířata, na která nikdy nezapomenu.
Prvního psa, Dixiho, jsem si pořídila s bývalým přítelem ještě na střední škole. Bylo to jedno z těch horších rozhodnutí v mém životě. Ani jeden z nás toho o psech moc nevěděl a o Dixiho jsme se starali dost podobně, jako o sebe – roztržitě a...
Lovecký výcvik může být tou správnou cestou pro vašeho psa, aniž byste byli myslivec nebo měli zalíbení ve zbraních. Můžete být dokonce i zapřisáhlý vegetarián. Pokud bydlíte v přírodě a bojíte se, že by váš pes mohl prohánět zvěř jako divý, díky...
Někteří lidé považují soužití psa a hlodavce za nesmysl. Já se jim ani nedivím, vždyť jsme vyšlechtili plemena přímo za účelem lovu hlodavců. Z toho plyne obava, že pes bude chtít každé drobné domácí zvířátko ulovit. To ale vůbec nemusí být pravda –...
Tančení se psem není pro každého. Nejde ale jen o velikost nebo rasu pejska, záleží hlavně na tom, jak jste pilní vy sami. Potvrdila by vám to i Vanda Gregorová, která své psy dovedla k mnohým oceněním za dogdancing. Její čivava Roxy a australský ovčák...
Psi si podzim vychutnávají, ať už se válí v listí nebo v blátě. Jejich majitelé si ho užívají o poznání méně – po příchodu z procházky je dost často místo pohodičky s nohama nahoře čeká koupání, sušení a v některých případech i trocha zápasení. Pokud...
Nedávno jsem se setkala s člověkem, který pronesl, že kočku by doma mít nechtěl, protože se na rozdíl od psa nedá vychovat. S tímhle názorem rozhodně nemůžu souhlasit.
Domestikace psa je téměř nevyčerpatelné téma. Nikdy se nedozvíme, jak přesně tenkrát probíhala, přece jenom už je to nějakých deset tisíc let. Stále se ale dozvídáme něco nového a kousek po kousku odhalujeme její tajemství ve snaze dozvědět se co...
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne...