Tato africká kočkovitá šelma má na kočku dosti netypickou stavbu těla. Díky svým dlouhým nohám vypadá spíše jako pes. A ač jde o zvíře divoké, často hraje i roli domácího mazlíčka.
Serval je africká kočkovitá šelma s velkýma kulatýma ušima. Jeho vysoká a štíhlá postava se ale podobá spíše psovi s kočičí hlavou. Má dlouhé nohy (zřejmě nejdelší z kočkovitých šelem), uzpůsobené k pohybu ve vysoké trávě, které mu umožňují skákat vysoko a pohybovat se s neobvyklou elegancí, lehkostí a rychlostí na krátké vzdálenosti. Však také jeho rodové jméno Leptailurus v řečtině znamená “úžasně mrštný”. Zbarvením srsti se podobá gepardovi, má krémovou barvu s černými fleky. Vyskytují se ale i černě zbarvení servalové.
Žijí jižně od Sahary, ve stepích a lesostepích i horských oblastech. Živí se převážně malými savci. V jídelníčku se ale objevují také obojživelníci a rád si i zarybaří. Nesmí chybět ani tráva a ovoce. Svou kořist obvykle loví za šera a v noci. Vystopuje ji pomocí sluchu a ukořistí prudkým skokem, který může dosahovat až čtyřmetrové vzdálenosti. I ve skoku do výšky serval exceluje, zvládne vyskočit až 3 metry vysoko. Oproti ostatním kočkám se jeho úspěšnost v lovu pohybuje celkem vysoko, a to až kolem 50 %.
Ač je serval stále divokým zvířetem, často se chová i jako domácí “mazlíček”. Narazit na něj můžete i v českých domácnostech. Pokud je odebrán v mládí, sice celkem lehce zkrotne, ale co si budeme povídat, pořád jde o divoké zvíře a může být nebezpečný, obzvláště pak pro malé děti.
Pokud byste se ovšem rozhodli servala chovat, potřebovali byste k tomu zvláštní povolení Veterinární správy. To by mu mělo zajistit vhodné podmínky pro život a vhodné zabezpečení. Buďte si také jisti, že péče o tuto kočkovitou šelmu se dosti liší od péče o kočku domácí. Je to exotická kočka se specifickými nároky i potřebami. Předem je tedy vhodné, zjistit si o chovu co nejvíce informací.
Pro nás ostatní, kterým doma stačí ten obyčejný kočičí chlupáč, je tu možnost zajít se na servala podívat do ZOO nebo do specializované chovatelské stanice.
O kočkách se často říká, že jsou velmi empatické a dokáží vycítit, jak se lidé cítí nebo že je něco bolí. Je jasné, že soužití s nimi zlepšuje kvalitu našeho života i naše zdraví. Dokáží ale naši kočičí společníci lidskou bolest cítit a reagovat na ni?
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
To, že je spousta pokojových květin pro kočky jedovatá, asi každý z nás ví. Napadlo vás ale někdy přemýšlet i o řezaných květinách, které si přinesete domů?
Je jasné, že o bílou srst je třeba se starat, aby nežloutla, nerezla nebo nehnědla. Napadlo vás ale někdy, že je možné zářivě bílý kožich podpořit i pomocí krmiva a doplňků stravy?
Evropská krátkosrstá kočka má obyčejný vzhled, a navíc ne tak ustálenou povahu jako jiná plemena. Proto není ve světě nijak extra oblíbená, až na Skandinávii, kde si popularitu drží.
Tenhle věčně živý a hravý společník je nejstarším psím plemenem ve střední Evropě. Mezi jeho předky se řadí i psi z doby kamenné. Je to mimořádně učenlivý pes a skvělý hlídač. Charakteristická je pro něj velmi bohatá srst odstávající od těla.
Pokud s vámi doma žije alespoň jeden kočičí společník, určitě jste se už někdy probudili s vrnícím tělem na svých nohou, břiše, zádech nebo dokonce hlavě. Jen málokterá kočka pohrdne teplem postele. Přemýšleli jste už ale někdy o tom, proč si kočky...
Aportování bylo považováno za chování výlučně psí, získané během 15 000 let domestikace. Vědci teď ale zjistili, že aportují i vlčí mláďata. Výsledky výzkumu naznačují, že tahle forma hry může být vrozená všem psím druhům.
Toto kočičí plemeno si jen tak s žádným jiným nespletete. Má nápadně tečkovanou tabby kresbu srsti a zvláštní pružnou a plynulou chůzi. Při pohledu na ni vás okamžitě napadne spojení s leopardem.
Víte, jak vlastně psovi teplotu změřit, nebo jaká je vůbec jeho přirozená teplota? Připravte se raději dřív, než to budete potřebovat, ať vás pak situace nezaskočí.
V Choceradech na Berounsku se na ploše jednoho a půl hektaru rozkládá Les psích duší. Tento unikátní projekt má posloužit přírodě i lidem, kterým odešel čtyřnohý člen rodiny.
Při tomto svátku zamilovaných se oslavuje naše náklonnost k těm nejbližším. Mezi ty bezesporu patří i naši psí a kočičí (a samozřejmě i další) parťáci. Nezapomeňte tedy v tenhle den ani na ně!
