Tato africká kočkovitá šelma má na kočku dosti netypickou stavbu těla. Díky svým dlouhým nohám vypadá spíše jako pes. A ač jde o zvíře divoké, často hraje i roli domácího mazlíčka.
Serval je africká kočkovitá šelma s velkýma kulatýma ušima. Jeho vysoká a štíhlá postava se ale podobá spíše psovi s kočičí hlavou. Má dlouhé nohy (zřejmě nejdelší z kočkovitých šelem), uzpůsobené k pohybu ve vysoké trávě, které mu umožňují skákat vysoko a pohybovat se s neobvyklou elegancí, lehkostí a rychlostí na krátké vzdálenosti. Však také jeho rodové jméno Leptailurus v řečtině znamená “úžasně mrštný”. Zbarvením srsti se podobá gepardovi, má krémovou barvu s černými fleky. Vyskytují se ale i černě zbarvení servalové.
Žijí jižně od Sahary, ve stepích a lesostepích i horských oblastech. Živí se převážně malými savci. V jídelníčku se ale objevují také obojživelníci a rád si i zarybaří. Nesmí chybět ani tráva a ovoce. Svou kořist obvykle loví za šera a v noci. Vystopuje ji pomocí sluchu a ukořistí prudkým skokem, který může dosahovat až čtyřmetrové vzdálenosti. I ve skoku do výšky serval exceluje, zvládne vyskočit až 3 metry vysoko. Oproti ostatním kočkám se jeho úspěšnost v lovu pohybuje celkem vysoko, a to až kolem 50 %.
Ač je serval stále divokým zvířetem, často se chová i jako domácí “mazlíček”. Narazit na něj můžete i v českých domácnostech. Pokud je odebrán v mládí, sice celkem lehce zkrotne, ale co si budeme povídat, pořád jde o divoké zvíře a může být nebezpečný, obzvláště pak pro malé děti.
Pokud byste se ovšem rozhodli servala chovat, potřebovali byste k tomu zvláštní povolení Veterinární správy. To by mu mělo zajistit vhodné podmínky pro život a vhodné zabezpečení. Buďte si také jisti, že péče o tuto kočkovitou šelmu se dosti liší od péče o kočku domácí. Je to exotická kočka se specifickými nároky i potřebami. Předem je tedy vhodné, zjistit si o chovu co nejvíce informací.
Pro nás ostatní, kterým doma stačí ten obyčejný kočičí chlupáč, je tu možnost zajít se na servala podívat do ZOO nebo do specializované chovatelské stanice.
Je jasné, že letošní Velikonoce nebudou probíhat tak, jak jsme zvyklí a některých tradic se budeme muset holt vzdát. Svátky budeme trávit doma v kruhu těch nejbližších, tak proč do toho nezapojit i naše kočičí společníky?
V době, kdy musíme trávit většinu času doma, nás i naše mazlíky může lehce přepadnout nuda. Jak nespadnout do stereotypu a volný čas využít smysluplně prací se psím parťákem? Jak pesana unavit i bez dlouhých vycházek venku?
Pobyt v karanténě znamená změnu životního stylu. Najednou je spousta času na koníčky, dodělává se, na co nebyl dříve čas, jen všechno probíhá na omezeném prostoru. S pejskem se najednou potkáváme velmi často a zjišťujeme, že se styl života změnil i...
Jaro je tu a s ním i čas na podporu imunity a detoxikaci těla. V zimě se totiž v těle hromadí nejvíce toxinů a zátěž představuje i změna počasí. Jak psí imunitu zbytečně nezatěžovat, a naopak ji podpořit?
V USA i některých evropských státech si můžete registrovat psa, kočku nebo i jiného mazlíka jako citového společníka. Zvíře s takovým statusem pak má oproti obyčejným mazlíkům některé výhody. Mezi asistenční psy se ale nepočítá.
O kočkách se často říká, že jsou velmi empatické a dokáží vycítit, jak se lidé cítí nebo že je něco bolí. Je jasné, že soužití s nimi zlepšuje kvalitu našeho života i naše zdraví. Dokáží ale naši kočičí společníci lidskou bolest cítit a reagovat na ni?
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
To, že je spousta pokojových květin pro kočky jedovatá, asi každý z nás ví. Napadlo vás ale někdy přemýšlet i o řezaných květinách, které si přinesete domů?
Je jasné, že o bílou srst je třeba se starat, aby nežloutla, nerezla nebo nehnědla. Napadlo vás ale někdy, že je možné zářivě bílý kožich podpořit i pomocí krmiva a doplňků stravy?
Evropská krátkosrstá kočka má obyčejný vzhled, a navíc ne tak ustálenou povahu jako jiná plemena. Proto není ve světě nijak extra oblíbená, až na Skandinávii, kde si popularitu drží.