I výběr takové obyčejné věci, jakou je náhubek, může být někdy věda. Podle čeho vybírat, čemu se vyhnout a na co si dát pozor?
Náhubek bude za svůj život potřebovat skoro každý pes. Je nezbytnou pomůckou pro cestování hromadnou dopravou, může se hodit při návštěvě veterináře nebo na procházky v přírodě, pokud máte místo psa popelnici jako já. Sežere vše, na co přijde.
Špatně vybraný náhubek ale může psovi uškodit nebo se minout účinkem. Jak tedy vybrat ten správný? Nejprve si pojďme říct, jaké typy náhubků jsou dobré a jaké naprosto nevhodné. Čím dál častěji potkávám pejsky s textilními nebo síťkovými náhubky, které stahují čelisti k sobě. Tento typ je pro běžné používání, především v těchto pařácích, naprosto nevhodný a může vašemu pejskovi i ublížit. Nezapomínejte, že jedinými prostředníky pro ochlazení psa jsou jeho tlama a jazyk. Pokud mu znemožníte pusu otevřít, velmi snadno a rychle se přehřeje. Tento typ náhubků je vhodný jen pro chvilkovou fixaci, například u veterináře. Stejný problém může nastat i u kožených náhubků.
Volte tedy raději košíky. Je jedno, jestli kovové, z tvrdé gumy či z popruhů apod. Správný náhubek nesmí psovi vadit, obtěžovat ho a omezovat v otevření tlamy, napití se, zívnutí. Většina psů si na něj musí zvyknout. Jak na to, se dočtete v článku Jak naučit psa nosit náhubek. Dostatečná délka náhubku je taková, že se nedotýká psova čumáku. Důležité je i umístění košíku na hřbetu čumáku. Neměl by o něj být opřen ani moc nízko, ani by neměl zasahovat do očí. Šířka náhubku by měla být dostatečná, aby psa netlačil, ale neměl by zas být moc volný, aby se na čumáku příliš nehýbal. Zkrátka by měl všude sedět tak akorát, asi jako když si vybíráte brýle - dostatečně těsné, aby držely, ale ne tak moc, aby vás nepříjemně tlačily. I když velikost můžete zvolit změřením obvodu psího čumáku, lepší je zajít s pesanem do obchodu a náhubek mu před koupí vyzkoušet.
Kovové náhubky jsou pevné, a přesto vzdušné. Pokud zvolíte správnou velikost, psi si ho nedokáží sundat (až na některé psí Houdini). Výhodou těch pogumovaných je, že v zimě nenamrzají. Pokud ale máte psa hromotluka, berte na vědomí, že dostat kovovým náhubkem může být dost bolestivé. Kovové košíky se vyrábějí v různých velikostech i tvarech, aby dobře seděly na různorodé čumáky konkrétních plemen.
Obyčejné plastové náhubky se někdy psi naučí sundávat. Ty kvalitnější, jako třeba značky Baskerville, mají ale plastové náhubky s bočními popruhy, které samovolnému sundání spolehlivě zabrání. Pro úplnou jistotu pak některé mají i odnímatelný či pevný vrchní pásek, vedoucí přes čelo mezi očima a ušima. Výhodou je i ergonomické řešení košíku, díky kterému může pes vše volně očichávat. Některé druhy zas mají přední část plnou, takový druh se hodí pro neponaučitelné žrouty.
Největší výhoda nylonových náhubků (opakuji košíků, ne fixačních) je jejich ultra lehkost a skladnost - lehce je srolujete do kapsy.
S nalezením padnoucího náhubku můžete mít problém u některých plemen, především těch miniaturních nebo plochonosých. I pro ně se ale vyrábějí speciální náhubky či náhubky přímo na míru.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
