Turecko - kočičí země

Turecko, domov angor a tureckých koček van, je téměř kočičím rájem. Veterinární péče je tu sice dosti drahá, ale ani o venkovní kočky tu není postaráno špatně. I ve velkých městech, jako je Istanbul nebo Ankara, na ulici narazíte na spoustu vykrmených a spokojených koček vyhřívajících se na kapotách aut nebo odpočívajících ve stínu postranních uliček.

Kočky mají turci rádi, starají se o ně, jsou k nim pozorní a milí. Jejich pozitivní vztah ke kočkám sahá hluboko do historie. Na blízkém východě byly kočky uctívány a oceňovány pro jejich čistotnost už od starověku. Kočky se dokonce objevují i poměrně často ve vyprávěních o Mohamedovi. Jedno říká, že mu kočka zachránila život před jedovatým hadem, jiné zas, že když Mohamed uslyšel volání k modlitbě, raději si uřízl rukáv, než aby budil kočku, která na něm odpočívala.

O Istanbulu můžete často slyšet jako o kočičím městě. Jak už jsem psala, těch potulných je tu spousta a staly se nedílnou součástí města. Majitelé obchodů většinou znají ty z okolí jménem, místní jim na zimu kupují zateplené boudy, nebo si je rovnou berou domů. Není ani výjimkou, že Turci vezmou zraněnou nebo nemocnou kočku k veterináři a postarají se o ni, než se uzdraví.

Nikoho už tu nepřekvapí, když potká malou šelmičku v hale kancelářské budovy nebo vyspávat v baru na židli. A turci raději postojí, než aby ji vyhodili. Kočky se neostýchají ani vyskočit stálým zákazníkům restaurace do klína pro odpočinek nebo trochu jídla. Některé obce dokonce v létě pomocí plakátů a billboardů nabádají lidi, aby dávali ven nádoby s vodou.

Když už se Turci starají, starají se pořádně. Pokud mají kočičku doma jako mazlíčka, péči o ni často až přehánějí. Dávají jí třeba jen balenou vodu, poskytují jí k dispozici několik druhů granulí nebo i vlastní pokoj.

Byli jste v Turecku? A zaznamenali jste tam kočičí populaci? Máte podobnou zkušenost, nebo se liší?