Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Vlastně nejde o nic šokujícího. Jistě jste si všimli, že všechna domestikovaná zvířata se od svých divokých příbuzných liší alespoň jedním z následujících znaků (psi dokonce všemi): zavěšené uši, menší zuby, kratší nebo zakroucený ocas, světlejší, flekatější, nadýchanější srst a také menší mozek. Těmito vzhledovými vlastnostmi lze popsat domestikační syndrom u zvířat (u rostlin o něm mluvíme také, ale to sem nepatří).
Adam Wilkins a jeho kolegové z Institutu pokročilých studií v jihoafrickém Stellenbochu přišli s myšlenkou, že domestikace souvisí s neurální lištou. Jinými slovy – to, jak si lidé vybírali zvířata k domestikaci, změnilo vývoj migrující populace buněk, která vzniká v embryonálním stádiu vývoje obratlovců. Nové tkáně vlastní jen obratlovcům se vytvářejí na základě buněčných typů, které neurální lišta hojně poskytuje. Ovlivňuje nejen vývoj hlavy, zubů, uší nebo pigmentových buněk, ale i některých hormonálních žláz, nervů a částí předního mozku.
To znamená, že ačkoli byla zvířata vybírána na základě povahových vlastností, jejich domestikovaný druh nakonec získal i trochu jiný vzhled. Dokazuje to například experiment, který provedl koncem 50. let 20. století Rus Dmitry Belyaev. Snažil se dokázat, že klidná povaha psů není výsledkem soužití s lidmi, mazlení a krmení, ale že je přirozeně zakódovaná už v jejich genech. Jeho cílem bylo zopakovat domestikaci psa, ale tentokrát nahradit vlka liškou. Z každé generace divokých lišek si k dalšímu chovu vybral jen ty nejméně agresivní jedince. Po 20 generacích (asi 25 letech) získal šelmy tak přítulné, že se daly chovat jako domácí mazlíčci. Během této neskutečně krátké doby se ale vytratila divokost i z jejich vzhledu. Zkrátil se jim čenich, zmenšily se zuby, uši některých změkly a svěsily se, ocas se sem tam zakroutil a srst změnila barvu na méně žádoucí (pro farmáře živící se prodejem liščích kožichů žádná dobrá zpráva).
Snad vás tedy potěší, že naši psi a kočky jsou potomci těch nejhodnějších jedinců. Jsou to zkrátka dobráci od kosti, a nejen ti s plandavýma ušima :)
Zdroje:
http://www.iflscience.com/plants-and-animals/why-so-many-domesticated-mammals-have-floppy-ears
https://web.natur.cuni.cz/zoologie/vertebrata/staff/Cerny/projects/BP-Stundl-2011.pdf
Dny se krátí, rtuť v teploměru klesá, podzim je už definitivně tady. Jestli vaše kočka nežije výhradně jen v bytě, je nejvyšší čas začít ji na toto nehostinné roční období připravovat, aby její imunita nedostala zbytečně zabrat.
V dnešní době můžeme našim psím mazlíkům poskytnout i zvláštnější výdobytky než masáže. Zajít si mohou třeba na pedikúru či si zamlsat do psí cukrárny. U masáží ovšem nejde jen o rozmar. Pesanovi totiž dopomáhají k duševní i fyzické pohodě.
Napadlo by vás, že tenhle váleček na krátkých nohách býval honácký pes? Dnes už ale hraje převážně roli veselého a hravého společníka, který skvěle vychází s dětmi.
Zdánlivě dvě rozdílná krmiva, která se v lecčems podobají. V obou případech jde samozřejmě o kvalitní, superprémiové krmivo. Společného toho ale mají mnohem víc. Jaké se hodí pro vašeho psa?
Podle anglického průzkumu, kdy bylo dotazováno na 2 tisíce majitelů psů, většina páníčků využívá venčení jako chvíli, při které mají čas na sebe a relaxaci. Jaké další benefity nám vycházky s pejsky přináší?
Dny se krátí a teploty klesají, podzim pomalu přichází. Nejen naše, ale i psí imunita dostane změnami počasí zabrat. Jak naše čtyřnohé parťáky co nejlépe připravit na všechny podzimní nástrahy?
Značná část světa se již se vzteklinou vypořádala. Stále však existují země, především rozvojové, kde je tato virová nákaza pořád aktuálním problémem. I v dnešní době na vzteklinu ve světě zemře desítky tisíc lidí ročně. Po celém světě si proto...
Naši kočičí společníci vodu zrovna nemilují, někdy ale může být koupel nezbytná. V takovém případě je lepší se na to předem připravit, aby všichni přežili bez újmy.
Není hlodavec jako hlodavec, každý druh potřebuje pro spokojené bříško a dobré zdraví něco jiného. Proto se podle toho také krmivo rozděluje, není to jen marketingový tah.
Toto plemeno je krátkosrstou variantou perské kočky. V lecčems se proto spolu shodují. Pokud se vám líbí kočky perského typu, ale už tolik vás neláká intenzivní péče o jejich srst, je exotická kočka tou správnou volbou pro vás.
Zajímalo vás někdy, v jakých situacích psi vyjí a proč to vůbec dělají? Jak je možné, že si toto vlčí chování udrželi i tak dlouho po domestikaci?
Módní průmysl není jediný, který se rychle vyvíjí a mění. I ve světě péče o kočky přicházejí stále nové a nové věci. Jaké trendy vedou právě teď?
