Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Vlastně nejde o nic šokujícího. Jistě jste si všimli, že všechna domestikovaná zvířata se od svých divokých příbuzných liší alespoň jedním z následujících znaků (psi dokonce všemi): zavěšené uši, menší zuby, kratší nebo zakroucený ocas, světlejší, flekatější, nadýchanější srst a také menší mozek. Těmito vzhledovými vlastnostmi lze popsat domestikační syndrom u zvířat (u rostlin o něm mluvíme také, ale to sem nepatří).
Adam Wilkins a jeho kolegové z Institutu pokročilých studií v jihoafrickém Stellenbochu přišli s myšlenkou, že domestikace souvisí s neurální lištou. Jinými slovy – to, jak si lidé vybírali zvířata k domestikaci, změnilo vývoj migrující populace buněk, která vzniká v embryonálním stádiu vývoje obratlovců. Nové tkáně vlastní jen obratlovcům se vytvářejí na základě buněčných typů, které neurální lišta hojně poskytuje. Ovlivňuje nejen vývoj hlavy, zubů, uší nebo pigmentových buněk, ale i některých hormonálních žláz, nervů a částí předního mozku.
To znamená, že ačkoli byla zvířata vybírána na základě povahových vlastností, jejich domestikovaný druh nakonec získal i trochu jiný vzhled. Dokazuje to například experiment, který provedl koncem 50. let 20. století Rus Dmitry Belyaev. Snažil se dokázat, že klidná povaha psů není výsledkem soužití s lidmi, mazlení a krmení, ale že je přirozeně zakódovaná už v jejich genech. Jeho cílem bylo zopakovat domestikaci psa, ale tentokrát nahradit vlka liškou. Z každé generace divokých lišek si k dalšímu chovu vybral jen ty nejméně agresivní jedince. Po 20 generacích (asi 25 letech) získal šelmy tak přítulné, že se daly chovat jako domácí mazlíčci. Během této neskutečně krátké doby se ale vytratila divokost i z jejich vzhledu. Zkrátil se jim čenich, zmenšily se zuby, uši některých změkly a svěsily se, ocas se sem tam zakroutil a srst změnila barvu na méně žádoucí (pro farmáře živící se prodejem liščích kožichů žádná dobrá zpráva).
Snad vás tedy potěší, že naši psi a kočky jsou potomci těch nejhodnějších jedinců. Jsou to zkrátka dobráci od kosti, a nejen ti s plandavýma ušima :)
Je jasné, že letošní Velikonoce nebudou probíhat tak, jak jsme zvyklí a některých tradic se budeme muset holt vzdát. Svátky budeme trávit doma v kruhu těch nejbližších, tak proč do toho nezapojit i naše kočičí společníky?
V době, kdy musíme trávit většinu času doma, nás i naše mazlíky může lehce přepadnout nuda. Jak nespadnout do stereotypu a volný čas využít smysluplně prací se psím parťákem? Jak pesana unavit i bez dlouhých vycházek venku?
Pobyt v karanténě znamená změnu životního stylu. Najednou je spousta času na koníčky, dodělává se, na co nebyl dříve čas, jen všechno probíhá na omezeném prostoru. S pejskem se najednou potkáváme velmi často a zjišťujeme, že se styl života změnil i...
Jaro je tu a s ním i čas na podporu imunity a detoxikaci těla. V zimě se totiž v těle hromadí nejvíce toxinů a zátěž představuje i změna počasí. Jak psí imunitu zbytečně nezatěžovat, a naopak ji podpořit?
V USA i některých evropských státech si můžete registrovat psa, kočku nebo i jiného mazlíka jako citového společníka. Zvíře s takovým statusem pak má oproti obyčejným mazlíkům některé výhody. Mezi asistenční psy se ale nepočítá.
O kočkách se často říká, že jsou velmi empatické a dokáží vycítit, jak se lidé cítí nebo že je něco bolí. Je jasné, že soužití s nimi zlepšuje kvalitu našeho života i naše zdraví. Dokáží ale naši kočičí společníci lidskou bolest cítit a reagovat na ni?
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
To, že je spousta pokojových květin pro kočky jedovatá, asi každý z nás ví. Napadlo vás ale někdy přemýšlet i o řezaných květinách, které si přinesete domů?
Je jasné, že o bílou srst je třeba se starat, aby nežloutla, nerezla nebo nehnědla. Napadlo vás ale někdy, že je možné zářivě bílý kožich podpořit i pomocí krmiva a doplňků stravy?
Evropská krátkosrstá kočka má obyčejný vzhled, a navíc ne tak ustálenou povahu jako jiná plemena. Proto není ve světě nijak extra oblíbená, až na Skandinávii, kde si popularitu drží.