Jak z domova vybudovat útulek pro 300 koček
Osmapadesátiletý Chris našel v záchraně koček a péči o ně znovu smysl života poté, co mu zemřel syn. Pomáhá mu to vyrovnávat se s žalem a má se zase čemu věnovat.
Toto agilní severské plemeno je oblíbené nejen u nás, ale i ve světě. Dá se říci, že za svou popularitu vděčí své podobě s mainskou mývalí kočkou. Do povědomí chovatelů i veřejnosti se totiž dostaly díky ní.
S mainskou mývalí kočkou nemá norská lesní kočka společný jen vzhled, ale i původ. U obou, podobně jako u tureckých angor, jde o přírodní plemena, tedy vzniklá bez zásahu člověka. Najdeme tu ale i odlišnosti. Norská lesní kočka má například místo hranaté hlavy trojúhelníkovou, na dotyk mastnější a hustší srst a o něco méně vyrovnanou povahu.
Jsou to velké, mohutné kočky s robustním tělem a velkými, silnými tlapkami na vysokých končetinách. Mají dlouhý huňatý ocas, výrazné ušní chomáčky a rysí štětičky.
Původ mají norské lesní kočky zřejmě v tureckých angorách, které na sever dovezli Normané na svých lodích. Jejich srst a stavba těla je dána přirozenou selekcí a vlivem místních krátkosrstých koček. Je jasné, že v tuhých skandinávských zimách měly větší šanci přežít kočky s robustnější stavbou a huňatější srstí. V severských lesích se už ovšem vyskytují od pradávna, spoustu zmínek o nich najdeme už v norských ságách. Jako plemeno ovšem byly uznány až v roce 1977.
Společnost člověka začaly tyto kočky vyhledávat samy, především v zimě, kdy měly potíže s tím sehnat si dostatek potravy. Svou užitečnost prokázaly hubením škodlivé havěti a byly za to také patřičně ceněny, což přetrvává dodnes.
Norské lesní kočky jsou společenské, inteligentní, tolerantní a klidné. Jsou dost aktivní a hravé a navzdory svému jménu dokáží být spokojené i v bytě. K lidem i dětem se chovají velmi přátelsky a mají rády pozornost. Rády se mazlí a nechávají hladit, ale pokud se jim něco nelíbí, dají to zřetelně najevo. Jsou to neskuteční zvědavci a potřebují mít neustále o všem přehled. Chovají se také dost teritoriálně, proto dva nevykastrovaní kocouři spolu nebudou vycházet nejlépe. Na rozdíl od tulivých siameknorské lesní kočky potřebují dostatek prostoru, aby vedle sebe snesly další kočku.
Charakteristická je pro norské lesní kočky jejich vodoodpudivá, izolující srst, která je chrání před nežádoucímu vlivy počasí. Je přeci jen přizpůsobena deštivému a drsnému klimatu. Z hlediska péče o srst nepotřebují moc pozornosti, protože období línání u nich bývají dost krátká, i když zase intenzivní. Konečná srst se u nich vyvíjí až kolem druhého roku věku. Konečná stavba těla se může vyvíjet dokonce až tři roky nebo i déle.
Kdo touží po velké energické kočce a má na ni dost času, je pro něj norská lesní kočka tou správnou volbou. Péčí o srst sice moc času nestrávíte, o to více vám ho zbude na hraní a mazlení. Máte s tímto plemenem zkušenosti? Jak byste ho charakterizovali?
Osmapadesátiletý Chris našel v záchraně koček a péči o ně znovu smysl života poté, co mu zemřel syn. Pomáhá mu to vyrovnávat se s žalem a má se zase čemu věnovat.
Spousta z nás má esenciální oleje v oblibě, ať už jen kvůli vůni, nebo jejich léčivým účinkům. Aromalampu či difuzér má doma každý druhý. Víte ale, jaké účinky mají tyto vonné látky na vaše kočky, a že jim mohou vážně uškodit?
Jistě už jste viděli některé z virálních videí, kde kočky nadskakují úlekem a jsou v naprostém šoku z okurky. Zajímá vás, jak tomu doopravdy je? Bojí se kočky této neškodné zeleniny, nebo za tím stojí něco jiného?
Tento psík je malý závisláček. Svému majiteli je bezmezně oddaný a udělá vše, aby mu zvedl náladu. Ne nadarmo se mu také říká antidepresivní pes. Koneckonců, mnoha lidem se úsměv na tváři objeví jen při pohledu na něj.
Ačkoli se vzhledem a do jisté míry i povahou podobají norským lesním a mainským mývalím kočkám, nejsou sibiřské kočky tolik populární. Mimo Rusko a bývalé země východního bloku je totiž celkem málo známá a nevyskytuje se příliš často. U nás ovšem máme...
Psi jsou neodmyslitelnou součástí našich životů. Jak to ale udělat, když je vaším snem vyrazit na plachetnici kolem světa nebo jakékoliv jiné dobrodružství? Vezměte svého psího chlupáče s sebou. Na co při přípravách na vzdálenou cestu - ať vás zavede...
Během hindského festivalu Tihar je druhý den věnován psům. Oslavuje se jejich věrnost a oddanost, ctí se jako společníci, strážci i přátelé. Svátek plný světel a barev neopomíjí ani toulavé psy a je to vážně mimořádná podívaná.
Potkani jsou velmi čistotná zvířátka. Několikrát za den je můžete vidět, jak se olizují a svůj kožíšek tak udržují v perfektním stavu. Trpí, pokud jsou v nevyhovujícím prostředí, ačkoli v něm umí přežít. Spousta lidí si o nich myslí, že se rádi koupou....
Pro nás, oddané psí rodiče, často změny v našich životech zahrnují i psí parťáky. Navíc věci, které děláme, aby chlupáči zůstali šťastní a zdraví, často stejně působí i na nás samotné. Vděčíme jim tak za kvalitnější život, a to samé si zaslouží i oni...
Občas je fajn psí rutinu narušit nějakou zajímavou činností a co by mohlo být lepšího, než naučit pesana nějaký ten trik. Psi nudu nesnáší, i ten největší gaučák nějaké to rozptýlení uvítá. Tady máte pár tipů na kousky, které se svým chlupáčem můžete...
Cvičení jógy se psem neboli doga (odvozené od anglického slova “dog”) se stala populární především ve Spojených státech amerických, u nás se zatím tolik neprosadila. V čem spočívá a jaké jsou podle odborníků přínosy tohoto sportu?
Dříve bylo toto onemocnění srdce přisuzováno jen určitým čistokrevným plemenům. Dnes se už ale může vyskytnout i u kříženců. Další z nemocí, která nám připomíná, jak důležité jsou pravidelné preventivní kontroly u veterináře.