Jak vychovat kotě
Nedávno jsem se setkala s člověkem, který pronesl, že kočku by doma mít nechtěl, protože se na rozdíl od psa nedá vychovat. S tímhle názorem rozhodně nemůžu souhlasit.
Siamky jsou oblíbené pro své pružné a štíhlé tělo, typickou barvu srsti a mysticky modré oči. Vhodným mazlíčkem ale nejsou pro každého. Jsou to totiž extroverti, kterým není lehké se zavděčit.
Tyto elegantní kočky z Dalekého východu prošly celkem velkou proměnou. V 19. století, kdy se z Thajska (tehdejšího Siamu) dostaly do Anglie a Francie, měly ještě podstatně zavalitější stavbu těla a tvar hlavy byl kulatý, nikoli trojúhelníkovitý jako dnes. Za hlavní znak tohoto plemene, jeho nejvyšší ideál krásy a důkaz čistoty, byla tehdy považována šilhavost a znatelně zalomený ocas. Zajímavé ovšem je, že siamky chované v klášterech v Siamu tyto znaky nevykazovaly.
I dnes najdete majitele, kteří upřednostňují starý typ siamských koček. Ty ale neodpovídají dnešním standardům, a proto se chovají jako plemeno Apple Head (podle jejich kulatého tvaru hlavy). Můžete o nich slyšet i jako o Thai (thajské kočce).
První dovezené kočky z Thajska měly tzv. seal points zbarvení (černohnědé odznaky). Později se ukázalo, že takto zbarvené kočky spontánně rodí koťata jiných barev jako blue point, chocolate point a lilac point (s modrými, čokoládovými a lilovými odznaky). Tyto čtyři barvy jsou pro siamky klasické. Všechny ostatní, co se objevily později, pocházejí z křížení s jinými plemeny, například ruskými modrými kočkami nebo britskými krátkosrstými kočkami.
Zajímavé je to, že všechna koťata siamské kočky se rodí bílá a znaky, tzv. himalájské zbarvení, se vykreslují až později. Trvalá barva srsti se jim vyvine kolem tří let věku. Některé ovšem zůstanou čistě bílé trvale. Mnoho bílých koček s modrýma očima bývá hluchých, což ovšem neplatí o bílých siamkách. Ty se chovají pod jménem Foreign White a jejich modrá barva očí patří ke genomu siamek, zatímco u ostatních modrookých koček jde o gen současně s barvou očí způsobující i hluchotu.
Pozornosti potřebují sice hodně, ale péče o srst vám moc času nezabere, protože je krátká s hedvábnou strukturou a má velmi málo nebo žádnou podsadu, která se špiní pomalu. V období línání postačí mrtvé chlupy z kožíšku odstranit přetřením vlhkým semišovým hadříkem, eventuálně ji pročesat jemným hřebínkem.
Siamky mají dosti svébytný charakter, a proto se nehodí pro každého. Nestane se, že byste o její přítomnosti doma nevěděli. Svou přezdívku „pes mezi kočkami“ si toto plemeno nevysloužilo jen tak. Postroj snášejí velmi dobře a lehce je naučíte i aportovat. Jsou to velmi hovorné kočky a rozmlouvat mňoukáním, s vámi i mezi sebou, dokáží dlouhé hodiny. Jsou velmi sociální a nedostatek pozornosti vám dají dost zřetelně najevo, protože nevydrží dlouho osamotě. Pokud trávíte většinu času v práci, je vhodné si pořídit koček víc, nebo zvolit jiné plemeno.
Pokud ovšem toužíte po kočce, která vám vydrží hodiny ležet v klíně, nechat se mazlit a vůbec být středem pozornosti, siamská kočka je pro vás tím pravým společníkem. Jsou to také inteligentní, velmi hravé a po většinu času dobře naladěné kočky. Dokážou odhadnout vaši náladu a postarají se o rozptýlení.
Nedávno jsem se setkala s člověkem, který pronesl, že kočku by doma mít nechtěl, protože se na rozdíl od psa nedá vychovat. S tímhle názorem rozhodně nemůžu souhlasit.
Není ani tak hrozné, když vám pes zmokne, jako když zůstane mokrý. Na možná rizika jsem se zeptala MVDr. Jana Šímy.
Domestikace psa je téměř nevyčerpatelné téma. Nikdy se nedozvíme, jak přesně tenkrát probíhala, přece jenom už je to nějakých deset tisíc let. Stále se ale dozvídáme něco nového a kousek po kousku odhalujeme její tajemství ve snaze dozvědět se co...
I malí psi se dají vycvičit. Nepodceňujte je, důvěřujte jim, nebuďte úzkostliví, zkrátka jim dopřejte plnohodnotný společenský život.
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne...
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...