Siamky jsou oblíbené pro své pružné a štíhlé tělo, typickou barvu srsti a mysticky modré oči. Vhodným mazlíčkem ale nejsou pro každého. Jsou to totiž extroverti, kterým není lehké se zavděčit.
Tyto elegantní kočky z Dalekého východu prošly celkem velkou proměnou. V 19. století, kdy se z Thajska (tehdejšího Siamu) dostaly do Anglie a Francie, měly ještě podstatně zavalitější stavbu těla a tvar hlavy byl kulatý, nikoli trojúhelníkovitý jako dnes. Za hlavní znak tohoto plemene, jeho nejvyšší ideál krásy a důkaz čistoty, byla tehdy považována šilhavost a znatelně zalomený ocas. Zajímavé ovšem je, že siamky chované v klášterech v Siamu tyto znaky nevykazovaly.
I dnes najdete majitele, kteří upřednostňují starý typ siamských koček. Ty ale neodpovídají dnešním standardům, a proto se chovají jako plemeno Apple Head (podle jejich kulatého tvaru hlavy). Můžete o nich slyšet i jako o Thai (thajské kočce).
První dovezené kočky z Thajska měly tzv. seal points zbarvení (černohnědé odznaky). Později se ukázalo, že takto zbarvené kočky spontánně rodí koťata jiných barev jako blue point, chocolate point a lilac point (s modrými, čokoládovými a lilovými odznaky). Tyto čtyři barvy jsou pro siamky klasické. Všechny ostatní, co se objevily později, pocházejí z křížení s jinými plemeny, například ruskými modrými kočkami nebo britskými krátkosrstými kočkami.
Zajímavé je to, že všechna koťata siamské kočky se rodí bílá a znaky, tzv. himalájské zbarvení, se vykreslují až později. Trvalá barva srsti se jim vyvine kolem tří let věku. Některé ovšem zůstanou čistě bílé trvale. Mnoho bílých koček s modrýma očima bývá hluchých, což ovšem neplatí o bílých siamkách. Ty se chovají pod jménem Foreign White a jejich modrá barva očí patří ke genomu siamek, zatímco u ostatních modrookých koček jde o gen současně s barvou očí způsobující i hluchotu.
Pozornosti potřebují sice hodně, ale péče o srst vám moc času nezabere, protože je krátká s hedvábnou strukturou a má velmi málo nebo žádnou podsadu, která se špiní pomalu. V období línání postačí mrtvé chlupy z kožíšku odstranit přetřením vlhkým semišovým hadříkem, eventuálně ji pročesat jemným hřebínkem.
Siamky mají dosti svébytný charakter, a proto se nehodí pro každého. Nestane se, že byste o její přítomnosti doma nevěděli. Svou přezdívku „pes mezi kočkami“ si toto plemeno nevysloužilo jen tak. Postroj snášejí velmi dobře a lehce je naučíte i aportovat. Jsou to velmi hovorné kočky a rozmlouvat mňoukáním, s vámi i mezi sebou, dokáží dlouhé hodiny. Jsou velmi sociální a nedostatek pozornosti vám dají dost zřetelně najevo, protože nevydrží dlouho osamotě. Pokud trávíte většinu času v práci, je vhodné si pořídit koček víc, nebo zvolit jiné plemeno.
Pokud ovšem toužíte po kočce, která vám vydrží hodiny ležet v klíně, nechat se mazlit a vůbec být středem pozornosti, siamská kočka je pro vás tím pravým společníkem. Jsou to také inteligentní, velmi hravé a po většinu času dobře naladěné kočky. Dokážou odhadnout vaši náladu a postarají se o rozptýlení.
Nakrmit psa rozhodně není totéž jako nakrmit kočku. A nejde jen o to, komu je snazší se jídlem zavděčit. Složení jejich krmiv a rituály krmení se v mnohém liší. O nejzásadnějších rozdílech jsem si popovídala s odborníkem na výživu Ing. Martinem Kvášem:
Podzim je asi nejfotogeničtější roční období, proto jsem požádala Lukáše Skalického, aby se s fanoušky Britu podělil o svoje bohaté zkušenosti se zachycováním psů uprostřed barevného listí. Tady jsou jeho postřehy:
Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy...
Jel jsem s Michalem a bylo to fajn, jelikož řídil tam i zpět (samozřejmě nejen kvůli tomu). Není vůbec špatný se nechat vozit. To z práce fakt neznám.
Dnes nemám chuť na odborná témata. Nemám myšlenky na výživu, výchovu nebo péči o zvířata. Tentokrát se chci věnovat vzpomínání.
Počasí je na nás přísné, tak jsem tentokrát zvolila trošku odlehčenější téma: spánek a pohoda. Určitě to sami dobře znáte – občas se v pohodlné posteli převalujete, ne a ne usnout, a když se odevzdaně vydáte strávit zbytek noci u televize, zaberete na...
Bílá zvířata s nadýchaným kožíškem jsou krásná – ovšem jen pokud se o ně dobře staráte. Každodenní česání a mytí nejeden pejskař vyřeší praktickým ostříháním. Jak se ale vypořádat s nažloutlými a načervenalými skvrnami, které se psům a kočkám objevují...
Podávání krmiva je obřad, který slouží k budování vztahů mezi člověkem a psem. Pokud člověk ví, jak na to, je jídlo významným nástrojem upevňování jeho pozice ve smečce, tedy vůči jeho psovi. Detaily o vhodném krmení mi prozradil výživový odborník...
Už několikrát jsem se setkala s tvrzením, že chůze ze schodů může být pro štěňata, a pro malá plemena i v dospělosti, nezdravá. Prý je náročná pro jejich páteř a může způsobit trvalé následky zapříčiněné skřípnutým nervem, zablokovaným obratlem a tak...
Podzim a línání přicházejí ruku v ruce. Výměna srsti se ale u psů změnila v závislosti na jejich soužití s člověkem. Může se zdát, že probíhá celý rok nebo naopak téměř vůbec. A snadno ji lze zaměnit i s nemocí. Pokud se vám zdá, že se letošní...
Vycvičit loveckého psa můžete, i když s ním na skutečný hon třeba nikdy nevyrazíte. Je to zábavný způsob výchovy a navíc v přírodě. O svých začátcích mi vyprávěla Irena Schneiderová, hrdá majitelka německé krátkosrsté ohařky Arlety. Když začala působit...
Život v teráriu může být pro hlodavce dokonce příjemnější než „divočina“. Zvlášť pokud uděláte všechno pro jejich spokojenost – to se týká i péče o jejich sociální vyžití. Ne všechny druhy hlodavců žijí ve volné přírodě o samotě a bez vhodné...
