Při návštěvě některé z asijských zemí si nelze nevšimnout spousty volně se potulujících psů. Většina z nich je navíc ve zbídačeném stavu. Často jsou nemocní a nevrlí. Boj o přežití je pro ně každodenní záležitostí.Díky aktivitám a osvětě místních aktivistů se ale situace naštěstí pomalu mění k lepšímu.
Vždycky, když cestuji, zajímá mě to, jak se v té dané zemi dívají na chov domácích mazlíčků. A obecně, jak se tam se zvířaty zachází. Postavení koček, psů a hlodavců se v různých zemí značně liší, a tak se najde vždy něco, co mě překvapí. Dnes se podělím o zkušenost z Indonésie.
Aktuálně patří Indonésie k zemím, kde je mezi psí populací jeden z nejvyšších výskytů vztekliny. Týká se to především ostrovu Bali, kde potkáte psí chlupáče na každém rohu. Většina místních si jich nevšímá a ve většině případů je nemá ráda. Psi jsou zde na nejspodnějších příčkách sociálního žebříčku. Tomu odpovídá i zanedbaná péče o tyto indonéské oříšky.
Pro turisty jsou to „prašiví čoklové” a rovněž si jich příliš nevšímají. V průvodci se navíc dočtete, že kvůli riziku žloutenky se mazlení ani nedoporučuje. Reakce místních psů mohou být vzhledem k divokému životu na ulici nepředvídatelné.
Mne od podrbání odradily spíše blechy, které si v kožíšku hrdě nese každý druhý (možná úplně každý) z těchto chlupáčů. Nicméně v porovnání například se Srí Lankou, kde jsem se poprvé v životě setkala s útočícími psími smečkami, mi místní psi přijdou spíše klidnější až apatičtější.
Panuje tu jakási nepsaná dohoda o vzájemném smíru. Já tě nekousnu a ty mě nebudeš bít. Mír ovšem trvá jen do chvíle, než se něco stane. Například několik dní hladovějící pes ukradne od stánku nestřežené maso na špejli nebo vymete obětní košíček. V tu chvíli nemají místní obyvatelé daleko pro kámen nebo prak.
Pro mě scéna naprosto drásající mé pejskařské srdce. Přesto jsou boj o přežití a časté pranice jejich každodenní realitou. V Indonésii navíc stále provozují „krvavý sport“, kdy nechávají psa zápasit s kancem. Není divu, v indonéské tradici ani kultuře pes nehraje žádnou významnou roli.
Některé indonéské, konkrétně balijské, organizace začaly v posledních letech s očkováním a kastrací psů žijících na ulici, ale také se vzděláváním a osvětovými aktivitami směrem k veřejnosti. Díky finančním darům se daří situaci indonéských chlupáčů postupně zlepšovat. Osvěta bude ovšem ještě chvíli potřeba. Pokud se někdo z místních rozhodne psa chovat, obvykle ho má uvázaného na krátkém řetízku u svého domku či stánku.
Přesto zde na ulici míjíte zverimexy a nestačíte se divit, pro koho jsou asi určeny. Sem tam sice potkáte psa s obojkem, ale není v o moc lepším stavu než jeho soukmenovci bez páníčka. Ani západní turisté si sem své psy většinou nevozí kvůli zdejšímu bakteriálnímu prostředí nebezpečnému pro organismus jejich čtyřnohých miláčků. A tak stejně jako já hledají dočasnou náhradu za své psí lásky v obdarovávání potulných psů zbytky svých svačin.
Jaká je vaše zkušenost se psy při cestování do zahraničí?
Právě jste si domu pořídili nového chlupáče a hlavou se vám honí otázky: “Chodit se psem na cvičák - ano nebo ne?”, “A jak vybrat ten správný?”. V nedávné době jsem řešila, kam začneme chodit s naším štěnětem. A tak jsem pro vás sepsala pár tipů, podle...
Že neposlušný pes může pro svého pána i jeho okolí znamenat nepříjemnosti, na tom se asi shodnou jak pejskaři, tak i ti, kteří žádného chlupáče nikdy neměli. Jenže většina psů, kteří obdrží nálepku “neposlušný”, vlastně problém s poslušností vůbec mít...
Můj pes sice není hluchý, ale dokáže absenci sluchu velmi mistrně předstírat. Jakmile ale zašustím pytlíkem s pamlsky, tak slyší výborně. Někteří pejsci ale bohužel neslyší ani šustění pytlíku s pochoutkami, protože jsou skutečně hluší. Dá se takový...
První a zcela základní otázka zní – proč? Jestliže chcete svému psovi pořídit čtyřnohého parťáka proto, špatně snáší pobyt sám doma, nemusí se to vůbec vyplatit. Lehce se totiž může stát, že místo jednoho stresovaného a naříkajícího pejska, budete mít...
Život se psem ve městě má mnoho nástrah. Jednou z nich je bezpochyby pohyb přes silnici a v její blízkosti. Nemusí se však jednat jen o frekventovanou silnici ve větším městě. I na venkovské cestě vás a vašeho psa může překvapit nečekaný automobilový...
Jedním z nejčastěji skloňovaných kroků v souvislosti s výchovou štěněte je bezpochyby jeho socializace. Každý, kdo si domů přinesl malinkého chlupáče, o tom určitě už něco slyšel. A kdyby náhodou ne, měl by ho hned při první návštěvě poučit veterinář....
Všude se povalující kaštany a spadané listí, to moji chlupáči milují. S kaštany hrají něco jako psí fotbal a listí honí sem a tam, jak si s ním vítr zrovna pohrává. Jenže podzim dovede i pěkně potrápit. Kýchání a kašlání se tak nemusí ozývat jen od...
Jedním ze způsobů, jak psi vyjadřují pocit osamělosti, je kňučení, štěkání a vytí. Říkají tím: “Jsem sám doma a mám strach, protože mě má smečka opustila”. Je to tedy určitá forma komunikace s vnějším světem, i když nemusí být zrovna všem sousedům...
Jako nadšení pejskaři určitě znáte psí desatero, které se čas od času v různých obměnách objevuje na pejskařských webech. První věta tohoto desatera zní “ Můj život trvá deset až patnáct let. Každé odloučení od Tebe mi působí smutek. Pamatuj. Ty sis mě...
Už jste také na procházce s vaším chlupáčem potkali páníčky držící v rukou něco, co připomínalo dálkové klíče od auta? Jedná se o klikery, zajímavou výcvikovou pomůcku pro psy. Ta slibuje naučit povely, které by pro ně jinak byly nepochopitelné. Jak?...
Bolavá záda netrápí jen nás dvounožce, ale i naše čtyřnohé zvířecí kamarády. A za bolestmi se nemusí skrývat jen páteř, někdy stačí jen špatně namáhaný kloub. Nedávno jsem doslechla o jemné a šetrné terapeutické metodě, která může pomoct i zvířatům.
Zatím máme za okny jen deštivo, ale nebude to dlouho trvat a začnou pravé podzimní plískanice. A to bývá počasí, že by jeden ani psa nevyhnal. Naši chlupáči to můžou jednohlasně potvrdit.
