Při návštěvě některé z asijských zemí si nelze nevšimnout spousty volně se potulujících psů. Většina z nich je navíc ve zbídačeném stavu. Často jsou nemocní a nevrlí. Boj o přežití je pro ně každodenní záležitostí.Díky aktivitám a osvětě místních aktivistů se ale situace naštěstí pomalu mění k lepšímu.
Vždycky, když cestuji, zajímá mě to, jak se v té dané zemi dívají na chov domácích mazlíčků. A obecně, jak se tam se zvířaty zachází. Postavení koček, psů a hlodavců se v různých zemí značně liší, a tak se najde vždy něco, co mě překvapí. Dnes se podělím o zkušenost z Indonésie.
Aktuálně patří Indonésie k zemím, kde je mezi psí populací jeden z nejvyšších výskytů vztekliny. Týká se to především ostrovu Bali, kde potkáte psí chlupáče na každém rohu. Většina místních si jich nevšímá a ve většině případů je nemá ráda. Psi jsou zde na nejspodnějších příčkách sociálního žebříčku. Tomu odpovídá i zanedbaná péče o tyto indonéské oříšky.
Pro turisty jsou to „prašiví čoklové” a rovněž si jich příliš nevšímají. V průvodci se navíc dočtete, že kvůli riziku žloutenky se mazlení ani nedoporučuje. Reakce místních psů mohou být vzhledem k divokému životu na ulici nepředvídatelné.
Mne od podrbání odradily spíše blechy, které si v kožíšku hrdě nese každý druhý (možná úplně každý) z těchto chlupáčů. Nicméně v porovnání například se Srí Lankou, kde jsem se poprvé v životě setkala s útočícími psími smečkami, mi místní psi přijdou spíše klidnější až apatičtější.
Panuje tu jakási nepsaná dohoda o vzájemném smíru. Já tě nekousnu a ty mě nebudeš bít. Mír ovšem trvá jen do chvíle, než se něco stane. Například několik dní hladovějící pes ukradne od stánku nestřežené maso na špejli nebo vymete obětní košíček. V tu chvíli nemají místní obyvatelé daleko pro kámen nebo prak.
Pro mě scéna naprosto drásající mé pejskařské srdce. Přesto jsou boj o přežití a časté pranice jejich každodenní realitou. V Indonésii navíc stále provozují „krvavý sport“, kdy nechávají psa zápasit s kancem. Není divu, v indonéské tradici ani kultuře pes nehraje žádnou významnou roli.
Některé indonéské, konkrétně balijské, organizace začaly v posledních letech s očkováním a kastrací psů žijících na ulici, ale také se vzděláváním a osvětovými aktivitami směrem k veřejnosti. Díky finančním darům se daří situaci indonéských chlupáčů postupně zlepšovat. Osvěta bude ovšem ještě chvíli potřeba. Pokud se někdo z místních rozhodne psa chovat, obvykle ho má uvázaného na krátkém řetízku u svého domku či stánku.
Přesto zde na ulici míjíte zverimexy a nestačíte se divit, pro koho jsou asi určeny. Sem tam sice potkáte psa s obojkem, ale není v o moc lepším stavu než jeho soukmenovci bez páníčka. Ani západní turisté si sem své psy většinou nevozí kvůli zdejšímu bakteriálnímu prostředí nebezpečnému pro organismus jejich čtyřnohých miláčků. A tak stejně jako já hledají dočasnou náhradu za své psí lásky v obdarovávání potulných psů zbytky svých svačin.
Jaká je vaše zkušenost se psy při cestování do zahraničí?
Nejčastější důvod, proč náš pes začne přibírat na váze, je stejně jako u většiny lidí prostý: Přijímá víc energie, než kolik jí vydává. Někteří majitelé mávnou nad dobře míněným upozorněním, že jejich mazlíček přibral, rukou s tím, že pes je takzvaně...
Určitě máte také jako já zkušenost s tím, že pes zvláště na jaře sem tam žere trávu. Po tom, co na chalupě jeden z mých chlupáčů spásl za týden prakticky celou zahradu, začala jsem mít obavu, jestli s ním je vše v pořádku. Napadaly mě otázky, jestli...
Jak se zachovat, když narazíte na psího nebo kočičího chlupáče, kteří se sami toulají ulicí a pán v nedohlednu? A jak je to vlastně s odchytem cizích mazlíčků? V článku přinášíme pár užitečných tipů.
Jako obvyklá doba březosti se u fen uvádí cca 58 – 65 dní, průměr je 63 dní. V případě výživy březí fenky se dají případné změny ve stravě přirovnat ke změnám ve stravování v případě těhotných žen. Březí fenka by měla mít kvalitní stravu a její dávky...
Že pes není jen domácím mazlíčkem a může pomoci zachraňovat lidské životy při různých katastrofách není žádnou novinkou. Přemýšleli jste ale někdy nad tím, co pro psí chlupáče znamená stát se psem záchranářem? Že ne? Je tedy ten správný čas společně...
Hezké počasí láká k delším výletům a pěším túrám. Pokud na ně s sebou berete svého chlupáče, vlastně tak trochu trénujete na dogtrekking, i když o tom ani nevíte. A jak se do tohoto orientačního pochodu se psem, kterému říkáme dogtrekking, pustit...
Ačkoli je to dlouho, co ti čtyřnozí chlupáči žili divokým životem, stále v sobě mají hluboko zakořeněné zákony smečky. Není to naučené chování, potřeba žít ve smečce je dána geneticky. A pokud dnes žije pes v rodině, jsme jeho jedinou smečkou my. Pokud...
Ať už je váš pes útěkář nebo ne, vždycky se vyplatí, aby měl na obojku vaše kontaktní údaje. Pokud má pes na obojku nebo kšírách vaše telefonní číslo a své jméno, případnému nálezci značně usnadníte práci, jak vás najít a kontaktovat. Stačí jeden...
Nedávno si kamarádka pořídila štěně Stafordširského bulteriéra. Netrvalo ale dlouho, aby zjistila, kolik energie se v té malinké fence skrývá. A ani několikahodinové procházky nestačily na její unavení. A právě to jí přivedlo k bull sportům, které jsou...
Radost z prvních teplých slunečných paprsků a přicházejícího jara mají bezesporu i naši čtyřnozí přátelé. Na co si ale dát s prvními jarními dny pozor a jak je chlupáčům co nejvíc zpříjemnit? Přinášíme pár užitečných tipů.
Když je venku delší dobu počasí pod psa a dlouhé procházky nepřipadají v úvahu, moji chlupáči se pak doma začínají nudit a tropit neplechu. Vždycky se jim snažím vymyslet nějakou domácí aktivitu pro jejich zabavení. Nejlépe se mi osvědčily hlavolamy....
Žebrá váš pes u stolu o jídlo? Loudí i u cizích lidí, když jste v restauraci? Pak byste měli vědět, že za to s téměř stoprocentní jistotou můžete vy sami. Pokud se pes naučí žebrat o lidské jídlo, je to výchovná chyba. Dobrá zpráva ale je, že ho to...
