Psi a kočky ve světě IV - Psi v Albánii

Co jsem se tak dočetla na internetu, situace se psy a kočkami by v Albánii měla být podobná jako třeba na Ukrajině - tedy pro zvířata ne zrovna příznivá. Moje dvoutýdenní zkušenost tomu ale naštěstí až tak neodpovídá. Samozřejmě, v některých oblastech může být nevraživost mezi lidmi a čtyřnohými tuláky horší, já jsem ale docela ráda, že jsem toho nebyla svědkem. Jedním z důvodů ovšem může být, že většinu času v této překrásné zemi jsme s kamarádem strávili v horách mimo civilizaci.

Poprvé jsme se se psem setkali až v malinkaté vesničce Qerec-Mulaj. Pravda, toho jsem celkem litovala. Šlo o velkého psa s hustou srstí. Byl přivázaný k řetězu a zavřený v celkem malé kleci u domu. Nutno dodat, že i když se vesnice nachází kolem 900 m. n. m. a v noci zde už byla pěkná zima, přes den teplota lehce vyšplhala přes 35°C. A pes podle toho taky vypadal. Jinak byl ale dobře živený, s hezkou zdravou srstí.

Druhé setkání už bylo o něco milejší. Další den jsme došli do už dost turistické vesnice Theth. Tady jsme dva dny kempovali na zahradě gesthousu. První večer jsem u plotu zahrady zahlédla dvě podzimní koťátka. Vykrádala sice zbytky z koše, ale zahlédla jsem majitelku gesthousu, jak jim při vaření snídaní nebo večeří sem tam něco hodí. Tahle koťátka byla sice plachá, nepodařilo se mi je k sobě nalákat, lidí se ale vyloženě nebála.

Častým návštěvníkem zahrady byl i černobílý dlouhý pes na krátkých nožičkách. Takový legrační poloviční Štaflík, ale pěkně vyžraný :). Ten už pohlazením nikdy neopovrhl a kvůli drbání přetrpěl i chvíle na parném slunci, než se odploužil schovat do stínu. Majitelé gesthousu ani ostatní místní si ho nevšímali, rozhodně ho nevyháněli s klackem v ruce, jak hrozily informace na internetu.

Psí vandalové

Po našem pobytu v horách jsme měli v plánu přesunout se do jediného albánského města, které jsme za naši dovolenou navštívíli - Shkodry. To ovšem obnášelo přenocovat ve Fierzë, odkud nás tam měl dopravit trajekt. A tam taky proběhlo naše jediné nepříjemné setkání se psy.

U místa trajektu stál jen malý kiosek. Měl malou betonovou “zahrádku” s pár stoly a slunečníky obehnanou nizoučkou zdí - ideální na přespání. Jelikož trajekt odjížděl brzy ráno, rozhodli jsme se přenocovat tady a nestavět stan. Chvíli po tom, co jsme ulehli, to ale všude kolem nás začalo šramotit - psi vyrazili na noční lov odpadků. Když jsme přišli na to, odkud ten rámus vychází, zase jsme ulehli. Často nás probouzeli a troufali si dost blízko k nám, rozhodli se nás ale nechat na pokoji, a tak jsme zůstávali v klidu.

Horší ovšem bylo, když nás probudilo zlověstné dunivé vrčení. Zvedla jsem hlavu a u zídky jsem spatřila jen obrovský černý stín. Čekali jsme, co se bude dít, jestli po nás skočí, nebo odejde… V hlavě mi přitom znělo doporučení, že by se člověk při cestě do Albánie měl očkovat proti vzteklině, která se tu běžně vyskytuje. Naštěstí to pesan vzdal a po chvíli odešel, i když nás ještě několikrát vrčení probudilo. Ráno to kolem nás vypadalo jak na smetišti. Všude kolem vytahané a rozházené odpadky z košů, my jsme ale přežili bez újmy :).

Další den už jsme byli ve Shkodře. Tam bylo toulavých psů docela dost. Při večerní procházce po městě jsme je potkávali hrabošit v popelnicích nebo si hrát na ulicích. I když to vypadalo, že se někteří z nich lidí docela bojí, místní si jich nevšímali.

Čekala jsem tedy, že to bude horší. Žije tu sice dost toulavých zvířat bez zdravotní péče a přísunu jídla, nijak bídně ale nevypadají a žádnou zvláštní nevraživost mezi nimi a lidmi jsem neviděla. Byli jste někdy v Albánii? Shoduje se váš zážitek s tím mým?