Při návštěvě některé z asijských zemí si nelze nevšimnout spousty volně se potulujících psů. Většina z nich je navíc ve zbídačeném stavu. Často jsou nemocní a nevrlí. Boj o přežití je pro ně každodenní záležitostí.Díky aktivitám a osvětě místních aktivistů se ale situace naštěstí pomalu mění k lepšímu.
Vždycky, když cestuji, zajímá mě to, jak se v té dané zemi dívají na chov domácích mazlíčků. A obecně, jak se tam se zvířaty zachází. Postavení koček, psů a hlodavců se v různých zemí značně liší, a tak se najde vždy něco, co mě překvapí. Dnes se podělím o zkušenost z Indonésie.
Aktuálně patří Indonésie k zemím, kde je mezi psí populací jeden z nejvyšších výskytů vztekliny. Týká se to především ostrovu Bali, kde potkáte psí chlupáče na každém rohu. Většina místních si jich nevšímá a ve většině případů je nemá ráda. Psi jsou zde na nejspodnějších příčkách sociálního žebříčku. Tomu odpovídá i zanedbaná péče o tyto indonéské oříšky.
Pro turisty jsou to „prašiví čoklové” a rovněž si jich příliš nevšímají. V průvodci se navíc dočtete, že kvůli riziku žloutenky se mazlení ani nedoporučuje. Reakce místních psů mohou být vzhledem k divokému životu na ulici nepředvídatelné.
Mne od podrbání odradily spíše blechy, které si v kožíšku hrdě nese každý druhý (možná úplně každý) z těchto chlupáčů. Nicméně v porovnání například se Srí Lankou, kde jsem se poprvé v životě setkala s útočícími psími smečkami, mi místní psi přijdou spíše klidnější až apatičtější.
Panuje tu jakási nepsaná dohoda o vzájemném smíru. Já tě nekousnu a ty mě nebudeš bít. Mír ovšem trvá jen do chvíle, než se něco stane. Například několik dní hladovějící pes ukradne od stánku nestřežené maso na špejli nebo vymete obětní košíček. V tu chvíli nemají místní obyvatelé daleko pro kámen nebo prak.
Pro mě scéna naprosto drásající mé pejskařské srdce. Přesto jsou boj o přežití a časté pranice jejich každodenní realitou. V Indonésii navíc stále provozují „krvavý sport“, kdy nechávají psa zápasit s kancem. Není divu, v indonéské tradici ani kultuře pes nehraje žádnou významnou roli.
Některé indonéské, konkrétně balijské, organizace začaly v posledních letech s očkováním a kastrací psů žijících na ulici, ale také se vzděláváním a osvětovými aktivitami směrem k veřejnosti. Díky finančním darům se daří situaci indonéských chlupáčů postupně zlepšovat. Osvěta bude ovšem ještě chvíli potřeba. Pokud se někdo z místních rozhodne psa chovat, obvykle ho má uvázaného na krátkém řetízku u svého domku či stánku.
Přesto zde na ulici míjíte zverimexy a nestačíte se divit, pro koho jsou asi určeny. Sem tam sice potkáte psa s obojkem, ale není v o moc lepším stavu než jeho soukmenovci bez páníčka. Ani západní turisté si sem své psy většinou nevozí kvůli zdejšímu bakteriálnímu prostředí nebezpečnému pro organismus jejich čtyřnohých miláčků. A tak stejně jako já hledají dočasnou náhradu za své psí lásky v obdarovávání potulných psů zbytky svých svačin.
Jaká je vaše zkušenost se psy při cestování do zahraničí?
Zimní počasí dává zabrat především psím tlapkám. Chodníky a cesty ošetřené posypovou solí tak v tomto období představují pro pejskaře a jejich psí společníky nepřítele číslo jedna. Víte, jak správně pečovat o psí tlapky v zimě? Opakování je matka...
Ptáte se, jak vypadá hyperpes? Říkám tak všem psím chlupáčům, kteří milují pohyb doma i venku a energie mají stále na rozdávání. Jsou to malí i velcí neposedové i nepolehové, věční průzkumníci a vytrvalí přinašeči balónků i nejvěrnější vítači....
S péčí o psí a kočičí chlupáče se pojí i řada mýtů. Mezi jeden takový já osobně řadím i onemocnění zvané toxoplazmóza. Jedná se o parazita, který způsobuje spíše více paniky, než skutečných problémů. Navíc se netýká jen koček nebo kočičích majitelů,...
Ježek si napichuje na bodliny jablka a kočka ráda pije z mističky kravské mléko. Tyhle dva obrázky se mi do hlavy zaryly v dětství, protože v celé řadě knížek pro děti byli ježci a kočky nakreslení právě při těchto činnostech. Bohužel se ale jak v...
Ne každá kočička má to štěstí, aby se měla jako moji kočičáci. Pelíšky u topení a denně plné mističky dobrého jídla. Pro divoce žijící kočky bez domova jsou zimní měsíce nejtěžším obdobím roku. Proč? Na vině jsou nejen nízké teploty, ale také ztížená...
Věděli jste, že alternativní medicína pro domácí mazlíčky už je dnes zcela běžnou záležitostí? A prý si získává oblibu čím dál více zvířecích majitelů. Veterinární léčitelství má ale řadu podob a své uplatnění najde jak při prevenci, tak i při léčbě...
Také mluvíte o psech v jednom kuse? A už vám vaši známí říkali, že byste se měli prací se psy živit? Musím se přiznat, že mně by se tím splnil můj dětský sen. Jenže pomoc psům v nouzi nebo jejich trénink na cvičácích stále ještě v naší zemi stojí...
Přemýšlíte, kam vyrazíte na výlet? A co třeba do ZOO? Já do zoologických zahrad zásadně chodím ráda v zimě, a to hlavně proto, že je tam menší nával lidí. A tak pomalu plánuji, že letos po letech zase vyrazím. Nikdy před tím jsem ale s sebou nebrala...
Taky jsou vaši psí chlupáči ze sněhu celí nadšení? Ten náš nejmladší radostí skáče jak na pérkách a ve vzduchu chytá do tlamy sněhové vločky. Celá naše smečka se pak společně rochní v napadaném sněhu na louce v parku. Takovou zimu - tu bílou - milují...
Každý, kdo má doma zvířecího mazlíčka, asi občas uvažuje nad tím, co si jeho společník myslí o nás lidech. U psů se to podle mě dá celkem dobře odhadnout, ale u koček si nikdy nejsem tak úplně jistá. Berou mě moje kočky jako svoji velkou kočičí mámu,...
Psi se hrou nejen baví, ale i učí komunikaci a chování ve smečce. Zvláště štěňata ve hře s ostatními psími chlupáči zkouší své postavení a měří své síly, např. přetahováním o klacek. Někdy se psi v herním zápalu mohou tak rozvášnit, až by chlupy...
Zatímco lékárnička pro lidi v mé domácnosti obsahuje tak maximálně náplasti, prášky na bolení hlavy a živočišné uhlí, psí lékárničku mám vybavenou skutečně prvotřídně. Znáte to – mazlíci především a sebe člověk nějak odbude . Aby našim kočkám nebylo...
