Jak byly činčily téměř vyhubeny

Činčily jsou bezesporu krásná a roztomilá chlupatá zvířátka s velkýma ušima, dlouhým ocasem a s výraznýma očima. Víte, odkud se vlastně vzaly, co znamená jejich jméno, a že jsme je ještě před samotnou domestikací stihli téměř vyhubit?

Činčily původně pocházejí z jihoamerických And, kde ještě před necelými 200 lety byly jedněmi z nejhojnějších zvířat těchto velehor. Jejich teritorium se táhlo okolo západního pobřeží přes Peru, Bolívii, Argentinu a Čile. Zde, ve svém přirozeném prostředí, žijí v nadmořské výšce 1500 - 3000 m. n. m. ve velkých koloniích čítajících 15 -100 jedinců a obývají pukliny skal, nebo si hrabou nory. Jejich jméno (Chinchilla) je spojením slov Chin a Chile, v překladu kožešina z Čile.

Pro svou charakteristicky hustou a jemnou srst (to je dáno tím, že z jedné vlasové cibulky vyrůstá chomáček 40 až 50 chlupů) byly činčily ceněny už v dobách Inků. Pak se ale do Ameriky dostali Evropané a v 17. století začal export činčilí kůže do Evropy. Ročně se z Peru a Chile vyvezlo na 30 000 činčilích kožek. Tento lov je přivedl až na pokraj vyhubení. Následné pokusy o chov činčil v zajetí ztroskotaly na tom, že vysokohorská chladnomilná zvířata zvyklá na sucho nepřežila plavbu přes rovník, kde panovalo vlhko a horko. Začátkem 20. století byla dokonce činčila prohlášena za vyhynulou.

Americký inženýr Matthias F. Chapman ale věřil, že v odlehlých oblastech And ještě mohly nějaké činčily přežít a po dlouhých pěti letech se mu podařilo za pomoci místního indiána nalézt jednu z posledních přeživších kolonií. Chapman 12 činčil odchytil (z toho byly jen 3 samičky). Na převoz zvířat se vybavil chladicími boxy, takže krom jedné překročení rovníku přežily všechny, a v roce 1923 se na své farmě v Kalifornii dočkal prvních mláďat. Jejich krev dnes v sobě nesou prakticky všechny chované činčily, zatímco zbytky divokých se krátce poté dočkaly zasloužené ochrany - roku 1929 byl vydán první zákon na ochranu činčil a v Čile byla vybudována Národní rezervace činčil.

Dnes jsou činčily hojně chované po celém světě v soukromých velkochovech. Ve volné přírodě ale stále žije jen několik malých kolonií, a proto se lidé snaží je do jejich původních teritorií vracet. To se ovšem bohužel příliš nedaří.

Související články

Když vašeho psa trápí zažívání

Trápí vašeho pejska problémy se zažíváním? Nebojte se, nejste v tom sami! Zažívací a střevní potíže jsou jedněmi z nejčastějších důvodů návštěv ordinace veterináře. Nepříjemné symptomy jako průjem, zvracení nebo nadměrná plynatost mohou být způsobeny...

Jsou pro psa lepší granule, nebo konzervy?

Mokré, nebo suché krmivo? Většinu majitelů psů nejspíš ze všeho nejdříve napadne otázka, zda je lepší svého mazlíčka krmit granulemi, nebo dát přednost masovým konzervám. Zeptali jsme se proto Martina Kváše, našeho odborníka na výživu, kterému krmivu...

Nový pes? Jak ho co nejrychleji naučit na venčení?

Přinesli jste si domů malé štěňátko? Pro jeho roztomilost byste mu odpustili snad cokoliv, i nějakou tu loužičku na podlaze. Nic ale netrvá věčně, a proto je třeba co nejdříve začít s výcvikem. Jedním z prvních úkolů, je právě naučit nové štěně na...

Urologická a ledvinová onemocnění koček

Kočky svá onemocnění rády skrývají, tento instinkt v sobě mají hluboko zabudovaný. Ve volné přírodě jim skrývání slabosti poskytovalo ochranu před nepřáteli. V domácnosti to ale může být na škodu a může to znamenat, že jejich problém nikdo včas...

Hypoalergenní krmivo pro psy

Potravinové alergie se týkají všech a bohužel ani naši čtyřnozí parťáci nejsou výjimkou. Nesnášenlivost na některou složku v krmení se může projevit i v průběhu života. Nejvhodnější řešení představuje hypoalergenní krmivo, které vašemu pejskovi dodá...

Jarní sportování: do formy společně se svým psem

Dali jste si před koncem loňského roku předsevzetí a stále se vám nepodařilo začít, nebo jen cítíte, že se zimní období podepsalo na vaší fyzické kondici? Máme pro vás dobrou zprávu! I jaro může být obdobím nových začátků. Vykročte do něj správným...

Jaké potraviny byste psům rozhodně neměli dávat?

Milovníci psů by většinou pro svého čtyřnohého parťáka udělali první poslední. Sdílí s nimi téměř vše, včetně svého domova (a často i postele). Jsou ale věci, které se psem není dobré sdílet, jedná se především o naše oblíbená jídla. Mnohé potraviny,...